POHOŘÍ ČERNOTA

§ 46 Exekučního řádu (EŘ) zní: Exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně...Exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce. Exekutor vede exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena....Exekutor je povinen vést exekuce v pořadí, v jakém mu byly doručeny exekuční návrhy.... Ustanovení 89 EŘ (novely 347/07, 286/09 Sb.),dodnes účinné,zní: Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Stěžejní úkol soudů definuje Ústava (článek 90): Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům...
 

Soudy arogantně soudí : ... zásadně je to povinný, kdo hradí exekutorovi náklady...

Soudy soudí i rozvláčněji,ale v příkrém nesouladu s EŘ: O náhradě nákladů exekuce rozhodoval soud prvého stupně podle ust. § 87 odst. 2, 3 e.ř. Odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ČR ve věci sp.zn. I. ÚS 3171/09, podle nichž v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi závislá na posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce. Rozhodujícím kritériem je tedy skutečná existence zavinění na zastavení exekuce na straně oprávněného, nikoli nutnost zajistit soudnímu exekutorovi odměnu za jeho činnost. Okresní soud uzavřel, že v dané věci nelze zavinění na zastavení exekuce přičítat oprávněnému, neboť důvodem k zastavení jsou okolnosti na straně povinného (nedostatečný majetek). Proto povinnost nahradit náklady exekučního řízení stíhá povinného, a to jak ve vztahu k oprávněnému, tak i k pověřenému soudnímu exekutorovi...Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp.zn. IV. ÚS 1903/07, ze dne 15.1.2008, připomněl názor vyjádřený v nálezu ze dne 1.3.2007, sp.zn. Pl. ÚS 8/06, týkající se problematiky náhrady nákladů exekuce. Není porušením č.l. 11 a č.l. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případech, kdy je zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému....
 

Jde o arogantní svévoli,poněvadž soudci českých soudů tak soudí,i když exekutor za pětdesetlet exekuci neprovedl,přestože dlužník (povinný) nebyl nezvěstný či na útěku. Například takto:
...bylo současně rozhodováno o nákladech řízení, a to podle § 89 exekučního řádu. V daném případě to byl povinný, kdo nese procesní zavinění na zastavení exekuce, neboť to byl on, kdo řádně a včas nesplnil svou povinnost vyplývající z exekučního titulu, přičemž oprávněnému nelze přičítat zavinění ani v tom rozsahu, že by nezachoval dostatečnou míru pečlivosti a uvážlivosti při podávání návrhu na zahájení exekuce... Soudnímu exekutorovi pak soud v souvislosti s provádění této exekuce, v níž sice nevymohl ničeho, ale byl od počátku roku 2008 aktivní ve vyhledávání majetku povinného a opakovanými lustracemi zjišťoval možnosti provedení této exekuce, vznikl nárok na náhradu hotových výdajů, které mu soud přiznal v paušální výši 3.500 Kč dle... Odměnu soudnímu exekutorovi soud nepřiznal, když v exekuci nedošlo k vymožení ani části pohledávky oprávněné. Vycházel tak ze závěrů uvedených v usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. Pl.ÚS 8/06.
 

Soudci,kteří do loňska nemuseli podávat majetková přiznání,ani ohlašovat svůj střet zájmů,si oblíbili slovíčko zavinění . Oním čarovným slovíčkem odůvodňují,proč chudobnému se ukládá zaplatit náklady exekuce. Zdůvodnění jsou nepochybně nelogická a příčí se nejen vůli zákonodárce,ale i výkladu Ústavního soudu (například IV.ÚS 314/2009). Cituje se: Ústavněprávní interpretací uvedené dikce § 89 exekučního řádu se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí... akcentuje zejména tezi, dle níž není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému. Připomenul, že se nelze ztotožnit s interpretací, dle níž exekutor jako nositel veřejné moci, kterou je třeba vykonávat nezávisle, má mít zajištěnu úhradu nákladů exekuce vždy. Dle názoru Ústavního soudu je to exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce, přičemž toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou. Ústavní soud v uvedeném nálezu rovněž vyslovil tezi, dle níž hlediska rozhodování založená na zavinění oprávněného platí nejen v případě "prosté" nemajetnosti povinného, nýbrž i v případě nemajetnosti povinného, jenž "zanikl". Soudci sice nepřiznávají odměnu exekutorovi,ale kvaziodměnu (paušální náhrada nákladů) ano. Výsledek je týž : zatíží chudobného dalším dluhem. Praxe českých soudů kumuluje dluhové pasti v Česku a šíří lavinu neproveditelných exekucí. Ústava přitom jasně vyjadřuje (Čl.95-1),že soudce je vázán zákonem,ale své ústavní omezení soudci ignorují. Nelze jejich souzení považovat za právní interpretaci,protože soudci všech stupňů musí vědět,co znamenají podmiňovací věty v textu zákona (Dojde-li…V případě...). To že pokud hypotéza právní normy odpovídá případu,pak musí být ustanovení aplikováno. Soudci zmocnění k výkladu zákonů nadřazují samým zákonům. Čeští soudci jsou jistě schopni vyložit i ústavní článek o vázanosti zákony tak,že nejsou vázáni,pokud se jim - laicky řečeno - nezdá.
 

Soudci však v obludné nesoudnosti zašli ještě dál,až je to k neuvěření. Původní § 89 zákona 120/2001 Sb. (EŘ) totiž zněl: Dojde- li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Ustanovení bylo cele změněno od roku 2008,později ještě jednou,ale soudy dodnes aplikují a vykládají ustanovení (letos) deset let neúčinné !!!!!!!! S tím dosud soudy opisují oddíl XVI. Stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2006 (Cpjn 200/2005) a i ignorují vyhlášené úplné znění Exekučního řádu (444/09 Sb.) !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Rovněž tak opisují judikáty Ústavního soudu (Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007,IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008),včetně Stanoviska Pl.ÚS 23/2006 (ze dne 12. 9. 2006),jež nevykládá Parlamentem novelizovaný Exekuční řád !!!!!! Nu a v rozhodnutích - I. ÚS 3171/09, IV.ÚS 314/09,IV.ÚS 3217/10 - Ústavní soud primárně vysvětluje,proč není správné aplikovat na „staré“ exekuce novelizovaný Exekuční řád i exekutorský tarif. ÚS ČR sice v nálezu IV.ÚS 314/2009 z května 2009 kritizoval novelizaci EŘ,ale nevyřkl,že nemajetný povinný má exekutorovi hradit náklady. Orgán ochrany ústavnosti to nevyslovil,poněvadž by se příčil vůli zákonodárce i jeho výklad by byl alogický. A plenární nález 8/06 se netýká nákladů bezvýsledné exekuce. Je docela možné,že soudy si pletou nález z března 2006 s plenárním nálezem ze září 2010 (Pl.ÚS 16/2008),jehož předmětem je přímo posouzení ústavnosti novely § 89 EŘ,ale Ústavní soud nedošel k jinému závěru než čtvrtý senát v květnu 2009. Soudci právní větu - Ustanovení § 89 věty druhé... nutno ústavně konformně interpretovat v návaznosti na ustanovení § 89 věty první exekučního řádu tak, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce - absurdně obrací proti povinným: nemajetnost a nevymahatelnost hodnotí jako zavinění povinného. Jde o systemizovanou stereotypní svévoli ze strany okresních a krajských soudů, k níž patří i to,že v soudních rozhodnutích se novelizovaný § 89 nelíčí: prostě pro soudy „neexistuje“ !!!!!!!!!! Ústavní soud přitom musel už v nálezu IV.ÚS 314/2009 zdůrazňovat (Obiter dictum),že došlo k novelizaci EŘ,protože KS v Ostravě právě ignoroval nejen novelu,ale i výklad původního znění § 89 (odvolací soud stanovil povinnému povinnost zaplatit pověřené soudní exekutorce na nákladech exekuce částku 3 570 Kč, oprávněné povinnost zaplatit pověřené soudní exekutorce na nákladech exekuce částku 4 165 Kč a povinnému pak povinnost zaplatit oprávněné na nákladech exekuce částku 8 449 Kč ).
 

Vedle kouzelného slovíčka zavinění soudcovský stav má převeliké zalíbení ve slovíčku může,poněvadž soudci a soudkyně v něm spatřují nárok na libovůli,i proto se neplatného znění EŘ za žádnou cenu,a to i té nejvyšší - pozbytí ctihodnosti neb důvěryhodnosti - nechtějí pustit. Ústavní soud dvacet let vykládá soudcům - doslova vtlouká soudcům do hlav-,že není dovolena arogance,nesrozumitelnost a ledabylost v rozhodování,ale oni toho nedbají. Zákon o soudech a soudcích jasně vyjadřuje (§ 80-3b): Soudce je povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména...dbá o to, aby jeho rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivě odůvodněno. Přestože ÚS ČR projedná jen zlomek ústavních stížností,tak judikatura o obludné nesoudnosti soudců je rozsáhlá,až její hodnocení,lamentace a závěry děsí. V Česku by muselo být kárně stíháno desítky,ne-li stovky soudců,kdyby vyšetřovací komise ze spisů zjistila hrubé ignorování vyhlášených zákonů konkrétními soudci. Soudcovský stav je však pohotový vyhlásit stav krajního nebezpečí soudní moci,jenom kdyby se o šetření ve spisech někdo pokusil. Soudcovský stav v Česku,s nadprůměrnými a ještě vysouzenými platy,se zároveň nebojí vyslovit,že nerozumí a nezná zákony,protože je prý jich mnoho a často se mění. Soudci omlouvají svou nepřijatelnou nesoudnost slabomyslnými úsudky. Jejich kritika legislativy je více než slaboduchá a veskrze neomluvitelná,protože Exekuční řád s novelizovaným ustanovením 89 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v úplném znění v roce 2009: krátce po přijetí poslední novely zákonodárcem. Populisté nejhrubšího zrna jsou tak zásobováni střelivem ke zboření právního státu,když ne toliko k „zestátnění“ exekutorů. Právní (a sociální) stát však destruují samy soudci svou obludnou kolektivní nesoudností.