Skandální libovůle u nejvyšších soudních tribunálů v Česku
...lze pozorovat neochotu plnit svou funkci orgánu ochrany ústavnosti...Ústavní stížnosti jsou v drtivé většině odmítány s mechanickým odůvodněním,že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů...stojí-li právní stát na principu primátu občana nad státem a jsme-li v důsledku osvojování si základních principů a hodnot i mechanismů fungování demokratického právního státu křehkou demokracií...27 roků po revoluci,musí agenda ústavních stížností,a to i přes její množství,zůstat úkolem Ústavního soudu. Ostatně i počet ústavních stížností může být změněn jenom posunem v kvalitě rozhodování obecných soudů. To v roce 2017 vyčetla českému Ústavnímu soudu jeho bývalá členka - a především expředsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová - tázána Karlem Hvížďalou v knížce Vlčice (strana 267).
V témže roce Tereza Papoušková z brněnské Masarykovy univerzity zveřejnila - web cestiadvokati.cz,jenž po nátlaku České advokátní komory brzy podlehl cenzuře – kompletní data o míře úspěšnosti českých advokátů před vrcholnými soudními instancemi. Stěžejní na datech nebyla úspěšnost advokátů při zastupování klientů,ale to,co čísla odhalila především o českém Ústavním soudu (ÚS ČR),což pregnantně vyjádřil Tomáš Pecina (paragraphos.pecina.cz/2017/09/datos): Ústavní soud je schopen napsat traktát odmítající ústavní stížnost na třinácti stranách...a stále se při tom tvářit, jako že jde o podání zjevně nedůvodné: zjevné je v dané věci ovšem cosi úplně jiného. Výzkumnice Papoušková (DATOS) zásadní problém soudnictví formulovala šířeji,protože to právě data více než naznačila: Nejen Nejvyšší, ale zejména Ústavní soud má široké pole působnosti v tom, jaké podání označí za „zjevně neopodstatněné“,což se stává i kvalitním advokátům. Ústavní soud rozhoduje meritorně v méně případech,než by se dalo očekávat. Jsou značné rozdíly i mezi jednotlivými soudci…Význam dat pro budoucnost Mgr.Papoušková shrnula: Zveřejnění statistik by mělo vést k větší debatě mezi advokáty,která by v budoucnu mohla pomoci ke sjednocení zmíněné praxe,aby o výsledku rozhodování Ústavního soudu nerozhodovalo z velké části to, kdo případ dostane na stůl. Změnilo se však málo: „zjevně neopodstatněné“ ústavní stížnosti,které sepisují vesměs právě advokáti,ústavní soudci odmítají jako „na běžícím páse“.
Lze mít zato,že nezjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti má být předmětem Nálezu ÚS ČR,nikoli (rychlo)usnesení. Rovněž nutno se domnívat,že nemeritorní usnesení nemůže být stručné automaticky - i nemůže být vydáno až po projednávání věci,protože to vylučuje § 44 Zákona o ÚS ČR,avšak opačně činí vícečiméně všichni ústavní soudci !!!!!!! Ctihodnost soudců se octla v blátě,poněvadž průměrný ústavní soudce 72% nápadu považuje za dotěrný „hmyz“ !!!!!!! Nelze nemít zato,že soudcovský stav sdílí nemoudré přesvědčení,že utěsňování přístupu k soudu,odkloňování soudních agend,a i maření projednání stížností,vede k funkčnímu a spravedlivému soudnictví. Soudnictví je tak postiženo podobným zlozvykem jako silniční doprava: nevhodné (nepřiměřené) řízení soudních procesů (nepřizpůsobení "stavu vozovky,počasí",atd.) nevede k rychlejšímu dosažení cíle jízdy,ale ke zpomalení na trase jízdy,ne-li k (řetězové) nehodě. Soudci se za zdmi soudních paláců nechovají podle sloganu - Spěchej (na silnici) rozvážně pomalu -,nýbrž - Uhni se (žalobci,stěžovateli,dovolateli) proradně rychle. Souzení v Česku lze přirovnávat k silniční síti: soudci ji budují a opravují po kouskách (z části proměnlivá judikatura) - vznikají pře s dodavateli staveb o kvalitu (soudní ping-pong),takže provoz v celku je krkolomný a objízdné trasy kamiónů ničí okresky,však předem se vybírají (soudní) poplatky za jízdu nejen po dálnici (dovolání)...
ÚS ČR nenabyl patřičnou autoritu u soudců,čímž má vysoký nápad každý rok. ÚS ČR stále může soudce pracně „peskovat“ (například v poslední době Nález I.ÚS 1343/2020),ale soudcovský stav obrostl „hroší kůží“. Ovšem - i Evropský soud pro lidská práva je zavalován návrhy,jenže do Štrasburku přichází i ze států mimo EU: s mizerným soudnictvím a třebas despotickou vládou ! Klientelistická praxe na soudech - jednomu pomůžeme,druhému nemůžeme - vystihuje další řádku let obludně nesoudného a nepřijatelného souzení v Česku.
DATOS zveřejnil před 5lety statistické údaje vypovídající o letité zvlčilosti neb pirátství soudců,jež způsobila havarijní stav soudnictví. A to ještě nebyly analyzovány informace,kteří asistenti soudců - je jich (pomalu) více než soudců - se podílejí na lavině nemeritorních rozhodnutí: na systematickém odepírání rozsudků (nálezů) široké množině obyvatel. Nu cituje se ještě jednou Tomáš Pecina (JINÉ PRÁVO - prosinec 2009: text Profesionalita ÚS): S narůstajícím nápadem jsou nůžky mezi "smetanou nálezů" a – prominete-li – "hnojem usnesení" u ÚS stále rozevřenější. Takové právní nesmysly,jaké je ÚS schopen napsat od odmítavého usnesení,se často nevidí ani u okresního soudu,možná snad ani u správních úřadů ne. Souhlasím,že by s tím mělo něco urychleně dělat,současná praxe je nedůstojná,jak pro samotný Ústavní soud,tak pro advokáty,kteří musejí svým klientům vysvětlovat,jak je možné,že podání "neumějí napsat"...
Soudcovský stav se přepočítal,že děsný výsledek jejich kolektivní práce nebude možno analyzovat - bez sisyfovského procházení spisů v soudních palácích. Soudnictví v Česku boří sami soudci,včetně těch přidělených k Ústavnímu soudu. ÚS ČR milióny korun vyhazuje do digitalizace (v současnosti realizace e-spisu - za plně šifrovaných webových stránek),aniž by měla vliv na zacházení s ústavními stížnostmi.