Prezident ČR má odvolat premiéra ve (trvajícím) střetu zájmů
Česká Ústava neříká,že strany a politici mají vyjednávat o rozdělení sněmovních funkcí a vytvoření akceschopné Vlády,ale přirozeně tak činí. Ústava rovněž nevyjadřuje,kdo má sestavovat Vládu či vybírat kandidáty na členy Vlády,ale kdo má vyjmenovat ("jmenuje") českou Vládu. Ústavy jiných evropských zemí znají akt pověření stranického lídra sestavením ministerského kabinetu,a to je nejedna potíž české novodobé Ústavy.
Po říjnových volbách prezident Pavel pověřil A.Babiše sestavením nové Vlády,i protože nikdo jiný se k ujmutí vládní moci neuchyloval. Novináři a politologové se už těší na senzaci,že po vyjmenování A.Babiše premiérem dojde ke kompetenčnímu sporu - kvůli nejmenování lídra strany budoucí koaliční Vlády do významné ministerské funkce. Prvotně se však novináři (a někteří politologové) nemohou dočkat frašky,že země bude mít dva premiéry. Jenom protože si nepřečtou Ústavu pozorněji,ale šíří pár vět vytrhaných z jistých publikací. Rozhlasový (vnitro)politický komentátor Hartman vážně referoval na stanici PLUS (6.listopadu),že letos dublované premiérství máme nadohled. Pravděpodobně pod dojmem doktríny: Ústava umožňuje,aby předseda vlády byl jmenován dříve nežli ostatní. Slovutný komentátor neopomenul dodat: nově jmenovanému náleží pouze pravomoc sestavit vládu novou. Jenže opomíjí,že A.Babiš obdžel toliko pověření k sestavení Vlády,nikoli jmenovací dekret k řízení Vlády samé. Není designovaným členem Vlády,ani prezident Pavel nemíní to uspěchávat - s ohledem k reálnému riziku olbřímího střetu zájmů a možnému pošramocení vlastní pověsti.
Novináři a politologové se zamotali do mnomluvných výkladů Ústavy natolik,že i jmenovanému premiérovi přisuzují roli sestavovatele ministerského kabinetu,ač ten má být jeho šéfem. A především letitý expředseda Ústavního soudu podotýká v Komentáři Ústavy (z roku 2015 - str.689): aby se zamezilo vzniku stavu,za kterého by vedle sebe působily dvě vlády,je žádoucí jmenovat všechny [členy Vlády] současně ve stejný den. Žádné dvojvládí(premiérství) by nastat nemělo,pokud zdravý rozum nepřeváží klanění se doktrínám. Pověření vítěze voleb prezidentem republiky k sestavení Vlády není neústavním krokem. Naopak předchází tomu,že by byl vyjmenován premiér beze Vlády,krok,jenž předjímá chybně česká Ústava,což ústavní právníci nekritizují.
S tím si nepřekvapivě novináři a politologové neví rady s otázkou,zda potenciální premiér ve střetu zájmů ho musí vyřešit ve veřejném (státním) zájmu přede jmenováním,anebo poté (ve 30dnech). Odpověď se nabízí: nejmenovat ho premiérem (,ani ministrem). A nemá-li hlava státu přijít o přízeň jeho voličů,je nasnadě Článek 62-a Ústavy,avšak nad ním ústavní právníci v Česku rozpostřely mlhu. Svěřuje prezidentu republiky kompetenci odvolat jmenovaného premiéra - netoliko ministry či Vládu (jako celek). V základním zákonu republiky máme nástroj,jak se zbavit premiéra,nehodného vykonávané funkce.
Ústavní právník Kysela,jemuž byla položena otázka v onom smyslu,na vlnách RADIOŽURNÁLu (7.listopadu),o „sankci“ odvolání premiéra pomlčel. Hovořil o preventivních krocích hlavy státu,ač hlava českého státu není správním orgánem,aby aplikoval Zákon o střetu zájmů,ani není představitelem nadnárodní organizace. Také podotkl očekávání serióznosti potenciálního premiéra (Čl.70 Ústavy),aby stát nebyl zatažen do tahanic s Evropskou komisí. Samozřejmě další rozhlasový komentátor (Honzejk) o odvolatelnosti premiéra pomlčel též. Prý prezident může jmenovat kohokoliv,a to je jeho „silná karta“. To že hlava státu smí odvolat „kdykoliv“ je tabu v Česku...
V parlamentní demokracii by mělo docházet ke střídání Vlád záhy po volbách,je-li prozatímní Vláda neodvolatelná a nelze-li ji vyslovit nedůvěru (s následkem demise). Proto Generál Pavel by měl jmenovat Vládu sestavenou ing.Babišem ještě v listopadu,nemíní-li ustavit Vládu s jinou větší většinou (než 108). Není podstatné,zda by došlo k odvolání šéfa ministerského kabinetu před či po (ne)vyslovení důvěry ve sněmovně kvůli trvajícímu střetu zájmů. Zbývá dát najevo činitelům vládní většiny,že hrozba odvolání nad nimi všemi visí (dle ústavních právníků pád premiéra znamená konec celé Vlády),stojí-li si za ing.Babišem. Už bylo dost namlouvání bludu hlavě státu i široké veřejnosti,že propuštění premiéra je nemožné.