Zkazky o cukru a soli zastírají „pančování“
V devadesátých letech chléb,rohlíky,a i další (běžné) pečivo,byly přesolené (v samotném těstu). Sladké pečivo zase bývalo dosti proslazené. Cukrem se plýtvalo i do drobenek a náplní. Za posledních pět let je to se solením a slazením naopak...Pekaři téměř vůbec nesolí !!! V některých potravinách převažují (váhově) „cukry“ nad solí,ač nejde o cukrovinky. Samy cukrovinky o hojnosti cukru sní. Výrobci šetří cukrem i v zákuscích ! Rapidně se snižuje objem cukru (sladkého sirupu) v ochucovaných nealkoholických nápojích,tudíž už nejsou vydatným zdrojem (dodatkové) energie. V Česku COCA-COLA dodává do obchodů něco chuťově zcela jiného - než v zámoří. Sice je pravdou,že se COCA-COLA netají tím,že vyrábí nasládlou limču,ač pod světoznámou (registrovanou) značkou...
V (vysoko)energetických nápojích (s taurinem) - až v nynějším století na pultech obchodů - cukerná složka došla také na úbytě. Sladí se (a solí) nutně svépomocně v domácnostech - tím neobezřetněji (prý každý den až 15 g soli - zhruba tři kávové lžičky). Nu média informují: Spotřeba cukru má v Česku mírně klesající trend,ale v posledních letech je poměrně stabilní cca 35kil na osobu. Přitom si (zarytí) odpůrci sladkých poživatin lámou hlavu,proč obezita (dále diabetes,kazivost zubů) v populaci neklesá !
Ceny cukru zatím nerostou skokově - jako třeba u energií -,asi i protože ještě v Česku vyrábějí cukrovary. Sladká složka (v nápojích) se přesto šidí,což se v technokratickém ptydepe nazývá: program reformulací. Šizení je patrné v běhu času,zvedají-li se ceny kolových nápojů, „limonád“,a i běžných cukrovinek - narozdíl třebas od mléka a mléčných výrobků - pomálu. V zemi s nízkou kupní silou - za donedávna ještě vykazované nízké míry inflace - se marže udržují na uvyklé úrovni sprostým pančováním.
Hlavně kolové nápoje jsou stereotypně proklínány pro vysoký obsah cukru dodnes,ač opak je realitou. Ovšem - dříve přeslazované limonády a cukrovinky se dostávaly do automatů a škol -,takže i děti,nedisponované k obezitě,tloustli. Sladké (a sůl) však není obecně návykovou drogou - vedle kupříkladu čokolády,která přesto není zdaňována více (spotřební daní jako cigarety). A u vysokoenergetických nápojů si lze vypěstovat závislost stěží,poněvadž jejich vyšší konzumace působí nevzpruživě. Navíc obsah povzbuzujícího taurinu v nápojích počíná také nenápadně klesat.
Je poněkud směšné,pokud experti vykládají: Sůl máme snad v každém jídle,hlavně v pečivu a hotových pokrmech. Třeba jsme zjistili,že ve školních jídelnách se používá sušená zelenina,která v sobě obsahuje dvě procenta sušené zeleniny na 50 procent soli. Světová zdravotnická organizace doporučuje snížit množství soli na pět gramů denně. Pokud bychom u nás v Česku snížili množství soli na polovinu,tedy na sedm gramů denně,ušetřil by stát stovky milionů korun za léčbu pacientů. Experti se dopouští demagogie,poněvadž pečivo se právě téměř nesolí. Dostává-li se více soli do pokrmů v jídelnách,pak se nabízí jejich (dočasné) vyšší zdanění,včetně polotovarů. Beztak do jídelen a restaurací chodí spíše bohatší (nepočítaje ty se zaměstnaneckými stravenkami),stojí-li jenom polévka nejméně 30Kč. A navyklá míra solení záleží na podnebném pásmu: v severních zeměpisných šířkách od nepaměti národy (etnika) solí pokrmy více. Středověké solné karavany z Alp o tom vypovídají...(sůl byla nad zlato).
Z jednoho extrému kvality poživatin v 90.letech se Česko octlo v jiné krajnosti. Pozornost se zaměřovala na párky,salámy a klobásy (pančování masové složky). Ministerstvo vydává vyhlášky (například 397/21 Sb.),jež puntičkářsky určují parametry potravinářských výrobků,ale minimální podíl cukru třeba v džemu nestanoví !!! Odolnost těla a ducha nespočívá prvotně na (správné) zdravé výživě,nýbrž na míře (denního) pohybu. Ani dlouhé sezení u monitorů není oproštěno od výdeje energie: největším žroutem energie je mozek,nikoli svaly. Pohyb (práce) vyžaduje do(s)datečný příjem cukru,ale i adekvátní (na)solení. Producenti (aspoň) nealkonápojů jejich pančováním nepečují o naše zdraví.
Na znehodnocování průmyslově vyráběných nápojů se nepodílí jen šiřitelé expertýz o všeobecné škodlivosti cukru či parazitismu zisků z cukru na úkor veřejných rozpočtů. Sofistikované metody pančování (netoliko nealkoholických nápojů) koumají (z veřejných grantů) početné týmy vědátorů. A samozřejmě si - s propagandisty (velice) zdravého životního stylu - neodpustí při své (sedavé) práci všemožné sladkosti, „hektolitry“ kávy,ale i mozkovou aktivitu stimulující (vysoko)energetické nápoje !!!!!!!!!!!!!!! Takoví všednodenní požitkáři rovněž mají v pohotovosti všelijaké solničky a cukřenky. A nejnověji „životabudič“ zvaný KRATOM ??!