POHOŘÍ ČERNOTA

V jedné rozhlasové debatě někdejší dlouholetý Předseda KSČM obhajoval navrácení přečinu příživnictví do právního řádu. Na příběhu ženy,která se nemůže domoci vystěhování druha z jejího bytu,poněvadž nemá peníze na soudní poplatek (SOP) - a se svou 12tisícovou penzí od něj „nemůže být osvobozena“. Nejenže nejde o přiléhavý případ pijavice v partnerském soužití,ale především české soudy nemají bránit v  přístupu k  soudu a tím odpírat rozsudek. Výkon soudnictví v Česku je však takový,že (meritorně) pomalé soudy stereotypně vybírají poplatky ihned po podání žaloby,nikoli až po vydání (prvostupňového nepravomocného) rozsudku. A žádosti o osvobození od SOP české soudy zároveň sofistikovaně maří,takže nakonec proces bývá zastaven pro údajné nezaplacení SOP.

Ubohou praxi toleruje soudům český Ústavní soud (ÚS),pokud soustavně vykládá,že nebude obecným soudům určovat mantinely osvobození od SOP (například usnesení IV.ÚS 464/01): ÚS nepřísluší zasahovat do výsostného práva soudu komplexně posoudit,zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od SOP. ÚS za 20let vydal sjednocující stanoviska o různých (procesních) otázkách,avšak v záležitosti (ne)osvobození od SOP žádné. Poslední kladný judikát v záležitosti nepřiznání osvobození od SOP nese značku I.ÚS 1060/18 (z října 2018). ÚS takříkajíc abdikoval na „umravňování“ českých soudů. Neshledá-li ÚS „exces“,většinu ústavních stížností „hází do koše“. S monotónním „refrénem“ (kupříkladu usnesení III.ÚS 3847/19): ÚS...dodává,že...není...součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností...ÚS může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy,jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají,nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy),anebo v důsledku interpretace,jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva)...

Ústavní soud zdůrazňuje,že přiznání dobrodiní zákona je na libovůli českých soudů (naposledy usnesení II.ÚS 2952/18: bod 6.):

...ÚS konstatuje,že konstrukce ustanovení § 138 odst.1 zákona...,podle něhož obecné soudy postupovaly,je založena na tom,že v odůvodněných případech předseda senátu "může" účastníkovi řízení přiznat zčásti osvobození od soudních poplatků,odůvodňují-li to jeho poměry. Přiznat úplné osvobození však může pouze výjimečně,"jsou-li pro to zvlášť závažné důvody". Z uvedeného proto jednak plyne, že osvobození od soudních poplatků je vždy v dispozici předsedy senátu,který musí velmi pečlivě vážit individuální okolnosti každého konkrétního případu,a dále, že k úplnému osvobození lze přistoupit jen ve výjimečných případech ze zvlášť závažných důvodů. Z citovaného znění...normy se také konsekventně podává,že možnost přezkumu ÚS,který stojí mimo soustavu obecných soudů a není proto jeho úkolem ani sjednocovat jejich postupy,je v této oblasti velmi omezená a jeho možnost derogovat rozhodnutí,v nichž soud zákonem předpokládané výjimečné okolnosti odůvodňující úplné osvobození od soudního poplatku neshledá,se proto týká pouze zjevných excesů.

Nesoudný aparát českých soudů uvítal,že kdysi ÚS vytyčil za klíčové slovíčko může v § 138-1 Občanského soudního řádu (OSŘ). Oním slovíčkem,jež má význam - z vůle zákonodárce soud(ce) smí osvobodit -,je zaplevelena i česká Ústava. Dávno soudy slovíčko může aplikují ve smyslu,že soudce nemusí,pokud nechce. Vlastně i soudní úředník,poněvadž o žádostech o osvobození od SOP většinou soudci nerozhodují,nemusí,když nechce. A ještě soudy dokážou vtahovat do rozhodování o SOP protistranu (judikát IV.ÚS 271/00),které se to netýká,včetně vyzrazování soukromých a citlivých údajů,ale soudní libovůle jí je příznivá.

České soudy mají podepřenu svou libovůli sofistikovanějším „trumfem“ - ve výkladu,jakou funkci mají soudní poplatky (Cpjn 204/09): Obecně uznávaným účelem (funkcí) soudních poplatků je zabezpečit zčásti úhradu nákladů,které vznikají státu výkonem soudnictví (fiskální funkce),omezovat podávání některých neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů na zahájení soudních řízení (regulační funkce) a působit na to,aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti (motivační funkce) . Jde o jeden z mnoha judikátů Nejvyššího soudu,sice Stanoviska soudního kolegia,jehož vytržená „Právní věta“ je generalizující. Regulační funkci - asi klíčovou - soudní poplatky neplní,poněvadž státní i veřejné orgány a organizace se soudí zadarmo na všech stupních. Rovněžtak Správci konkurzní podstaty (§ 11-2g zákona o SOP),čehož jeden z nich využívá „nadoraz“ (J.Monsport v odvozené netrestní větvi Kauzy H-System).

S tím soudy ignorují dikci § 138-2 OSŘ - a i judikát I.ÚS 201/02: Přiznané osvobození od soudního poplatku navíc může být kdykoliv za řízení,případně i se zpětnou účinností,odejmuto,pokud se prokáže,že poměry účastníka osvobození neodůvodňují nebo neodůvodňovaly. I spor advokáta (!) Altnera (s ČSSD) se táhl přes 13 let (do rozhodnutí 33 Cdo 2994/16-818),protože právníka (živnostníka) soudy nemínily osvobodit od astronomického SOP,poněvadž přece měl zbohatnout (teprve však po kladném rozsudku). Onen příklad penzistky tomu není vzdálený,protože podle Sazebníku poplatků by měla uhradit 5000 Kč,přičemž soudy nejsou ochotné svolit ke splácení vyměřeného SOP,tedy velká množina osob rezignuje na právní řešení,anebo se zadlužuje !!! Listina základních práv a svobod sice explicitně zaručuje právo na projednání věci bez zbytečných průtahů,ale praxe českých soudů je taková,že průtah se kvůli zpoplatnění předem od počátku procesu kumuluje: doba vyměřování poplatku,dokládání nedostatku peněz,osvobození či neosvobození,odvolání,zase vyměření,možné zastavení procesu,potenciální odvolání. Soudní „pink-ponk“ není výjimečný ani v procesní záležitosti SOP. Za 20let přesto Evropský soud pro lidská práva nepokáral ČR...

Soudy v Česku také nesoudně směšují osvobození od jednoho soudního poplatku s osvobozením od vícera (všech) poplatků. Nelze uvažovat o úplném osvobození od soudního poplatku...Soud(ce) smí (má) osvobodit od celého jednoho zákonem stanoveného poplatku,nikoli jen od jeho části. Nejméně 20let české soudy,pokud rozhodly kladně o osvobození od SOP v procesu,tak přiznávaly osvobození paušálně (rovnou od všech poplatků). Zákonodárce zakročil,proto se v roce 2012 změnila dikce procesních řádů (Zákon 303/2011 Sb.): k úplnému osvobození lze přistoupit jen ve výjimečných případech ze zvlášť závažných důvodů !!! Jenže dodnes české soudy s bezměrnou libovůlí přiznávají někomu paušální osvobození - jinému naproti tomu odepřou osvobození od jediného SOP. Správní soudy - a i Nejvyšší správní soud (NSS) dokonce - bez ohledu na Sazebník poplatků a dikci poplatkového zákona (ZSOP) - po oné zpřísňující novele procesních řádů začaly vydírat od některých žalobců v některých kauzách (prý) symbolický poplatek. České soudy svévolně mění výši poplatků,přestože jsou stanoveny zákonodárcem pevně či procentně (před správními soudy poplatky jsou jen fixní). Soudce NSS Kühn - od loňska ústavní soudce - demagogicky prezentuje svévoli správních soudů v knižním Komentáři Soudního řádu správního (strany 259-260). ÚS však svévoli na českých soudech nevěnuje pozornost: stereotypně ústavní stížnosti odmítá,pokud se k němu vůbec dostanou.

Ústavní soud se přičinil i o to,že vágní sousloví poměry účastníka je zaklínadlem,s kterým soudní aparáty arogantně ospravedlňují neosvobození. Výklad (již citované usnesení IV.ÚS 464/01),že ÚS nepřísluší zasahovat do („výsostného“) práva soudu komplexně posoudit,zda jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání osvobození od SOP,soudy v Česku obrátily naruby. Úkol soudu,že má poměry účastníka posoudit komplexně - jinak řečeno v kontextu -,soudy rozumí tak,že musí znát (celkové) poměry žadatele o osvobození od SOP. Soudy dotěrně a šikanózně vyžadují kompletní soukromé údaje od žadatele. Soudní aparát vydírá od žadatele i takové údaje,které nejsou v tiskopise (Prohlášení),vydávaném Ministerstvem spravedlnosti. Různí asistenti soudců patří k těm,kteří jsou schopni torpédovat žádost (velmi) chudobného účastníka soudního řízení o osvobození od některého soudního poplatku arogantními i bizarními vývody. Například: nebydlící by měl sdělit,kde bydlí - žadatel by měl sdělit příjmy,které nemá - osoba s příjmy v řádu nižších tisíců by měla podrobně sdělit,za co je každý den utrácí a co komu dluží. Nejde velmi pravděpodobně o ojedinělý jev stereotypní svévole,jak plyne z Nálezu III.ÚS 2603/17 (bod 30.): Bez ohledu na to,zda je tvrzení okresního soudu o minulých příjmech stěžovatele pravdivé,je třeba napadenému rozhodnutí vytknout,že pro rozhodování o osvobození od SOP jsou rozhodné majetkové poměry v době, kdy má SOP být uhrazen. Z hlediska práva na přístup k soudu nelze přihlížet k minulým příjmům či k hypotetickým budoucím příjmům (jak okresní soud naznačil ve svém vyjádření k ústavní stížnosti)...Soudci velelži a pitomosti svému aparátu tolerují - a nadřízené soudy většinou rovněž. Soudci snad dovolují svému aparátu,aby před ÚS obhajoval svévoli…

Kvůli velice nízké kasaci soudních rozhodnutí ÚS nenabyl patřičné autority u soudů. Soudy všech stupňů mohou sveřepě ignorovat klíčový výklad Ústavního soudu v posledním meritorním Nálezu I.ÚS 1060/18: Ústavní soud...opakovaně upozorňoval,že posuzují-li soudy při rozhodování o osvobození od SOP vedle aktuálních majetkových poměrů též poměry minulé či hypotetické poměry budoucí,...porušují tak zákaz svévole a libovůle...Rezignoval-li ÚS na nevýběrové „umravňování“ českých soudů,pak bez ohledu na vládu práva soudy soustavně a zločinně „porušují zákaz svévole a libovůle“.