Ústavní soud zpozdile zavrhuje blanketní „podání“
Po záplavách v podhůří Jeseníků ministr Výborný vytýkal Hnutí DUHA (19.září v rozhlasovém pořadu Pro a proti),že sabotuje zahájení výstavby přehrady Nové Heřminovy - už jenom tím,podalo-li takzvané blanketní odvolání. Ředitelka Hnutí DUHA ozřejmila,že odvolání se podalo narychlo (bez zdůvodnění),ale včas bylo doplněno,takže již o něm mohlo být rozhodnuto. Nakonec stávající předseda českých lidovců přiznal,že průtahy jsou v konání státní správy (,avšak tehdy vyzval Hnutí DUHA k okamžitému stažení odvolání).
V Česku je podávání blanketních opravných prostředků (odvolání,stížnosti) kromobyčejně rozšířené počínání. Dozvěděli jsme,že letos blanketní stížnost podala pražská univerzita (proti odložení věci v záležitosti masové vraždy na jedné z fakult) - i poněvadž lhůta k podání stížnosti je krátká. K blanketním opravným prostředkům se smějí uchylovat i státní zástupci. Žalobci smějí oznámit v jednací síni,že se odvolávají,však odvolání je podáno až po přečtení rozhodnutí soudu,jak se stalo v medializované Kauze ČAPÍ HNÍZDO či třeba v Kauze BEČVA. Trestní řád (TŘ) - ze samého počátku šedesátých let - dosud nebyl pozměněn tak,že aspoň Státní zastupitelství musí podat odvolání ve lhůtě ode dne vyhlášení rozsudku. Takže i státní zástupci nepodávají odvolání se všemi náležitostmi,včetně zdůvodnění,čímž se procesy prodlužují. Nehledě nato,že státní zástupci smějí napadnout opravným prostředkem skoro všechny soudní akty.
Proto lze mít za odvážný krok Ústavního soudu (ÚS),jenž v čerstvém Nálezu (I.ÚS 1661/24) vyřkl (“Právní věta”): Blanketní opravné prostředky trestní řád neupravuje. Praxe umožňuje aplikovat tento nadstandardní přístup,přestože fakticky slouží k prodlužování zákonné lhůty...Proto by měly obecné soudy na obcházení zákona reagovat a srozumitelně účastníkovi sdělit,že zvolený postup odmítají. Takovým krokem je stanovení kratší lhůty...ÚS musí českým soudcům vysvětlovat,že nemají připouštět obcházení zákona. Jenže možná je již opožděný zásah ústavních soudců,je-li zažitá praxe konvencí. ÚS měl vydat plenární Stanovisko,aby jeho autoritativní výklad měl pravý dopad na chápání soudců.
Nu praktiky obcházení lhůt k podání opravného prostředku bývají fraškovité - jako v onom případě,který ÚS rozhodl kladně. ÚS vylíčil peripetii: Usnesení o vzetí do vazby napadl stěžovatel...takzvanou blanketní stížností,kterou se zavázal odůvodnit do 14 dnů...tak učinil a stížnost doplnil ještě...Stížnost byla následně zamítnuta napadeným usnesením...stížnostní soud ...uvedl, že stížnost nebyla odůvodněna. Takový opravný prostředek může být “shozen ze stolu”,i když je tu zvyklost obcházení zákonů ad absurdum. Záleží natom,zda nadřízený soud,natož ÚS,zakročí proti libovůli ve prospěch dotč(potref)eného. Právě advokáti mají v oblibě podávat neúplná odvolání - s tím,že si nadiktují,kdy učiní řádné. Občas se na soudech a jinde zlomyslně toho nedbá,takže ÚS rozmíšky řeší (většinou věc odmítne)...
Nejenom se podávají pseudoodvolání,ale i české soudy přezkoumávají rozhodnutí vydaná na třetím soudním stupni,i když výslovně odvolání není přípustné (§ 201 OSŘ). Dočkáme se do několika let toho,že Ústavní soud „zakáže“ soudcům další jejich nesoudně pitomé počínání ??!