POHOŘÍ ČERNOTA

Na konferenci o efektivitě a kvalitě českého soudnictví,pořádané na půdě českého Senátu (listopad 2019) Předseda Ústavního soudu nabádal k totální revizi soustavy obecných soudů,neboť se stále dogmaticky drží dávno zrušeného dělení ČR na jednotlivé okresy. Nejvyšší soud,jenž referoval o proběhlé konferenci,připomenul svým mluvčím vlastní návrh „překreslení soudní mapy“ (v Zelené knize justice). Jenže reforma (organizace) českého soudnictví je tabu...se vstupem do Vlády i Piráti důsledně mlčí.

JUDr.Pavel Rychetský do omrzení smí prezentovat svou představu třístupňové soudní soustavy,v níž by prvním stupněm byly soudy nalézací,na druhém stupni by rozhodovaly apelační soudy,nejvyšší soudy by vydávaly výlučně kasační rozhodnutí. Předseda Ústavního soudu totiž pomíjí,že takovou soudní soustavu již máme,akorát je nestabilní kvůli rozhodovací anarchii. Nejvyšší soudy - a Ústavní soud rovněž - nemají u většiny českých soud(kyň)ců více než formální autoritu. A dále se české soudnictví stereotypně hodnotí coby čtyřstupňové - jako údajný pozůstatek rozdělení ČSFR. Nesmysl šíří také učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (i v šestém vydání),proto jej média papouškují nejméně 20let. Povídačku nepřikrášlil pragmatický bývalý dlouholetý Místopředseda Nejvyššího soudu (strana 129 posmrně vydané knížky - s titulem V taláru napříč dobou): Česko má 3stupňovou soudní soustavu - se 4články. Nejen Pavel Rychetský nepochopitelně zaměňuje soudní stupně za instanční články !

I ústavní právník Zdeněk Koudelka druhdy oponoval,že škrtnutí Vrchních soudů a Vrchních státních zastupitelství by si vyžádalo náklady na realizaci,a přitom by se soudní řízení pravděpodobně nezefektivnilo. Zrušení jednoho článku soustavy by bylo toliko přecedulováním justičních paláců. Zda si desetimiliónová země dlouhodobě může dovolit několikastupňovou soustavu soudů - k tomu luxus ústavního tribunálu a i Veřejného ochránce práv-,právníci a zákonodárci v Česku nedebatují. Česku by měl stačit jeden nejvyšší soud: více jich nemají ani v mnohem lidnatější,tedy personálně disponovanější,republice Francii. Zatím máme dva,přičemž brněnský správní (NSS) se tváří coby mimořádná kasační instance,až je fakticky druhým odvolacím stupněm. Akorát každé „odvolání“ má být zpoplatněno a ne-právníci musí mít advokáta - jako před Ústavním soudem - i v (nemeritorní) záležitosti zastavení řízení či odmítnutí žaloby. Ve Francii samozřejmě druhým stupněm správního soudnictví není nejvyšší kasační soud (Cour de Cassation),ale soud odvolací (Cour administrative d´appel) ! Krajské správní soudy mohou páchat nezměrnou libovůli vůči ne-právníkům a chudobným,natož po novele procesního řádu (rozšíření nepřijatelnosti kasační stížnosti v samosoudcovských řízeních). A NSS navíc nesjednocuje judikaturu krajských soudů,ale neustále „vyrábí precedenty“ pro státní správu a hrstku „sudičských“ advokátů (naposledy 9 As 116/2022). Reforma správních soudů se nepřipravuje: jen „posílení“ personálního obsazení,poněvadž se správním soudům přihazuje další a další agenda.

Lékem nato že české okresní soudy jsou kvalitativně i kvantitativně velmi nevyrovnané,by bylo změkčení místní příslušnosti v civilních sporných věcech. Žalobci by si měly určovat soud,natož lze-li rozhodnout „od stolu“ (bez jednání),čímž soudci (a soudy) by soutěžily. Nesoudně pracující soudy by odpadaly - soudy by se navíc octly pod větším drobnohledem. Vždy by bylo možné věc přikázat z důvodu vhodnosti jinému soudu. Hra „zaručeného práva na zákonného soudce“ už vyčpěla,když Rozvrhy práce českých soudů se podobají spíše scénařům. Není udržitelná praxe,že státní správa a její byrokrati mají své „věrné“ soudy,protože NSS dosud ignoruje dikci § 7 Soudního řádu správního:Má-li správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti,platí,že má sídlo v obvodu své působnosti. Jinak řečeno: Městský soud v Praze by nebyl mamutí organizací,ve službách všem ministerstvům. Obvodní soud Prahy 2 zase nejčastěji rozhoduje (ve „spolku“ s týmž Městským soudem v Praze !!?) u odškodnění blbosti justice. Soudy je možno skrytě ovládat,ale i skoro paralyzovat nenadanými soudci a úředníky. Zbytnělá pseudohierarchická soustava spravedlnosti devolučně spěje k nechvalnému normalizačnímu soudnictví.

Předseda Ústavního soudu - než definitivně odejde ze „státní“ služby - by si měl pozorněji přečíst onu knížku Pavla Kučery,sice soudce dříve kárně stíhaného (není zdaleka výjimkou). A také by ústavní soudci již měli přestat nazývat oba české nejvyšší soudy soudy obecnými. Obecným se má zvát jen každý soud okresní (či oblastní): soud nalézací,na němž by měli působit zkušení praktici.