I protahované soudní verdikty jsou zločiny
Obdržet (pravomocný) rozsudek zavčas má být součástí spravedlivého procesu,však v Česku není. Soudci neberou vážně Článek 38-2 Listiny (základních) práv a svobod (LZPS): Každý má právo,aby jeho věc byla projednána...bez zbytečných průtahů…Kauza úplatkářství v Libereckém kraji,jež x-let diskredituje tamějšího Hejtmana,ukazuje,že soudcům nezáleží na vlastní ctihodnosti (nýbrž na zámožnosti). Ani novináři vychvalovaný soudce Šott se nevyznamenal v aféře „půjček“ poslancům Věcí veřejných či v Kauze ČAPÍ HNÍZDO.
Soudní „pink-ponk“ (například: 8 Tdo 184/23) je rovněž tolerován českým soudcům. Zdánlivě odvolací (kasační) soudy vykazují chvályhodnou práci,ruší-li rozsudky a usnesení justice. Jsou-li podávány státními zástupci odvolání a stížnosti měsíce po vynesení rozsudku,ba jsou neúplné („blanketní”),tak doživotní stíhání je legitimní i legální,což demonstrují i jiné kauzy. Justice (=orgány činné v trestním řízení) smí omračovat veřejnost tloušťkou (stohy) soudního spisu,ale i bizarními rekordy v délce vynášení rozsudku. Zdeněk Jemelík - bystrý pozorovatel justice - popisuje ve dvou knížkách (pod výmluvným titulem: Škůdci v taláru) směsici zvůle s pitomostí u soudců (i státních zástupců) v Česku. Naše justice se zvrhla v nechvalnou inkvizici.
Inkvizice v Česku možná vybírá od obžalovaných „výpalné“ za vykoupení se ze stíhání. Nu byla medializována zvůle brněnského soudce Novotného - mimojiné: po dobu devatenácti měsíců nebyl schopen vyhotovit písemné vyhotovení rozsudku...o prodloužení lhůty požádal celkem devětkrát !! Nakonec soudce nebyl vyjmenován Místopředsedou (trestního úseku) Krajského soudu v Brně,však nebylo došetřeno nabízející se podezření na korupci. Není pravděpodobné,že inkviziční aparát tyje i z prvoinstančně odsuzujících rozsudků. Zdržovat doručení stejnopisu rozsudku a oddalovat tím konec procesu je zkšeftovatelnou službičkou...
Pravděpodobně případů záměrné nečinnosti soudců je mnohem více,ale za zdi přísně střežených soudních paláců informace o nich nepronikají. Nevšímaný médii je kupříkladu táhnoucí se proces s manažery bývalých českobudějovických Pozemních staveb (16 T 12/14): druhý rozsudek byl vyhlášen po téměř 4letech od prvního zrušeného (po nejméně 9letech stíhání) - loni v listopadu padl třetí „prvoinstanční“ verdikt !!?
Novodobé inkvizici v Česku není cizí praktika,že odsuzující rozsudek se časem překlápí v osvobozující (případně ve směšnou podmínku),ale již beze povšimnutí i seriózními médii,necejchuje-li veřejně činnou osobu. Krajské (vrchní) soudy se totiž nechlubívají,že bylo rozhodnuto definitivně ve složité kauze. Naopak se konečný verdikt tutlá,ač rozsudek je aktem veřejným. Inkvizice spoléhá nato,že jednací síně soudů jsou malé - a lačné po soudním „divadélku“ odrazuje od vstupu do soudů Justiční stráž přísnými kontrolami „kabelek“.
Ministerská Vyhláška o zveřejňování soudních rozhodnutí (403/2022 Sb.) nestaví hráz kšeftům v justičních palácích,bude-li jich publikováno velmi málo. A Parlament neustaví Vyšetřovací komisi,přestože česká inkvizice svým počínáním nabourává právní stát...