K vyplacení požitků v únoru nedojde kvůli ústavním soudcům
V knížce rozhovorů Diskrétní zóna (z roku 2012) je přetištěno vystoupení tehdejšího Předsedy českého Ústavního soudu (ÚS ČR) na konferenci v Senohrabech (v prosinci 2003),v němž načrtl tendenci „románského modelu organizace soudní moci“ k soudcovskému státu – k vládě soudců (justokracii). JUDr.Rychetský uzavřel kritiku na adresu soudcovského stavu rozhořčeněji (strana 253): Proto asi není náhoda,že jsme unikátní zemí,kde se soudci snaží překonat jednu z překážek na cestě k justokracii způsobem zcela nevídaným - podávají soudní žaloby (na sebe samy) požadující absurdní zvýšení platů,které si vzápětí samy přiznávají...Přesto za dvacet let výkonu (dvoj)funkce na ÚS ČR se Pavel Rychetský nevyloučil z projednávání jediné „platové žaloby“ (mimojiné Nálezy: Pl.ÚS 55/05,Pl.ÚS 16/11,Pl.ÚS 33/11,Pl.ÚS 28/13,Pl.ÚS 20/15),ani se nedistancoval od kolegů kariérních soudců “disentem“. Z „licitování“ o soudcovských platech jediný ústavní soudce byl vyloučen: v červnu 2014 T.Lichovník (Pl.ÚS 28/13) !! Nutno se domnívat,že bývalý místopředseda Vlády Rychetský je zodpovědný za letité hanebné počínání soudcovského stavu [podávají soudní žaloby (na sebe samy)] v Česku...(naposledy: Pl.ÚS 5/24).
ÚS ČR rozhodl,že „soudci mají nárok na zpětné dorovnání platů za rok 2024“: od loňska se šíří dezinformace. Jde o holou dezinformaci,poněvadž „derogace“ snížené platové „základny“ měla nastat posledního dne roku - a koeficient platové základny byl zrušen cele (Pl.ÚS 5/24: výrok I.) !!!! Čerstvě vyjmenovaný soudce ÚS ČR Tomáš Langášek nevyvrátil smyšlenku (28.června hostem v rozhlasovém pořadu Dvacet minut RADIOŽURNÁLu). Ústavní soudce pronesl:
Tady platí 30 let zákon,přijatý v roce 1995,který stanovil obecný mechanismus a kritéria,podle kterých se určují platy ústavních činitelů,včetně soudců obecných soudů a nyní i Ústavního soudu. Přitom za těch posledních 30 let jsme svědky nejroztodivnějších zásahů do toho mechanismu,které ho na čas obcházejí,ale přitom jej ponechávají zcela v platnosti. To je myslím problém,který něco vypovídá o naší právní kultuře, protože se ukazuje,že zákon,který garantuje platy soudců a ústavních činitelů,žádnou reálnou garanci neposkytuje – že to je jenom chiméra. Obyčejná pracovní smlouva vám poskytuje větší garanci stability toho, co je sjednáno,než zákon. A to je samozřejmě problém: to neustálé jednorázové prolamování pravidla,které jinak obecně platí. Jestliže je takový problém s nastavením platů ústavních činitelů,tak lze samozřejmě ten zákon z roku 1995 změnit,zrušit nějakým systémovým způsobem. Ale co je největší problém,je to neustálé zasahování do toho,co platí,jednorázovými opatřeními.
Lze pominout “přeřek”,řadí-li ústavní soudce (všechny) soudce mezi ústavní činitele,ač jimi jsou toliko ti ústavní (PŘEDSTAVITELÉ: ČÁST DRUHÁ - HLAVA ČTVRTÁ „Platového“ zákona). Tristnější je,neví-li ústavní soudce,že ve většině pracovních smluv není vyčíslena mzda,protože to zákon nepřikazuje ! Nutno mít zato,že soudcovským smýšlením T.Langášek kráčí ve šlépějích P.Rychetského: míní vynášet autoritativní verdikty o svém platu na nejvyšší soudní stolici. Nu není to překvapivé,byl-li do doby vyjmenování soudcem Nejvyššího správního soudu jeho asistentem,ale i „administrátorem“ ÚS ČR. Ani snad v penzijním věku onen soudce nebude reflektovat,že sudičství českých soudců „něco vypovídá o naší právní kultuře“ (o soudnosti našeho soudcovského stavu)…
Zákon (236/1995 Sb.) se stal „bezzubý“ přičiněním ÚS ČR (Pl.ÚS 5/24: výrok I.),proto Rozhlasem oslovená akademička (Marie Zámečníková z Masarykovy univerzity) upozornila,že státní orgány postrádají předpis,jak vyúčtovávat platy letos. Přesto se o témž posledním „platovém“ nálezu ÚS ČR letos šíří další dezinformace (naposledy 8.ledna v rozhlasové hlavní zpravodajské relaci): český Ústavní soud zrušil pouze “výpočet” platů soudců. Nutno se domnívat,že ústavním soudcům by neměl být vyplacen žádný požitek do doby přijetí kompletně nového zákona,jsou-li cele zodpovědní za nesmyslný Nález,jímž došlo ke zrušení koeficientu v § 3-3 (Pl.ÚS 5/24: výrok I.). Kdyby ústavní soudci zrušili celou novelu zákona (349/2023 Sb.),pak by byl účinný § 3-3 v předchozím znění (včetně 3násobku pro soudce) !! Naopak ÚS ČR tak výslovně a vzpurně neučinil (Pl.ÚS 5/24: výrok II.),aby si vynutil doplacení platů !!!
Sice Poslanecká sněmovna opět „novelizovala“ týž § 3-3 (Sněmovní tisk 825),však ještě legislativní krok musí být schválen Senátem a zákon „ratifikován“ hlavou státu. Proto nutno se domnívat,že nejprve Parlament měl novelizovat Zákon o státním rozpočtu - a snížit rozpočet ÚS ČR o částku,která byla vyplacena předčasně všem soudcům loni...