Zvrhlost spor(ů)u věcně nepříslušných soudců s (ne)odpovědnou hlavou státu
Soudci a řada českých právníků sveřepě odmítá uznat,že v hlavě státu se po celou dobu mandátu slučuje vykonávaná funkce s osobou do funkce zvolenou (instituce s perzónou). Soudci samy už léta základní zákon republiky všelijak překrucují – i za pomoci (odvozených) zákonů (takzvané nižší právní síly),přestože dikce Ústavy (Článek 54-3) je výmluvná: Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Soudci „obecných soudů“ by soudili hlavu státu,snad i kdyby onen ústavní článek obsahoval slůvko nikomu (odpovědný) !!
Trapné verdikty soudů započaly nejmenováním mladičkých adeptů soudnické profese Václavem Klausem (4 Aps 3/2005). Několikrát bylo rozhodováno v záležitosti nejmenování profesorem (naposledy:1 As 312/2020). V interním sdělení (dopise) hlavy státu,že nedojde k ceremonii jmenování soudcem (profesorem),soudci po „pink-ponku“ nakonec shledaly akt negativního rozhodnutí ! Ústavní soud (ÚS ČR) řešil,zda nejmenování je nečinností hlavy státu. Za Nálezem ÚS ČR (Pl.ÚS 12/2017) je „podepsaný“ stávající Předseda ÚS ČR,který ho přesto v takzvaném disentu šířeji zkritizoval. Bezduše se soudci aplikuje vágně formulovaný Článek 63 Ústavy (rozhodnutí prezidenta republiky vyžaduje ke své platnosti spolupodpis),přestože jmenování není rozhodnutím,ale právě ceremonií završující udělení nějakého dekretu. Soudci vykládají,že hlava státu je v postavení „správního orgánu“,podepisující dekrety - profesorské dokonce „automaticky“-,aby nezasáhla do univerzitních svobod. Jmenovací listiny,které připravují na ministerstvu (bez podpisu),mají být parafovány hlavou státu a ještě předsedou vlády (ministrem). Vrcholní vládní představitelé mají být notáři a ministerští byrokraté pouze jejich neodpovědnými asistenty. Není tak překvapivé,proč čeští soudci volené politiky (reprezentanty lidu) zesměšňují,že se střídají jako panáčci na orloji.
I když hlava státu (stěžovatel !!!!) před soudem namítne,že Zákon o vysokých školách vylučuje aplikaci Správního řádu,tak soudci plkají,že správním orgánem musí být !!!! V posledním rozsudku (1 As 312/2020) dokonce soudci hlavu státu osočují,že vzala první kasační stížnost zpět,ač ušetřila soudcům práci (místo dvou kasační stížností došla jedna na jejich stůl !!!). Soudci bez ohledu na svou ctihodnost arogantně otupili argumentaci o svébytné roli hlavy státu. Soudci si nárokují velikou libovůli k „moderaci“ neb „diskreci“,však hlavě státu její neodpovědnost údajně neumožňuje neurčitou dávku komunikační libovůle. O soudnosti českých soudců nelze nemít vážné pochyby,pokud žádný soudce nerezignoval na soudcovskou funkci,když je jmenován právě hlavou státu. Jak jinak demonstrovat neodpovědné hlavě státu nesouhlas s její „správní svévolí“ než vzdáním se funkce soudce. V kauze „bonmotu“ prezidenta republiky na adresu dávno v exilu zesnulého publicisty Peroutky soudci poléta na všech instancích řešili,kdo (zda vůbec) se má omluvit !! Místotoho aby se samy paní Kaslové bez formálních cavyků omluvili !!!?
Do Ústavy zakomponovaná „majestátní samolibost“ hlavy státu se ledaskomu může příčit,ale to smí změnit jen ústavodárce,což musí vědět každý český soudce. Nu i kdyby hlava státu byla (funkčně) správním orgánem,tak právě není odpovědná - samozřejmě ani soudům. I v západních státech,včetně Velké Británie,hlava státu není „nikomu“ odpovědná,ale bývá v „rozmarech“ více či méně důsledně omezována. V málokteré zemi soudci bez vůle Parlamentu (takzvaný impeachment) umanutě soudí hlavu státu ,avšak v Česku se taková asertivita soudců nazývá jejich vyzrálejší emancipací. Právníci - a i soudci - v Česku nepochopitelně pomíjí,že každá hlava státu je od novely Ústavy (71/2012 Sb.) odpovědná,sice implicitně (Článek 65 Ústavy). Bez ohledu nato,že delikt „hrubého porušení Ústavy“ je v základním zákoně také formulován vágně. Neerudovaní právníci v Česku s oblibou mluví o „katalogu“ práv a povinností prezidenta republiky,ač v Ústavě má předepsaný rozsah úkolů. Příčetnou hlavou státu dojde ojediněle ke zneužití či k neplnění kompetencí,nikoli je porušen nějaký zákon. Výraz porušení byl přenesen ze soukromého smluvního práva (porušit závazek) !! Ani Trestní zákoník nezná delikt porušení zákona,nýbrž definuje,které činy jsou sankčně postižitelné („skutkové podstaty“). Tytíž čeští právníci,kteří do Ústavy zanesli (71/2012 Sb.) další zmatená slovíčka,jsou přesto schopni se vášnivě přít o to,jaká intenzita deliktu se míní slůvkem hrubé ! Český Parlament,ač v něm působí dvě „ústavní“ komise,však nepřipravuje zpřesnění „pravomocí“ hlavy státu v Ústavě ! Na Slovensku pravomoce hlavy státu jsou obdobné (Článek 102 Ústavy),ale v jejich Ústavě není „obsoletní“ větička o neodpovědnosti hlavy státu !! Hlava státu profesory nejen vymenúva,ale i odvolává (Čl.102-1h) – a to bez „kontrasignace“ !!! Dále slovenská hlava státu je nejen stíhatelná před Ústavním soudem (Čl.107),ale je i odvolatelná vyhlášením plebiscitu (Čl.106) !!!!
Nejenže žádný soudce nerezignoval na protest údajné „svévoli“ hlavy státu,ale soudci neburcují,aby došlo k adekvátní novelizaci české Ústavy,aby již nebyli vtahováni do her „Hradu“. Soudci jsou ti,kteří bez věcné příslušnosti opakovaně odsuzují jim neodpovědnou hlavu státu,přestože musí mít i povolení Parlamentu k tomu (Článek 65-2 Ústavy). Pan Zdeněk Šarapatka tudíž nevyčkal,až ing.Zeman pozbyde funkce hlavy státu (za pár týdnů),ale domáhá se vysouzené omluvy exekučně obratem !!! Soudcopanovačné rozhodování v kauze „ŠARAPATKA“ vyústilo do absurdna...do kauzy totiž zasáhl – coby suprasoudní instance - Ústavní soud kompletně zrušujícím neplenárním Nálezem (IV.ÚS 3076/2020). A to nikoli na návrh pana Šarapatky,nýbrž výslovně stěžovatele státu !!! (ČR-Ministerstva financí). I státní orgány prý mají zaručené právo na spravedlivý proces: postačí - vystupují-li zrovna coby organizace státu,nikoli „vrchnostensky“. Ministerstva nemusí respektovat soudní rozhodnutí,nevidí-li v něm „precedent“,ale snad i smí „vzít“ zpět omluvu. Ústavní soudci nevýjimečně zneužili svěřenou moc (kupříkladu přesvědčivý disent - později rezignující - soudkyně Šimáčkové v Nálezu Pl.ÚS 20/2015): konkrétně k zesílení nátlaku na pomstylačného,tvrdohlavého a ctižádostivého ing.Miloše Zemana. Kauzu „ŠARAPATKA“ nerozhodovalo Plénum ÚS ČR (Článek 1-1c,i aktu Ústavního soudu Org. 24/14: atrahování působnosti),i když se týká hlavy státu a vůbec ministerstva. Nález (IV.ÚS 3076/2020) byl vydán během půl roku,ač jinak ÚS ČR rozhoduje spíše za rok,což nemůže nezavdat podezření,že jde o ráznou odvetu některých ústavních soudců ing.Zemanovi. ÚS ČR dále nejenže vrátil kauzu soudům,ale místo Nejvyššího soudu (NS) okresnímu soudu,přestože soudci musí vědět,že nápravu údajně vadného úsudku by měl zjednat právě NS. Pan Šarapatka již obdržel zadostiučinění zveličujících či zlomyslných slov na svou adresu od Ministerstva financí (září 2020),avšak kauza se po dvou instancích octla opět před NS. Nejvyšší soud navíc stojí v ožehavé situaci,že by kvapem měl povolit odklad vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí na návrh hlavy státu,která je dosud ve funkci. Vyčkávat vystřídání prezidentů by bylo projevem zbabělé nesoudnosti NS...Soudní průtahy a skoro nehybnost soudů tak způsobují samy soudci neprozíravým „aktivistickým“ rozhodováním. Kdyby Nejvyšší soud kauzu rozhodl ihned po vrácení Ústavním soudem,pak by se těžko dostala k NS podruhé,když nálezy ÚS ČR jsou závazné pro všechny.
Kauza „ŠARAPATKA“ v přítomnosti demonstruje usuzovací ubohost právníků v Česku: i neprávníci vědí,že dohoda o rozvázání pracovní smlouvy někdy účelově zastírá složitější výpověď. Nesoudnost právníků prezentoval i docent na katedře občanského práva Palackého univerzity Melzer,když ve zpravodajském vysílání Českého rozhlasu (17.ledna) vadně vysvětlil následky případného odkladu vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí Nejvyšším soudem na zahájenou exekuci (prý by byla přerušena). Kauza „ŠARAPATKA“ demonstruje i tristní důsledky utkvělého antizemanovství u některých novinářů a publicistů i seriózních médií. Uznávaný politolog Pehe 21.ledna - v pravidelném rozhlasovém komentáři (stanice Českého rozhlasu PLUS),věnujícím se kauze - výslovně dezinformoval,že onen Nález Ústavního soudu (IV.ÚS 3076/2020) vzešel z návrhu PaedDr.Šarapatky. Exces ÚS ČR v bizarním zájmu Ministerstva financí (tehdy za řízení Aleny Schillerové) se tutlá.
A je vysmíván ing.Zeman,že bude po odchodu z prezidentské funkce čelit exekuci,neomluví-li se tomu,kdo omluvu již obdržel ! ÚS ČR totiž v Nálezu (IV.ÚS 3076/2020) nevysvětlil,jaký dopad má „zkonzumovaná“ omluva,když stěžovatelka nenesla odpovědnost...měla učinit to,co jí zákon neukládá...Nu omluvu uložil Ministerstvu financí soud: vydat zadostiučinění „automaticky“ neukládá zákon. Také senátní nález stojí na velmi chatrném meritorním úsudku: podle obsahu žalovaného výroku vystoupení hlavy státu v televizi prý bylo jen soukromým „tlacháním“. Intelektuální úroveň onoho nálezu není vyšší než u zrušeného usnesení NS (30 Cdo 1877/2020),i protože Nález nerozlišuje mezi „neodpovědnou“ hlavou státu a odpovědným premiérem (bod 35.odůvodnění): ing.Miloš Zeman nebyl v letech 2002-2005 prezidentem republiky (I.ÚS 453/2003).
Soudní spory v Česku mohou pokračovat dalšími obdobně obludnými verdikty a advokát hlavy státu (Nespala) bohatnout z odměn za zastupování. Kauza „ŠARAPATKA“ je „díky“ intrikujícím soudcům ve stavu ad absurdum...Pan Šarapatka v důsledku Nálezu Ústavního soudu (IV.ÚS 3076/2020) může vznést nárok na odškodnění od státu - stejně tak ministerstvo. Není zcela vyloučeno,že pan Miloš Zeman se (s panem Šarapatkou) bude domáhat nápravy až u Evropského soudu pro lidská práva. Kauza „ŠARAPATKA“ skončí dobře jen jejím vyzněním do ztracena,nikoli na úrovni (exekučních) soudů.