Válka soudců s Polskem
Nemůže nebýt skandální,pokud soudci v Lucemburku autoritativně rozhodují,zda soudní soustava v členském státě EU je bezvadně organizována. I když lze mít výhrady vůči reformám soudnictví (dekomunizace justice) a způsobu jejich prosazování v Polsku,tak verdikty Soudního dvora EU (ESD) jsou tristním projevem soudcokracie. ESD je totiž soudním tribunálem,v němž rozhodují soudci,kteří se přes státní hranice zájmově podporují,však nevzdali se projednání žádné žaloby Evropské komise. Žaloby na Polsko jsou navíc sofistikovaný právnický podfuk,protože soudnictví explicitně nespadá do působnosti Evropské komise (Články 3,7 “SMLOUVY” o fungování EU),a to je stěžejní na sporu Polska s EU. Není-li soudnictví sdílenou ani výlučnou pravomocí,a není tu samozřejmě žádný celoevropský legislativní akt o soudnictví,tak nemohl být takzvaně aktivován Článek 258 (Má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost,která pro něj ze Smluv vyplývá...může Komise předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.). Nelze vměšování do vnitřních záležitostí Polska srovnávat se sporem Evropské komise a Německa o vypsané eurodluhopisy. Novináři i veřejnoprávních médií nelegálnost války s Polskem pomíjí: vlastně vedou nepřátelskou kampaň.
V Polsku se soudci mohou bránit zásahu své vlády a zákonodárných sborů dosti účinněji,kdyby nelpěli na vysezených soudcovských židlích. Soudy nemusí otrocky aplikovat reformní předpisy...Soudci a soudkyně mohou demonstrovat a i držet hladovku. Soudcovský stav smí odmítnout souzení v disciplinární komoře,atd. I kdyby vládnoucí strana všechny soudce vyměnila - třeba pod záminkou jejich vysokého věku neb ideologického profilu -,tak voliči ve volbách,včetně soudců,projeví svou nelibost vládnoucí partaji. Každá společnost potřebuje (spravedlivé) soudce: soudnictví není institucionálním základem jen právního státu. Navíc západoevropské soudy využívají rafinovaný nástroj,jak chránit občany EU před údajně zpolitizovanou justicí v Polsku a jak dotlačit polský stát k uvážlivější reformě: nevydávají je ke stíhání. Polští soudci nejsou ctihodní,ale možná zbabělí,nesoudní a zneužívaní ze strany EU a některého vnitrounijního bloku. ESD principy vlády práva aplikuje se zaujatou libovůlí a polovzdělaní novináři to nazývají vítězstvím spravedlnosti nad „ultrakonzervativním“ polským vládním režimem.
Za chod soudnictví i nápravná opatření se lidu zpovídají volené politické orgány. Nelze realisticky očekávat,že soudnictví bude v celé EU na jednotné mentální i strukturní úrovni,což implicitně vyjadřuje Článek 67-1 evropské “ústavy”: Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států. Proto v nemálo evropských zemích (Belgie,Finsko,SRN,Řecko,Švédsko) je dovoleno soudce stíhat za lenost,zvůli i blbost. Zveličování dopadu organizačních opatření v polském soudnictví až přeceňování principů vlády práva (závažné porušení hodnot) nemůže mezistátní vztahy v EU podkopat. Boje o pravé neb čisté hodnoty často vyústily v kruté (mezi)kontinentální války. A je třeba připomínat,co bylo na počátku války soudců s Polskem: končící vláda Občanské platformy v roce 2015 si umínila vybrat 5 nových soudců ÚS několik měsíců předem,přičemž ve volbách zvítězivší strana Právo a spravedlnost to anulovala a prosadila jiné soudce. Vřavu v polském soudnictví roznítil tehdejší Předseda polské vlády Tusk. Zda je náhoda,že se nato stal “prezidentem” EU,lze spekulovat.
Celoevropsky působí „think-tank“ BENÁTSKÁ KOMISE při RADĚ EVROPY,avšak jeho název (EVROPSKÁ KOMISE pro demokracii prostřednictvím práva) podvodně navozuje dojem,že je součástí struktur EU,ne-li Evropské komise. Podstatné je,že jsou do něj vysíláni (asi jenom) soudci,ale nevyříkají si své národní potíže a úskalí tam,nýbrž někteří soudci se soudí o svou „židli“ či plat i před Evropským soudem pro lidská práva. Soudcovský stav bizarně zneužívá soudní tribunály,jež mají sloužit lidu,nikoli soudcům. Soudci nejsou nadlidi mezi ostatními voliči: mají se také obracet na volené zástupce lidu. Soudcům rovněž není zakázáno rezignovat na funkci a stát se politiky,aby došlo k nápravě v soudnictví. V Česku si však soudci skrytě píšou i zákony,které nakonec bývají paskvily…Nu čeští soudci si soudcopanovačné kroky důsledně ozkoušeli hlavně v záležitosti svých (zmrazených) platů (několikrát),přičemž se dodnes za chabé debaty o soudnictví pomíjí,že český Ústavní soud vydal Nález (Pl.ÚS 20/2015),že soudci Nejvyššího soudu v témže sporu poškodili - nejspíše z kolektivní lakoty - český stát !!!! Soudcovský stav v Česku tím sice výrazně nepozbyl na důvěře,ale ani ji neposílil,ač by měl.