POHOŘÍ ČERNOTA

Čtrnáctý rok všechny české soudy používají k doručování písemností neurčených DO VLASTNÍCH RUKOU obálku (se „zeleným pruhem“) výslovně určenou k doručování písemností DO VLASTNÍCH RUKOU (typ III.). Soudy – ale i státní zastupitelství a exekutorské úřady - tak činí dle instrukcí Ministerstva spravedlnosti (145/2011,58/2009-Org + 505/2001–Org).

V soudnictví se však má aplikovat za doručování písemností poštou (=provozovatel poštovních služeb =doručující orgán) pouze a jen norma v Hlavě čtvrté Části první Občanského soudního řádu (OSŘ po novele 7/2009 Sb.: §45-§ 50j):

§ 45-3 OSŘ vyjadřuje,že není-li možné doručit písemnost do Datové schránky neb mejlem,předseda senátu (=samosoudce) nařídí doručení prostřednictvím doručujícího orgánu. § 46a definuje doručovací adresu a dovoluje požádat soud o doručení na jinou adresu,nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci. Dle § 46b je adresou pro doručování adresa fyzické osoby v Informačním systému evidence obyvatel tehdy,neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu adresu. § 49 OSŘ vyjadřuje dodání písemnosti určené DO VLASTNÍCH RUKOU,přičemž taková písemnost se ukládá v provozovně pošty po dobu deseti dnů. Stejnopis rozsudku se samozřejmě vždy doručuje DO VLASTNÍCH RUKOU,vyjadřuje § 158-2 OSŘ - jinak způsob doručení záleží na pokynu soudce. § 50 OSŘ vyjadřuje dodávání písemností neurčených DO VLASTNÍCH RUKOU: jiných písemností. Písemnost neurčenou DO VLASTNÍCH RUKOU pošta má vhodit do schránky,nebyl-li adresát zastižen,čímž se považuje za doručenou. V místě doručování pošta má zanechat oznámení (§ 50i). Nelze-li dodat vložením do schránky,písemnost má být vrácena poštou a soud ji má vyvěsit na desce (§ 50l). Stejně má doručující orgán postupovat,nelze-li v místě doručování zanechat oznámení. § 50i definuje náležitosti oznámení pošty o vrácení písemnosti,včetně označení doručované písemnosti. Dále § 50f vyjadřuje,že doručenka (průkaz doručení) je veřejnou listinou a její údaje se považují za pravdivé,není-li prokázán opak. V § 48-3 OSŘ zákonodárce stanovil,že soud(=organizační složka státu=správa soudu) má zajistit,aby doručování prostřednictvím pošty bylo podloženo „poštovní smlouvou“,která nebude v nesouladu se zákonem.

Je nepochybné,že soudci mají správně usoudit,jak bude doručováno,aby dodáním písemnosti nastaly očekávané účinky. Soudy v Česku přesto nechávají doručovat své písemnosti zákonodárcem nevyjádřeným způsobem: je přikazováno poště písemnosti NEUKLÁDAT,ani nenechávat připravené k vyzvednutí na udané adrese či v místě zastižení. Ministerstvo spravedlnosti (MS) dává tisknout obálku typ III. - s již předtištěnou „dispozicí“ DO VLASTNÍCH RUKOU - NEUKLÁDAT,ač § 50 i § 49 OSŘ takové doručování nepředjímá. Nelze nemít zato,že OSŘ nevyjadřuje (též § 63 Trestního řádu),že se písemnost nemá ukládat. OSŘ nezakazuje uložit,ale výslovně přikazuje vrátit,nebyl-li adresát zastižen a nelze-li vhodit do schrán(k)y. § 13c instrukce MS 505/2001–Org [Dle pokynu...se na doručované zásilce dále vyznačí, zda doručovaná písemnost je...do vlastních rukou adresáta...s vyloučením uložení (NEUKLÁDAT)] je nonsensuální i stejně tak zavádějící. Soudy používaná obálka typ III. totiž má příkaz poště NEUKLÁDAT právě zjevně předtištěn. Další dvě obálky (se „zeleným pruhem“) - typu I.,II. - nenesou příkaz NEUKLÁDAT. Jenom některé soudy si dovolují tištěné obálky „přeznačovat“ (například Nejvyšší správní soud).

Konec zapírání adresátů bylo sloganem vládní kampaně,naklánějící si veřejné mínění k revoluční změně v doručování. Naši poslanci a senátoři za projednávání novely OSŘ nepostřehli,co ministerští úředníci míní pojmem Adresa pro doručování (§ 46a+§ 46b). Zákonodárce rozumí adresou ve vztahu k fyzické osobě povinnou schránku. Aplikace OSŘ soudy ukazuje,že pro účely doručování písemností orgánů veřejné moci neexistují Poštovní přihrádka (p.o.box),Odnáška z pošty i staletá globální služba Poste restante. K tomu přistupuje fakt,že ony běžné způsoby dodávání zásilek sama Česká pošta po účinnosti novely doručovací normy (červenec 2009) - bez obav z ohrožení poptávky po službách - popírá,ač nebyly zákonem výslovně ani nevýslovně vyloučeny (7/2009 Sb.). Zákonodárce ve skutečnosti provedl revoluci spíše v poštovních službách,jež spočívá v tom,že si musíte na své časové a jiné náklady hlídat domovní schránku na adrese fyzického sídla či bydliště. Přitom třebas Odnáška není způsobem utíkání se před soudy a jejich zásilkami,pakliže pro doručenku beztak na poštu musíte,nejste-li mezi osmou a patnáctou v místě schránky.

Nový systém doručování měl přispět k urychlení výkonu spravedlnosti. Za a před schvalováním novely v parlamentu se dávaly příklady toho,jak z trestného činu obviněný veřejný činitel na penzi nepřebíral po léta doma obsílky,aniž někdo zákonně nařídil jeho předvedení k soudu,či mu ustanovil advokáta,jak předjímají zákony !? Také jak kdekterý člověk mohl dříve oponovat,že předvolání na adrese trvalého pobytu neobdržel,jenžto tam nežije,aniž by státní správa zavedla registr adres přechodných bydlišť,když opravdu není výjimečné,že lidé žijí dlouhodobě v tržním nájmu,beze právně opodstatněného svolení pronajímatele k nahlášení trvalého pobytu (!?). Nebo jak na adrese právnické osoby po celý den a týden není k zastižení sekretářka,jednatel ani uklízečka,aniž by se analyzovalo,proč nikdo nevyslal k doručení justiční stráž či soudního doručovatele,jak také předjímá doručovací norma před novelizací !!? Ledasco z toho se jistě doručovatelům,samotným úřadům i soudům mohlo jevit takto dramaticky,ale nebyla snad většina písemností během posledních dvaceti let dodána normálně,včas a řádně,pominou-li se fiktivní firmy a uprchlíci před zákonem? A nejsou takové příklady právě výjimkou potvrzující pravidlo - a odůvodňování jimi vládního zásahu holým zkreslením skutečnosti,ba demagogií?

Novela Občanského soudního řádu (7/2009 Sb.) nedbá svobody nakládat s písemností,včetně podání žádosti poště o prodloužení úložní doby - v době,kdy už je písemnost („právní fikcí“) doručená. Významný rozdíl od předchozí praxe doručování nastal totiž v tom,že soudy se dříve musely najisto dozvědět od pošty,že písemnost nebyla dodána,ale dnes to pro ně není důležité,když je nejpozději desátým dnem dodaná. A je samozřejmě tristní,že OSŘ nerozlišuje mezi uložením a připravením k vyzvednutí na poště (taková nuance jako mezi odmítnutím a zamítnutím žaloby). Česká pošta klidně soudní písemnost vrátí,protože ji prý nebylo kde uložit na poště (=připravit k vyzvednutí),ale oznámení o vrácení na poště k vyzvednutí zanechá (=uloží) !!! Každé osobě - bez Datové schránky - byla zákonem implicitně udělena povinnost docházky na poštu každý den,nepracuje-li neb netráví-li čas v domácnosti. Neví kdy se záležitost pohne na úřadě nebo soudě - netuší kdy se kam co vhodí,aniž byl učiněn pokus o dodání do rukou,i aniž mělo být vůbec vhazováno. K tomu pošta neponechává oznámení se všemi náležitostmi definovanými v § 50i OSŘ - a některé soudy na doručenky uvádí neúplné údaje o písemnosti do obálky vložené. Soudy dokonce vrácené písemnosti nevyvěšují na soudní desce: místo toho na ní vyvěšují oznámení o vrácení písemnosti či výzvu k vyzvednutí,což má provést doručující orgán. Nu nebyla však předmětem kampaně povinná adresa ??!!!

Ministerstvo spravedlnosti v Důvodové zprávě novely OSŘ (7/2009 Sb.) zákonodárce ubezpečovalo,že obálek už nebude po novelizaci zákona devět,ale tři (u soudu dvě,nikoli už tři). Zůstaly jako dříve u soudu tři - akorát místo avizovaného žlutého pruhu nesou zelený. Nelze se nedomnívat,že soudy v Česku i pošta sama (=doručující orgán) neopodstatněně a zvrhle aplikují POŠTOVNÍ PODMÍNKY České pošty (PP): jakoby prováděcí předpis doručovací normy. Z nezákonné praxe je usvědčuje znění Článku 25-27 PP: Pokud odesílatel uvedl na poštovní zásilku poznámku „NEUKLÁDAT“, podnik může uloženou poštovní zásilku...dodat...jen v den,ve který byla k vyzvednutí připravena. Takové nakládání se soudní písemností státní pošta nazývá: jednodenní úložní doba !!! Nejde o platně uzavírané „poštovní smlouvy“,neboť způsob doručování má být nezákonný. PP jsou protismyslné,poněvadž žádný příčetný odesílatel,natož v přeneseném slova smyslu soud,nebude požadovat od státního provozovatele poštovních služeb,aby adresátu zásilku neuložil,stojí-li opravdu o doručení a nemůže-li předvídat nenadálé situace na straně adresáta. Příkaz NEUKLÁDAT na obálkách písemností soudů nemá objektivní podklad ve vůli zákonodárce,ale toliko v PP. Ministerstvo spravedlnosti se soudy provedly naprostou konfúzi obou ustanovení OSŘ (§ 49+50),takže písemnost DO VLASTNÍCH RUKOU je zároveň „jinou písemností“ z části, a opačně. Soudy prostomyslně přikazují poště NEUKLÁDAT,pošta striktně poslouchá a vrací se tak stovky a tisíce písemností měsíčně (jenom soudům).

Dále § 49 OSŘ hovoří o doručování písemnosti DO VLASTNÍCH RUKOU,však v tom je také „zakopaný pes“,neboť za ni OSŘ výslovně nejmenuje třebas usnesení,jež bývá také konečným či zásadním rozhodnutím. Soud by se měl vyhnout tomu předávat rozhodnutí či výzvu k doručení jako sdělení,vyrozumění či přípis,u nichž nenastávají žádné účinky do budoucna,však není výjimečné,že soudy je nechávají posílat jako takříkajíc dopisy dle § 50 OSŘ. Pošta je na to vhazuje také do schránek,nedozvonil-li se doručovatel zrovna adresáta. Nijak neberouc ohled na institut Poste restante i Odnášky: to je vrací soudu zpět druhý den - a před otevřením poštovních přepážek !!!? Na soudních deskách je k vidění dříve nevídaný shluk papírů,jenž nebyl a není zrcadlem jevu odepření písemnosti (§ 50c),ani novátorství v kličkách zapírání se adresáta,ale dopadu dokonalé blamáže v aplikaci zákona soudy. Vždyť soudy nechávají vypravovat písemnosti i s dalším obskurním příkazem poště - výhradně jen adresátu-,jenž znemožňuje dodání prostřednictvím zmocněnce. Soudy si čtrnáctý rok „jedou“ postaru...Sen některých listonošů,že nebudou chodit do schodů či dobíhat k adresátovi znovu,se jim splnil: pošta může vhazovat do schránky i písemnosti do vlastních rukou. Kdo takzvanou schránku nemá,tak se vrací soudu vše,a to za cenu dodejky,nikoli obyčejné zásilky.

Zákonodárci možná dodnes nechápou,co je Odnáška (ulehčujete listonošům)či Poste restante (cestujete neb jste v nouzi),ale proč takovým institutům nerozumí soudci,není než děsivé. Hrubě nesprávná až svévolná aplikace zákona - zkomolení jednoznačného znění doručovací normy v OSŘ - je 13let sveřepě popírána soudy a Ministerstvem spravedlnosti. MS za pomoci lstivých smyšlenek: jakotřebaže pokynem do vlastních rukou je obálka typ III. opatřena,aby doručovatel nedodal písemnost do jiných rukou !!! Asi ani jedna Soudcovská rada nekritizovala instrukce moci výkonné a sousledné počínání pošty. Soudcovská unie - jinak háklivá na vládní kroky - spiklenecky mlčí rovněž. Čeští soudci kolektivně ztratily soudnost,kterou nikdy neměly v míře hojné,ač je předpokladem vymahatelnosti práva. Soudci a soudkyně v ČR asi mají dost co dělat s učením se digitálním dovednostem.