POHOŘÍ ČERNOTA

Televizní kamery zaznamenávají obrázky (soudní procesy Nečasové,Ratha,ad.),jak se advokáti i obvinění prošacovávají i svlékají na bezpečnostních stanovištích českých soudů nižších instancí. Nesvlékejte nás u vstupů do soudních budov,volají asi ještě dnes advokáti na adresu Justiční stráže. Advokáti si v roce 2013 stěžovali na dvojí metr u soudů: zatímco oni musí u vchodu sundavat opasky, boty či spony do vlasů, státní zástupce nedůstojná bezpečnostní kontrola často úplně mine. Mluvčí České advokátní komory popsala situaci,kdy obhájce měl písemné potvrzení od lékaře, že kvůli nádoru v hlavě nesmí procházet bezpečnostním rámem, a tak požádal o ruční kontrolu,však stráž mu nevyhověla. Vadí nám vyndavání spon z vlasů, že se více nepoužívají ruční detektory, že takovou prohlídku není možné udělat někde v ústraní, konkretizovala Chaloupková. Zákon o soudech a soudcích bezpečnostní opatření na soudech přitom předjímá takto (§7) :

Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek. Tento zákaz se nevztahuje na soudce a na příslušníky ozbrojených sil a ozbrojených sborů, jestliže vstupují do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, v souvislosti s plněním svých služebních povinností. Každý je povinen podrobit se osobní prohlídce a prohlídce všech věcí, které má u sebe, za účelem zjištění, zda neporušuje zákaz... Tato povinnost se nevztahuje na státní zástupce, advokáty, notáře a soudní exekutory, nestanoví-li předseda příslušného soudu (v jednotlivých případech) jinak.
 

Původní ustanovení (335/1991 Sb. - § 8a) bylo stručnější: Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno vstupovat se zbraní; tento zákaz se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě.
 

Zákon o Vězeňské a justiční stráži České republiky (§§ 6+11+22) definuje úkoly příslušníka Justiční stráže takto:

Příslušník je povinen jednat s osobami ... vážně a rozhodně, respektovat jejich práva... Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je příslušník povinen dbát cti a důstojnosti osob, s nimiž jedná, i své a nepřipustit, aby těmto osobám vznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem....Příslušník, který vykonává službu justiční stráže, je oprávněn činit i jiná nezbytná opatření k zajištění pořádku a bezpečnosti v budovách soudů...jakož i v jiných místech činnosti soudu a...nerušeného průběhu soudního řízení. Při plnění svých úkolů je justiční stráž podřízena příslušnému řediteli vazební věznice nebo věznice a řídí se pokyny předsedy soudu, ředitele správního útvaru soudu, předsedy senátu,... případně jiného pověřeného zaměstnance soudu... Na pokyn předsedy senátu justiční stráž zejména provádí rozhodnutí o vykázání konkrétních osob z jednací síně nebo jiného místa činnosti soudu, jakož i o vyklizení takových prostor,chrání úřední a další osoby přítomné v jednací síni nebo jiném místě činnosti soudu před fyzickými útoky, vykonává pořádkovou službu při vstupu do jednací síně, pokud bylo rozhodnuto o vyloučení veřejnosti nebo bylo přijato opatření proti přeplňování jednací síně. Na pokyn ostatních osob justiční stráž zejména zabraňuje vstupu nepovolaných osob do určených prostor... poskytuje doprovod zaměstnancům soudu ...a poskytuje jim ochranu při jejich úkonech prováděných mimo budovu soudu ...Justiční stráž poskytuje v budovách soudů...nebo v jiných místech činnosti soudů...podle pokynů předsedy senátu...ochranu svědkům, jejichž totožnost a podoba má být utajena. V případě potřeby může příslušník, který vykonává službu justiční stráže, vyrozumět nejbližší útvar Policie České republiky a požádat o součinnost....Příslušník je oprávněn provést ... osobní prohlídku a prohlídku jejích věcí, prohlídku těla,...

Praxe justiční stráže a předsedů soudů je však jiná - jakoby zákony zněly takto: Mimo soudců a příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů ve službě, každý při vstupu do budovy soudu, nebo na místo, kde soud jedná,je povinen provést na sobě prohlídku,včetně všech věcí, které má u sebe, za účelem prokázání, že nevstupuje se zbraní nebo s jinými předměty, které mohou ohrozit život,zdraví anebo pořádek. Povinnost se rovněž nevztahuje na státní zástupce, advokáty, notáře a soudní exekutory, pokud nerozhodne předseda příslušného soudu,soudce či jiná soudní osoba jinak. Justiční stráž vykonává pořádkovou službu všude. Neprokázání je důvodem k zákroku: vykázání osoby nejen ze soudu,ale i od vchodu do budovy soudu. O tom svědčí i slova mluvčí Vězeňské a justiční stráže: nebylo zjištěno, že by příslušníci justiční stráže při výkonu služby ve vztahu k veřejnosti překračovali rámec zákona nebo vnitřních předpisů upravujících jejich činnost (ze zprávy idnes.cz 12. června 2016). Vstupování do objektů a míst,kde soudy zasedají, totiž upravují dva zákony,přičemž strážník se má na půdě soudu řídit pokyny Předsedy soudu a dalších soudních osob,nikoli interní metodikou ředitele Vězeňské a justiční stráže České republiky. Nelze nenamítat,proč je praxe soudních stráží nepřiměřená,šikanózní,časem dovedená ad absurdum:
 

- ustanovení 7 onoho zákona nelze aplikovat odtrženě od ustanovení 6,které vyjadřuje,že řízení před soudy je ústní a veřejné,nejde-li o kauzu,kde se projednávají utajované informace

- to musí mít na paměti soudní osoby,které stanovují bezpečnostní opatření a dávají pokyny strážníkům

- ony dva zákony jsou součástí právního řádu,jenž zahrnuje i Přestupkový zákon a Trestní zákoník - lze trestat přestupky proti veřejnému pořádku i obecné ohrožení,včetně omezujícího opatření zákazu navštěvovat veřejně přístupná místa

- jsou-li jednání soudu veřejná,tak budova soudu,až na vyhrazené (nepřístupné) prostory,je v "provozní době" volně přístupná,tak jako autobusové stanice,vlaková nádraží,úřady,a další veřejné prostory

- soudy nejsou důležité státní objekty,už vůbec ne okresní

- zákon nepřikazuje fyzickým osobám,že nesmějí do budovy soudu vstupovat s velkým batohem,protože soudy nejsou chrámy neb divadla,do nichž se chodívá někdy ve slavnostním a bez zavazadel

- je tristní,pokud se do filmových či televizních scénářů dostávají scény,že soudkyně se podivuje nad tím,že svědek předstoupil v (nezaprasených) montérkách

- vstup do budovy soudu není "návštěvou"

- návštěvou lze nazvat osobní (objednaný či ohlášený) styk se soudcem,soudkyní či některým představitelem soudu,nikoli pohyb po volně přístupných prostorách soudu

- za deset let Justiční stráž,soudy,ani ministerstvo, neargumentovaly,že by svlékání bot,atp.,bylo nutné právě za účelem audience

- soudům nic nebrání vybudovat několik úschovných schránek v budově soudu (bez velkých nákladů,s malým bezpečnostním rizikem)

- a je právem každého si v nich odložit zavazadlo a jiné věci,které nechce „tahat“ do kanceláře či jednací síně soudu,a to i protože takový prostor by byl v zorném úhlu pohledu pohybujících se strážců neb kamer

- Justiční stráž neochotně používá ruční detektory - nutí skoro každého vysypávat obsah kapes a zavazadel, někoho i sundávat boty (,aby se strážník snad nemusel ohýbat)

- děje se tak soustavně, i když člověk jde jen do podatelny !!!!!!!!!!!!!

- podatelna je součástí soudní budovy,ale není místem,kde soud jedná,resp. činný v rozhodování

- stráž běžně šikanuje,právě i když se podatelna nachází pár kroků od strážnice - „na očích“ justiční stráži

- i když Justiční stráž vstupující osobu zná,tak stačí změna ve složení strážců a Vězeňskou službou nově vyškolený strážce opět dle "vnitřních předpisů" šikanuje

- do podatelen úřadů v ČR se smí vstupovat bez jakékoli kontroly a identifikace vstupujícího,přestože se v nich činí také životně důležitá či procesně zásadní podání

- mnohý soud už dávno mohl umístit podatelnu do jiného prostoru, než přísně fyzicky střeženého,ale neděje se tak,což svědčí o nesoudnosti soudních funkcionářů

- pokud detekční brány na soudech a ruční detektory nejsou způsobilé přehlížet kovové přezky,kovové víčko lahve,nůžky a třebas hodinky („pípaní“ je normálem),tak je to tristní,nikoli důvodem k šikaně

- i kdyby ruční radary byly nefunkční, tak strážce je člověkem s rukama,aby provedl prohlídku právě jimi - není tomu dávno,co ohledávání se provádělo bez přístrojů

- pokud na některých soudech jsou umístěny rentgenové skříně,tak slouží ke kontrole (objemných) zavazadel,nikoli elektroniky,bot,klíčenky či ledvinek

- úkolem příslušníků Justiční strážce je provést osobní prohlídku a prohlídku zavazadel,mají-li z vizuálního dojmu podezření na porušení zákona ze strany vstupující osoby

- žádná osoba není povinna sama sebe prohlížet (ohledávat své kapsy a další „zákoutí“),ani opatřovat se speciálními (nepískajícími) zavazadly a šatstvem pro „návštěvu“ na soudě

- výklad zákonem široce definovaného pojmu (předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek) nesmí být nonsensuální v právním státě - třebas "i pletací jehlice může zranit"

- praxe strážníků ukazuje,že odpovědnými soudními představiteli byl zaveden na soudech režim jako na palubách letadel

- osobní prohlídka není totéž co prohlídka intimních partií těla

- má-li strážce dovoleno provádět prohlídku (věcí a těla) a osoba povinnost se jí podrobit,pak má i oprávnění prohledávat zavazadlo a třeba šatstvo,nestačí-li detektor a nemá-li rentgen k dispozici

- je zcela vedlejší,že se strážce pořádku musí prohrabávat,když prohledal shledal nezbytnou

- hrozba provedení prohlídky má právě preventivní charakter - a má k ní dojít při podezření na vnášení nebezpečného předmětu,nikoli vždy

- Justiční stráž má chránit před fyzickými útoky,nikoli odvracet šikanózními požadavky málo pravděpodobnou hrozbu,natož když konkrétní osoba nikdy bezpečnostní hrozbu nevyvolala

- činu "vlka samotáře" nelze předcházet šikanou všech

- strážníky neomlouvá to,že se šikany dopouští většinou vážně a rozhodně,když v umíněnosti nedbají důstojnosti a cti vstupujících osob

- každá osoba má právo pohybovat se po budově soudu,aniž by justiční stráž či jiná soudní osoba musela vědět, co a kde nosí u sebe (intimní,pracovní předměty a i drobnosti)

- strážníci nejen nejsou schopni odhadnout míru nebezpečnosti vstupující osoby (skupiny osob) i nejsou ochotni provést prohlídku,kterou vyhodnotili,jako nezbytnou,ale i se drze vyptávají osob,kam jdou

- kdyby toho cílem bylo evidování návštěv u soudců,s cílem vyhodnotit rizika styku se soudcem i odhalit případnou korupci,tak by dotazy byly opodstatněné,ale zasahování do soukromých záležitostí má osoby znejisťovat

- i kdyby strážci měli za to,že nemohou odhalit utajenou zbraň neb výbušnou nálož, bez toho,aniž by se osoba vysvlékla a odpárala si (všechny) kovové přezky,tak musí postupovat jen v mezích zákonů

- strážní zákon jasně vyjadřuje,že úkon strážníka nemá překročit míru nezbytnou k dosažení účelu

- pokud nepípání je vstupenkou pro vstup na soud,tak jde právě o šikanózní plnění podmínek vstupu

- rozumem nadané osoby vstupující do budovy soudu jsou schopny rozumět tomu,kdy může u justiční stráže vzniknout podezření a co je nebezpečným předmětem či zbraní

- zákon nepřikazuje strážcům zabavovat (brát do úschovy) nožíky,nůžky,šroubováky či pletací jehlice,protože ohrozit život a zdraví mohou jen pomálu

- na rozdíl od zbraně jsou takové předměty zaměnitelné s jinými,tedy těžko při odebrání strážcem popsatelné

- člověk při odchodu ze soudu mívá jiné starosti, než pamatovat nato,že Justiční stráž má jeho "šroubovák" v úschově - na úschovu střelné zbraně její držitel spíše nezapomene

- nutnost uschovávat něco zbytečně je bezdůvodnou újmou,tedy v příkrém rozporu s úkolem příslušníka Justiční stráže

- je neempatické odnímat osobě brýle,uložené spolu s psacími potřebami v penálu,viditelně zavěšeném na hrudi,ale i to se děje

- není podstatné,zda jiné vstupující osoby odkládají (svazky) klíče(ů) a jiné předměty k prohlídce,dokonce bez vyzvání strážce pořádku - mají jinak nastavenou hranici soukromí (a intimity)

- podstatné je to,že strážníci přehlíží to,že klíč a jiný předmět s ním spojený do svazku může zranit podobně jako pletací jehlice neb nůžky,ale strážci je stejnou nesoudnou logikou neodebírají

- ve vchodu do budovy soudu má být umístěno viditelné poučení pro vstupující osoby (co se smí a nesmí),však není tomu tak,tedy soudy nutnost odkládání kovových předmětů a prošacovávání (nezákonnost) tají
- na všech soudech jsou kamery,tedy letitá praxe soudů je neomluvitelná

- i kdyby šlo o atrapy,tak většina lidí do soudů nevstupuje s úmyslem ohrozit životy a pořádek

- budovy soudů nejsou ani měkkým cílem terorismu - jejich chodby naopak bývají liduprázdné,a to právě v důsledku šikany vstupujících

- i kdyby se někdo chtěl pomstít soudci či soudnímu úředníkovi za negativní rozsudek,tak ho nebude vyhledávat na soudě

- vyšinutého chování někoho na soudě mimo dosah strážníků si všimne i neozbrojená osoba a umí přivolat pomoc

- je pochopitelné,protože zákon to předvídá,že advokáti a kupříkladu notáři (živnostníci) mají zbrojní průkaz, i nosí zbraň pro svou ochranu při výkonu práce,tedy je odevzdávají při vstupu do budovy soudu

- praxe strážníků je taková,že si některé osoby mají přivodit bezdůvodnou újmu - mají se ocitat v riziku ohrožení života při cestě na soud,protože soudci chtějí být permanentně chráněni jako hlava státu

- státní zástupci (kárně stíhání více než advokáti) mají volný vstup všude - je zcela vedlejší,že strážníci nemohou znát každého advokáta,když advokáti působí neteritoriálně,což předsedové soudů i soudci musí vědět

- a třeba zkorumpovaný soudce KS si může vynutit poslušnost soudce OS při rozhodování,když soudci mohou chodit na soud se zbraní,ba soudní úředníci a asistenti chodí do práce "zadním vchodem" a bez prohlídek

- s právním státem neslučitelná zásada - normální je se nesoudit - se rozšiřuje o pravidlo - je normální chodit na soud s věcmi zabalenými do průhledného igelitu a s potvrzením o snášenlivosti rentgenového záření.
 

Nový justiční areál Na Míčánkách v Praze,v němž se nachází okresní (obvodní) soudy je střežen podobně přísně jako sídlo hlavy státu neb Úřad vlády,takže absurdnost bezpečnostní praxe na soudech trvá. Ani mocná organizace advokátů neprosadila u Ministerstva spravedlnosti a strážní služby "důstojné" zacházení Justiční stráže s advokáty (na okresních a krajských soudech). Trvalé zmírnění opatření na soudech nevyřešilo Ministerstvo spravedlnosti,se zdůvodněním: Neplánujeme v této věci provádět žádná opatření. Právě nedávný incident, kdy justiční stráž v Břeclavi nalezla u advokáta nebezpečný předmět, potvrdil, že současná praxe prohlídek je velmi důležitá. Podle mluvčí advokátského stavu šlo o ojedinělý incident (Neměli bychom tvrdit, že všichni advokáti přicházejí se zbraněmi do soudních budov. Pokud ano, obvykle je na dotaz justiční stráže odevzdají.),což potvrzují média,když o vícero událostech neinformovaly. Naprostou výjimečnost události potvrdil i mluvčí Nejvyššího soudu Tomíček: Lidi třeba zapomenou, že mají nožík v tašce, ale není to tak, že by chtěli schválně něco pronést. Na otázky Českého rozhlasu Petra Kučerová, mluvčí vězeňské (a justiční) stráže, tehdy přitom správně namítala: Pokud nicméně předseda příslušného soudu vydá písemný pokyn, že kontrolou u vstupu musí projít všechny osoby včetně advokátů, je justiční stráž povinna tyto pokyny plnit. Pravidla určuje příslušný šéf soudu, vězeňská služba jen plní jeho pokyny. Takže v každé budově to může být jinak. ČAK neuspěla s kritikou praxe justiční stráže,poněvadž opomenula právě to,že rozsah i individuálnost bezpečnostních opatření určuje prvotně předseda každého soudu. Zákon o soudech a soudcích navíc předvídá,že za "poradního" hlasu Soudcovské rady na každém soudě,když se vyjadřuje k zásadním otázkám státní správy soudu. Pokud na některém soudě Justiční stráž musí kontrolovat všechny osoby, tak nikoli ze zákona,ale na výslovný pokyn představitele soudu,až širokého okruhu soudních osob. Zákon právě předsedům soudů dovoluje stanovit výjimky z nepodrobení se prohlídkám: jak skupinově,tak jednotlivě. Předsedové soudů projevují naprostou neznalost zákonů,pokud vykládají - Výjimka by musela zůstat zachována pro všechny, nelze ji udělit jen některým !!!! Dodnes soudy a ministerstvo přitom nezveřejnilo seznam advokátů,kterým byl zakázán vstup na soud (bez prohlídky) představiteli soudů,ani takový seznam se nenajde ve vstupu žádného českého soudu. O podobném vážném opatření neinformují soudy na svých webových stránkách. A Česká advokátní komora netrvala na tom,aby soudy ukázaly na rizikové osoby,které jsou důvodem pro výjimečná opatření na soudech,ale obrátila se i na Předsedu Nejvyššího soudu. Advokáti mají máslo na hlavě,když se bránili šikaně u nepříslušných orgánů. ČAK prozradila hluboké neporozumění vyhlášeným zákonům,ač advokáti by jim měli rozumět.
 

Stížnosti na Justiční stráž podávají advokáti nejčastěji,poněvadž jsou tou skupinou,která bývá přítomna na soudech nejčastěji a je právě organizovaná. Naproti tomu předsedové soudů,pokud odpoví na stížnost neprávnicky vzdělanému,tak jenom prázdnými slovy o dikci jednoho zákona. V roce 2013 si Česká advokátní komora vydobyla u tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka a šéfa "Vězeňské služby" Petra Dohnala vydání pokynů, které zakazují justičním strážcům vystavovat advokáty při vstupu do soudních budov potupným úkonům (ze zprávy idnes.cz 12. června 2016),ale po změně vlády se bezpečnostní režim na soudech znovu utužil. Praxe na soudech je právě dlouhodobě taková,že každá osoba je povinna prokazovat,že u sebe nemá nebezpečné, a dokonce i kovové předměty či součástky,o nichž samozřejmě nemusí nutně vědět: třeba zapadlý "špendlík". Prohlídky na soudech se konají stereotypně okázale a necitlivě,ač se nevstupuje do věznice,a kdo se jim nepodrobí "dobrovolně",tak je zesměšňován,či dokonce vyhazován z budovy soudu. Převrácení smyslu zákonných ustanovení vzhůru nohama vede k tomu,že široká množina obyvatel je odrazována od vstupu do budov soudů v Česku: soudci za zdmi se vysmívají veřejnosti. Důsledkem obludně nesoudné bezpečnostní praxe na soudech je,že ústních jednání,až na výjimky, se zúčastňuje málokdo,tedy pozbývají svého smyslu a soudní rozhodování se stále více odehrává "od stolu". Nelze očekávat,že kdyby praxe na českých soudech nebyla šikanózní,tak by se na soudech začly objevovat davy povalečů či bezdomovců,protože málokomu je příjemné pohybovat se v objektu,který je pod stálým dohledem kamer vně i uvnitř,už vůbec ne ve svém volném čase. Justiční stráž a soudy s předstíraným účelem vyloučení vážného nebezpečí udělaly ze soudů paláce pro vyvolené. Souzení soudců v Česku už není věcí veřejnou,i proto má takovou tristní úroveň.
 

Není známo,že by soudy (úřady) vedly evidenci osob,které zákaz v onom zákoně neuposlechli a byli potrestáni v přestupkovém řízení,tedy zdravému rozumu odporující praxe na soudech je tabuizována. Terorismus je součástí denního života,ale žádná vláda ani po útoku na "dvojčata" v New Yorku nevyhlásila "výjimečný" provoz na soudech. Samosprávné konání soudů (de iure i de facto) je svou ostudností pro demokratickou společnost nanejvýše alarmující. Navíc všechny bezpečnostní sbory se "perou" o lidské zdroje,ale okresní a krajské soudy (soudy prvého stupně,nikoli nejvyšší) přes zabezpečení kamerami vyžadují permanentní službu strážců pořádku: od první kliky na soudě. Nejde jenom o plýtvání nedostatkovými lidskými zdroji,ale i to,že strážník neprovádí činnost ozbrojeného příslušníka,ale spíše vrátného,však za nemalý plat ozbrojeného strážce. Civění na osoby vstupující na soud a jejich majetek není prací pro ozbrojeného strážníka,což musí pochopit každý soudce. Každá Soudcovská rada by stálé nasazení ozbrojených sil pečlivě vážila,kdyby se každý soudce ze svého platu podílel na úhradě služeb takové ochranky. Nestydatou nesoudností je nakonec i to,že nejen soudci vyžadují šikanu vstupujících osob,ale i soudci ve správním soudnictví rozhodují o tom,zda pokyn neb zásah justiční stráže byl opodstatněný a zákonný !!!!! Není známo,že by se některý soud zastal někoho ve sporu,tedy kolegialita bořící právní stát je zřejmá. A kdyby Ústavní soud judikoval,že letitá šikana na soudech se neděje,tak by se jistě takovým "rozsudkem" ministerstvo a soudy oháněly.
 

Striktním bezpečnostním režimem soudci ukradli soudy veřejnosti. Přítomné mlčení České advokátní komory,advokátů,dalších právnických profesí,i bulvárních médií,o situacích na bezpečnostních stanovištích soudů,dokládá,že absurdní šikana se stala tabu: hovor o problému je zakázaný. Nevstřícnost vůči odborné i neodborné veřejnosti se soudcům vrací jako bumerang: letitým míněním lidu o nedůvěryhodnosti soud(c)ů. Žel nepochopitelné soudnictví je začátkem konce právního státu.