POHOŘÍ ČERNOTA

Právníci se neshodnou na stručných odpovědích na nezapeklité otázky,což za pandemie viru v Česku demonstrovaly půtky o krizové předpisy. V uplynulém roce se čeští právníci (vesměs s nadprůměrnými příjmy) neshodli,co Ústava míní výrazem tajnost (hlasování) ! Minimálně dvacet let se právníci (advokáti) živili z produkce smluv pro podnikavce,jež obcházely Zákon o ochraně spotřebitele (z roku 1992) i Občanský zákoník (v roce 2014 zrušeným) Obchodním zákoníkem. Z jeho prvního paragrafu právníci museli nazřít,že jde o svévoli („klauzule“ rozhodčí doložky),tudíž vědomě a úplatně podrývají (psané) právo. A dodnes právníci v soudních aparátech neuklidili po „zahnojení“ nespočtu smluv rozhodčími doložkami...(nezastavené exekuce).

V Česku skoro každý aktivní právník je advokátem. I bývalý ústavní soudci smějí vykonávat placenou živnost právních služeb jen v profesi advokáta (radit někomu bez „koncese“ se trestá). A takzvaní právní laikové se ve sporech musí obracet většinou na ně. Přesto advokátské bratrstvo požívá privilegia odpovídat klientům (velmi) špatně: bez následků na svou pověst,ale i mzdu (odměnu). Nedávno čeští právníci špatnou radou otupili vládní záměr zdanit mimořádné zisky v roce jejich vzniku,tudíž daňový výnos byl mizerný. Pro své vágní rady právníci nečelí soudním přím v každém okresním městě,poněvadž mají chráněnce v soudních právnících. Nu další vlna EET byla „zastavena“ soudci,právě když se měla dotknout advokátů...

Desetitisíce právníků mistruje všemu právu. I sekunduje jeho neodlučnému dvojníku: bezpráví. Proto i vysokoškolsky vzdělaní,vyřknou-li názor na právní otázku,se obrňují slaboduchými slovy: NEJSEM PRÁVNÍK. V USA mají také přemíru právníků,ale ti se učí různým společenským a politickým vědám na bakalářském stupni - až po jeho absolvování smějí studovat právnické obory. Čeští právníci se honosí magisterskými a doktorskými tituly již před třicítkou,ba bez širší profesní i životní zkušenosti si troufají soudit. Průpovídka,že neznalost zákona (nikoho) neomlouvá,se poručníkovsky ozývá zrovna od právníků. Velmi obstarožní „pravdu“ připomněl (ve veřejnoprávním rozhlase) tehdejší ministr (pro legislativu) - a advokát v jedné osobě - Michal Šalomoun: Přestože neznalost zákona neomlouvá,tak není na světě nikdo,kdo by znal všechny zákony a vyznal se ve všech zákoutích práva. Tudíž v Česku smí soudit ti,kteří neznají zákony,ač by měly. Anebo je obsoletní zásada,že “soud zná zákon” ?! Právníci na soudech podrývají také (psané) právo.

S tím advokáti setrvale torpédují správní a soudní rozhodnutí kvůli „právnímu názoru“,takže neduživé soudy jsou přetíženy. A v zákonodárství se čeští inženýři práva - pardon: doktoři a magistři - činí jako slon v porceláně. Přílepky,rozsáhlé paragrafové vsuvky a jiné metody (rychlo)záplatování zákonů jsou jen ty občasně mediálně propírané legislativní nešvary. Právníci naformulují zákon vágně,přičemž jiná sorta právníků je pohotova paskvil dělně rozbourat. Státní úředníci (také právníci) vymýšlí složité,ale okaté obezličky či fígle,aby změna vadného zákona prošla beze „šrámu“ (například spor o Stavební spoření pod značkou Pl.ÚS 53/10). Pokud se paskvil nehodí klientům advokátů,tak se právníci přidávají ke kritikům legislativy,ale jinak se na barbarství spiklenecky podílí. Právníci mají profit spíše ze špatně sepsaného zákona. V Česku právníci vkládají záměrně do mnohých právních norem četná kazítka,aby nepozbyli výdělku z právnické profese. Není nepochopitelným paradoxem,že se s davy školených právníků chrlí zákony,ale nemusí se bát o svá povolání,mrší-li je.

Parlament jako zákonodárce představuje kolektivní mozek,takže už z tohoto důvodu nemůže být žádný zákon dokonalý: přemítá bývalá Předsedkyně Nejvyššího soudu v knížce rozhovorů (pod titulem Vlčice). Jenže až alogičnosti zanáší do zákonů právníci,neboť málokterý není předložen Vládou a neschválen Parlamentem v ministerské podobě. Ovšem - málokdo očekává,že každý zákon bude bezvadný,ale zákon nemá být vykonstruován okatě pitomě. Žel stávající ústavní soudce Přibáň bagatelizuje v publikaci Tyranizovaná spravedlnost (z roku 2013) - tázán Karlem Hvížďalou - právníky produkované paskvily:

Především je třeba zbavit se archaické představy,podle níž má být právo jednoduché,stručné,všem srozumitelné a sdělitelné. Musíme si uvědomit,v jak složité společnosti žijeme,a vycházet z toho,že právo je jen jedním z projevů této komplikovanosti. Dnešní volání po srozumitelnějším a přehlednějším právu má nepochybně své důvody,protože tvorba právních norem například v oblasti daňových předpisů se čím dál víc podobá zhoubnému bujení...Právo a jeho výklad samozřejmě vyžadují odborné a stále specializovanější znalosti,avšak právní předpisy by současně měly zajistit,aby pravidla společenského chování,jež upravují,měla formu srozumitelnou běžnému občanovi…

Ano - pan profesor je naštván na daňové zákony - třeba protože někomu “radí”,ale jinak hájí chytrácké fušerství právníků,dodává-li: Pohled na Sbírku zákonů s jejím nepřeberným množstvím často nesrozumitelných předpisů je sice tristní,ale stejně jde nakonec hlavně o to,jak se pracuje s vybranými důležitými zákony a jak se používají v právní praxi...Zákony v Česku totiž nejsou srozumitelné,nejsou přehledné a i nejsou od letoška čitel(viditel)ným způsobem vyhlašovány. Za desetlet se normotvorba zvrhla o něco více,přesto Jiří Přibáň přijal soudcovskou funkci,a rovnou tu na nejvyšší “stolici”. Anebo je obsoletní i ústavní zásada,že soudce je vázán (každým) zákonem ?!!

Vykládají-li soudci,že zákonům nerozumí,pak legislativní marasmus přiživují. Nu žádný český soudce na protest legislativnímu barbarství nerezignoval,což právníky usvědčuje z toho,že profitují na kazítkách. Ústavní soud ČR toleruje přijímané vadné zákony (kupříkladu bod 181. odůvodnění Nálezu Pl.ÚS 21/14): svědčí o nezvládnuté legislativní technice,která vede k rozporu v zákoně. Není se co divit,jsou-li i Legislativní pravidla Vlády samy „nezvládnuté“. Po desetiletí legislativci mimojiné zaměňují Přechodná ustanovení právního předpisu (dočasná legislativní opatření) za překlenovací paragrafy. Dodnes „díky“ takové sdílené pošetilosti právníků leží neústavní „kukaččí vejce“ třeba v Jednacím řádu Poslanecké sněmovny (ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ - § 121-1). Nedočasná,ale i nepřeklenovací, „klauzule“ o spadnutí předloh všech zákonů pod stůl,včetně Senátních (!),s volbami,je trvalou součástí zákona takzvané nižší právní síly !!!

Citovanému profesorovi Přibáňovi stěží lze věřit úvahu v téže knížce: A zde je patrné,jak se mění interpretace práva,přistupuje se nato,že existuje soudcovské právo,mění se způsob,jakým se chová státní byrokracie...prostě právní kultura...Soudce Přibáň pléduje pro exkluzivní byznys advokátů - než civilizačně vyspělou právnickou „kulturu“. Soudcovské "dotváření práva" je spíše protislužbou právníkům,ale vlak legislativy a paralelních právních služeb jede dál po téže zaslepené koleji. Není-li soudcovské "dotváření práva" sofistickým překrucováním právních norem,jak je patrné z judikátů a jejich disentů.

Není-liž pravda,že v jedenadvacátém století jsme právníky (= právními praktiky) všichni,poněvadž v každodenním soupeření jedinci nedobývají trvalého vítězství,ale s láskou usilují přežít „ten náš svět“ ?!! Produkovalo-li ještě na počátku 20.století potraviny násobně více zemědělců než na jeho konci,tak obdobně aspoň třetina advokátů je v právním státě přebytečnými „výrobci“,avšak jistě užitečná v jiných profesích,včetně technických oborů. Pro české právníky nemůže být obtížné překvalifikovat se,je-li jim vlastní technikální pojetí práva.