Justice bez porot je patologická
Svévolné odsouzení R.Tempela či mladíka Nečesaného - podivné odsouzení na doživotí R.Kramného - letité stíhání šéfky Energetického regulačního úřadu - profláknuté kauzy CASA,OPENCARD – stále protahované Babišovo ČAPÍ HNÍZDO - dodnes fraškovité stíhání Nečasových „a spol“…Justiční případy mají společné to,že se vyvíjí pomalu až nehybně,ba odsuzující verdikty jsou velice nepřesvědčivé či směšné - oproti hotovému mediálnímu obrazu (od)stíhaných. V přítomnosti obludně nesoudné stíhání radního Wolfa kvůli hlasování možná způsobilo povolební pat v hlavním městě. Zabavení počítače adeptovi na ministra v Brně možná nenápadně destruuje vládní moc. Nu a hlučně otevřená,ale již nápadně stojící,kauza Dozimetr možná směřuje k rozštěpení Pětikoalice po prezidentských volbách.
Není v právním státě akceptovatelná taková míra soustavného packalství orgánů činných v trestním řízení (=justice). Prop(í)rané kauzy ukazují,jak českému soudnictví chybí poroty. I v Rakousku,s nímž nás pojí dlouhá historie soustátí,mají porotní soudy,však s porotami se v Česku nepočítá. Také žádná z parlamentních stran neiniciovala vyhlásit referendum o otázce porotního soudnictví. Není se co divit, mají-li poslanci a senátoři své pseudoporoty (Mandátový a imunitní výbor)...
Velmi pravděpodobně Jiří Kájínek by nebyl omilostněným doživotním vězněm,ani skoro národním hrdinou,kdyby byly obnoveny porotní soudy po listopadovém převratu. Pokud se Česko vrátilo k Občanskému zákoníku z doby císařství,tak mohlo obnovit i trestní poroty. Ustavení poroty z vybraného obyvatelstva by mělo následovat vždy v momentě zrušeného rozsudku. Samozřejmě porota by měla vynášet výrok nejen o vině obžalovaného,ale i o připuštění stíhání. Soudní porota by rozhodovala autoritativně,zda vůbec případ má být projednán. Vznesení obvinění i projednání obžaloby také má být rychlé,jinak hrozí destabilizace státu,měst,úřadů,organizovanými intrikami,jak se děje.
Není udržitelné,aby o podezření na trestný čin člena vlády,představitele vládního úřadu,poslance neb senátora,ale i soudce,rozhodoval samosoudce neb "laický" senát okresního soudu. Již měl být stanoven pro rozhodování jeden z nejvyšších soudů,nemáme-li poroty - i bez možnosti podání opravného prostředku. Nešlo by o nerovnost před zákonem,protože zákon smí určit,který soud poskytuje ochranu a jaké opravné prostředky jsou přípustné...
Přísedící soudních „senátů“ nejsou miniaturními porotami,ale stafáží soudců. V Česku samy soudní senáty ztrácejí smysl nejméně 20 let,když (i malý tříčlenný) senát nemusí hlasovat jednomyslně. Ze senátů a jejich předsedů se jenom vyvinuly lépe placené funkce soudců - na úkor funkčních požitků přísedících,ale i soudních úředníků. Přísedící nejsou bráni vážně soudci - a ještě mohou usedati v senátech netransparentně. Porotní soudnictví v Česku nemáme,poněvadž jeho obnovení právě soudci bojkotují. Případná změna musí vyhovovat především samotným soudům -,vyřkl stávající ústavní soudce Šámal v roce 2016 (www.ceska-justice.cz/2016/06/porota-nebo-prisedici-pripadna-zmena-musi-vyhovovat-predevsim-samotnym-soudum-upozornuje-samal). Soudcovský stav se opovažuje diktovat zákonodárci,zda (ne)přijme zákon (a v jaké podobě)...
Poroty do právního státu 21.století patří. Rovnost před zákonem a „presumpce“ neviny v Česku budou fikcí,pokud skutečné soudní poroty nebudou zříz(obnov)eny.