POHOŘÍ ČERNOTA

Charles Montesquieu v 18.století rozvažoval („O duchu zákonů“ : kniha XI.,kap.VI.,5.odst.): Není dosud svobody,jestliže moc soudit není oddělena od moci zákonodárné a výkonné. V českém jazyce 21.století by se řeklo: Není právního státu a svobody jednotlivce,jsou-li soudci podřízeni zákonodárné a výkonné moci. Třistaletí se přetřásá,že organickou právní nauku o jednotě a nedílnosti feudální moci nahradilo antifeudální pozitivistické učení o trojdílné státní moci. Baron Montesquieu však nabádal k nepropojenosti třech státních mocí personálně,nikoli institucionálně. Za feudalismu králové a knížata totiž vládli,soudili i přikazovali pravidla,což se v Habsburské monarchii změnilo až za panování mocnáře Františka Josefa,když byla předělena soudcovská rozhodovací moc a politická soutěž s vládnutím. Veřejné moci se ve správě státu vždy prolínají a vyvažují. Má docházet k separaci tří hlavních mocí v jedné osobě,nikoli k oddělení orgánů veřejné moci. Moderní dobu stále vyznačuje jednota státní teritoriální moci,ale s poznanými mechanismy institucionálního členění. Vedle nauky o trojdílnosti veřejné moci totiž vzešlo učení o mechanismu brzd a protivah ve státním zřízení (checks and balances). Tak ani v USA a Británii nejsou separovány zákonodárná a výkonná moc. Naopak členové vládního kabinetu musí být zvolenými poslanci a parlament někdy vystupuje jako soudní orgán. A to ještě v USA soudci jsou vybíráni a jmenováni politiky,ale navíc státní zástupci jsou voleni lidem,ale žádný ústavní právník nehodnotí takové ustavování do funkcí jako politické vměšování. V Česku 21.století soudci,státní zástupci,média a někteří (spíše konzervativní) politici papouškují,že soudnictví má být neodvislou veřejnou mocí ve státě. Nezávislost je však protimluv v demokratické společnosti. Nezávislí mají být pouze a jen (jmenovaní) soudci a soudní senáty,nikoli soudy. Soudci jako osoby s udělenou soudcovskou veřejnou mocí mají být zajištěny v nezávislém rozhodování. Právníci a soudci,kteří kritizují závislost soudů - organizačních složek státu - na Ministerstvu spravedlnosti nejsou prozíraví,ale moci nenasytní. Soudci mají posilovat svou soudcovskou moc,a to přesvědčivým rychlým rozhodováním,tedy nabýváním autority. Jenže v tom stěžejním ve své profesi pokulhávají,a ještě soudí pomalu,čímž nedospěli ani k nestrannosti. Čeští soudci navíc vážně nepřijali účast ve svých decentralizovaných Soudcovských radách,proto by bylo cestou do zpět do feudalismu,kdyby soudci byly absolutní mocí ve státě. Právní stát se autoritativním rozhodováním stává soudcokracií,proto soudcovská moc musí být vyvažována.