POHOŘÍ ČERNOTA

Zaznívá,že Ukrajina - i za válečného stavu - provádí reformy,aby brzy mohla vstoupit do Evropské unie. V „Bruselu“ - daleko od bojových front -,však nadále bojkotují výsledek referenda o otázce střídání letního a zimního času v EU. Nu podle médií vlastně máme (super)letní čas po celý rok: oproti zimnímu posunutý o nejméně tři hodiny. Běžně se dopoledne nazývá ráno - poledne odpolednem - večer odpolednem - noc večerem...Parlamenty a státy EU však nejsou zavázány shodnout se na celounijním nestřídání času,poněvadž v EU otázka prošla jen kvazireferendem (webové referendum se nazývá Evropská iniciativa). Dvojdobá změna času v Česku nebyla předmětem výjimečného celostátního referenda. A i kdyby referendum bylo akceptováno,tak by plebiscit nepřinesl adekvátní výsledek na položenou otázku: zda letní nebo zimní (středoevropský) čas na celý rok. Jako je mezi (všemi) pozemskými bytostmi nějaká polovina „skřivanů“ a půlka „sov“,tak (možná větší) polovina lidí kvituje léta s delšími dny - a menší není neodolná v beztak setmělejším zimním období roku. Nemožno dospět ke shodě na jednom celoročním času,když nelze škrtnout samotná časová pásma v Evropě. Ukazuje se,proč zastupitelská demokracie,přes doprovodné expertní spolurozhodování,nedokáže rozlousknout to,co se týká prostě všech.

Střídání času příliš nedává rozumný smysl - jako nesčetné bizarností a protivy v žití. Někteří vědci - brojící proti změnám čase v roce zdůrazňováním důležitosti nenarušování biologického rytmu - pomíjí,že mysl (duch) je nosičem času. Čas je produktem kolektivního vědomí a odnepaměti morálním pojítkem společnosti. I když je v lidstvu zlomek jedinců,kterým nějak ubližuje střídání času v průběhu roku,tak přizpůsobivost jednotlivce je nejvýznamnější životní konstantou. Každá lidská mysl je natolik hravá,aby si momentálně představila,že ke změně času nedošlo,dokud se vnitřní hodiny nesladí. Cyklické střídání času dělá i ze sociálního netvora (ne)chtěně člověka společenského. Nemůže se stát,že by si někteří jedinci dřívečipozději nepřetočili ručičky hodinek. Přenastavení si hodinek je projevem té nejminimálnější míry sociálnosti každého. Narůstá-li přesto počet lidí,kteří nesnáší změny času,pak patrně patří mezi ty,kteří vykonávají profese v rozporu s jejich genetickými slabostmi (12hodinové směny neb noční práce).

Náramkové a jiné příruční hodiny se ještě nosí,ale na „mobilech“ se čas nastavuje automaticky podle světového pásma. Není zapotřebí „rušit“ střídání času,nýbrž modifikovat jeho konvenční peridiocitu. Jízdní řády a grafikony se mění během roku vícekrát než čas - a ne v době střídání letního času se zimním ! Bylo by záhodno posouvat letní čas dopředu o další jednu hodinu. A čas by se měl měnit 4x ročně: třeba o Vánocích (nejkratší dny) o hodinu více,na jaře o další hodinu,v pozdním létě o hodinu zpět,a na podzim také. Kvartetem časů by se denní doby srovnaly s jejich dnešním výrazným mediálním posunem. V rozhlase a televizi by se dopoledne směšně nezvalo dobré ráno...