Omezení řečnění nepřekoná parlamentní furiantskou tradici
Hned první pracovní den roku veřejnoprávní Rozhlas informoval,že v české Poslanecké sněmovně (PSP) se přibližuje shoda na novelizaci JEDNACÍho ŘÁDu Poslanecké sněmovny (JŘPS). Proč Rozhlas nepřipomněl,že JŘPS byl novelizován naposledy loni (346/23 Sb: ČÁST DRUHÁ),lze spekulovat...
Rozhlas přinesl ohlas poslaneckého matadora (M.Benda): v PSP se prožvaní 1/4 času o programu schůze,protože přednostní řečníci mohou mluvit o čemkoliv (a bez omezení). Nutno mít zato,že jde o blábol,poněvadž § 59 JŘPS to nepřipouští. Cituje se:
PSP se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby,která nesmí být kratší než deset minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu. PSP se může bez rozpravy usnést,že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát...Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu,může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti,může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě,může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne PSP bez rozpravy.
JŘPS zapovídá rozvláčný i sprostý projev či přednes (i opozičního) poslance na plénu PSP. Záleží na předsedajícím Poslanecké sněmovny,zda odejme slovo řečníkovi. To že někteří v PSP přítomní požívají výsady přednostního neomezeného slova ve vystupování (§ 67 JŘPS),je patrně dědictví doby někdejších (stranických a státních) funkcionářů. A taková „kontinuita práva“ je jedním z faktorů úpadku parlamentní kultury v Česku.
Předsedající PSP,který vypne mikrofon řečníkovi,ba zavolá stráž,aby ho odvedla,nenabývá vážnosti u členů komory,nýbrž přiživuje stranický konflikt. Řídící schůze,má-li zato,že odejmutí slova neukončí projev,má opustit předsednické místo,protože schůze je tím ihned přerušena (§ 62 JŘPS). Jenže v české Poslanecké sněmovně se odchod předsedajícího ze sálu využívá spíše k započetí přestávky,aniž by o ní bylo hlasováno (loni vyjmenovaný ústavní soudce Wintr rozebírá nešvar v knižní publikaci Proměny parlamentní kultury). Takže PSP nedbá vlastních pravidel v JŘPS,čehož následkem je i velice nízká autorita předsedajících PSP.
Bez předsedajícího plenární schůze možná není,tedy ani obstrukce ! A Organizační výbor Poslanecké sněmovny má připravovat její schůze (§ 46 JŘPS),avšak z hlediska chodu PSP stěžejní výbor neplní svou funkci,jinak by schůze nemohly být předlouhé. Stěží lze obstruovat pořad schůze (body jejího programu). Slovo obstrukce v Poslanecké sněmovně je nadužíváno českými novináři,ale i stávající Předsedkyní PSP,která za tři roky nenabyla (i Místopředsedové) přirozeného respektu u poslan(kyň)ců napříč politickým spektrem. Předsedkyně Pekarová démonizuje „obstrukce“ Vládě nepohodlných,ba uchýlila se právě k vyvádění řečníka sněmovní stráží.
Obstrukce se vysloveně démonizují i veřejnoprávním Rozhlasem,přičemž zásadní potíž stávající PSP je pomíjena,ne-li cenzurována. Opoziční strany nejsou totiž početně slabé - a proto vládní koalice nem(ěla)á pohodlnou většinu v PSP,aby v době větší nepřítomnosti poslanců v sále pléna zabránila jí nepříznivému hlasování. Fakt,že čtvrtý rok nejsilnější strana v PSP je mnohem početnější než nejsilnější vládní strana,se nebere vážně od počátku zasedání PSP v nynějším volebním období. Opírá-li se stávající vládní koalice v PSP o chatrnou většinu,pak sama furiantsky musí „obstruovat“: třeba neschválením započaté „mimořádné“schůze !!! Anebo rezignovat na začlenění nějakého bodu programu,stačí-li k zablokování záměru dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců !! Netřeba dodávat,kolik poslaneckých klubů mají opoziční strany,ba jak jsou početné (celkově). Zamlčování důsledků prekérní slabosti vládní většiny „hlídacími psi demokracie“ přispívá k nezastavitelnému úpadku parlamentní kultury v Česku. Cituje se (§ 54):
PSP stanoví na návrh svého předsedy pořad schůze,popřípadě způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu...Výbor, poslanecký klub nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. O pořadu,popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění rozhodne PSP hlasováním bez rozpravy. V průběhu schůze může PSP hlasováním bez rozpravy přesunout bod schváleného pořadu,schválený pořad změnit nebo doplnit. Přednesení návrhu nesmí překročit pět minut; toto omezení se nevztahuje na poslance uvedené v § 67...Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze PSP nelze projednat,vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců...
Chabá sněmovní většina si musí prohlasovávat pracně i „program“ jí iniciované „mimořádné“ schůze,protože je v zajetí téže obskurní praxe,která se příčí JŘPS i zdravému rozumu. Nejenže nastolila bizarnost v chodu PSP,svolávají-li se mimořádné schůze i několikrát v jednom týdnu,ale i dovoluje řečnit na nich (půl)den hlavně privilegovaným. Dokonce o jejím explicitním programu,jenž nakonec není schválen ve furiantském vzdoru opozicí ! Přestože téma „mimořádné“ schůze je dáno předem,takže nemá být schvalováno,ale přistoupeno k jeho prodiskutování. § 51-4 JŘPS zní jednoznačně: Požádá-li o svolání schůze PSP alespoň jedna pětina všech poslanců,svolá předseda schůzi nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání. Plenární „schůze“ je záležitost nákladná časově,personálně,technologicky,atd.,aby byla kratičkým kabaretem. Avšak po desetiletí se v PSP směšuje přednesení návrhu na plénu s rozpravou o něm !!
Nutno mít zato,že z „pracovní skupiny“ Poslanecké sněmovny pro „vylepšení“ JŘPS nevzejde ničeho kloudného. Omezení řečnění stranickým,vládním a parlamentním činitelům na 30minut není řešením. A poslan(kyně)ci,kteří dávají najevo,že nebudou znovu kandidovat (prý stálá zasedání PSP znemožňují sladění osobního a rodinného života),a odkazují na parlamenty jiných zemí,nechápou logiku JŘPS,jenž opozičním stranám dává sněmovní sílu navzdory vládní koaliční smlouvě. Moderní JŘPS je iluze českých furiantů,kteří nemají za absurdní,hodlají-li jeho předlohu poslat Vládě,tedy 11ministrům,kteří samy poslancují,tedy požívají řečnických privilegií !! Jde o konání ad absurdum (nemluvě o nízké podpoře záměru „moderního“ JŘPS),poněvadž Vláda se smí vyjádřit k návrhu sborově na plénu PSP – akorát je zapotřebí návrh zařadit na program schůze,jíž bude přítomna. Českému furiantství se neučiní přítrž tím,že by se hlasovalo distančně...