POHOŘÍ ČERNOTA

Hned první pracovní den roku rozhlas informoval,že v české Poslanecké sněmovně (PSP) se přibližuje shoda na novelizaci JEDNACÍho ŘÁDu Poslanecké sněmovny (JŘPS). Proč rozhlas nepřipomněl,že JŘPS byl novelizován naposledy loni (346/23 Sb: ČÁST DRUHÁ),lze spekulovat...

Rozhlas přinesl ohlas poslaneckého matadora (M.Benda): v PSP se problábolí 1/4 času o programu schůze,protože přednostní řečníci mohou mluvit o čemkoliv (a bez omezení). Nutno mít zato,že jde rovněž o blábol,poněvadž § 59 JŘPS to nepřipouští. Cituje se:

PSP se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby,která nesmí být kratší než deset minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu. PSP se může bez rozpravy usnést,že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát...Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu,může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti,může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě,může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne PSP bez rozpravy.

JŘPS zapovídá rozvláčný či sprostý projev či přednes (i opozičního) poslance na plénu PSP. To že někteří v PSP přítomní automaticky požívají přednostního neomezeného slova ve vystupování (§ 67 JŘPS) je patrně dědictví privilegií (stranických a státních) funkcionářů - a jedna z potíží parlamentní kultury v Česku. Záleží na jednotlivém předsedajícím,zda odejme slovo řečníkovi. Předsedající,který vypne řečníkovi mikrofon,ba zavolá stráž,aby řečníka odvedla,nenabývá autority,nýbrž přiživuje konflikt. Naopak řídící schůze má opustit předsednický místo,čímž schůze je přerušena (§ 62 JŘPS). Bez předsedajícího plenární schůze možná není,tedy ani obstrukce. Jenže v české Poslanecké sněmovně se odchod předsedajícího ze sálu využívá spíše k započetí přestávky,aniž by o ní bylo hlasováno. Takže PSP nedbá vlastních pravidel v JŘPS. Následkem je i velice nízká autorita předsedajících PSP.

Řídící schůze,který z bezradnosti vypne revoltujícímu poslanci mikrofon u řečnického pultíku,má,jde-li o stranického lídra (s „přednostním právem“),svolat Organizační výbor PSP. A v něm se dohodnout další postup,aby nedošlo k fyzické potyčce v sále. I Organizační výbor má připravovat schůze PSP (§ 46 JŘPS). Avšak Organizační výbor PSP neplní svou funkci,jinak by schůze nemohly být natolik dlouhé. Takže i tak PSP nedbá vlastních pravidel v JŘPS. Cituje se (§ 54):

PSP stanoví na návrh svého předsedy pořad schůze,popřípadě způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu...Výbor, poslanecký klub nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. O pořadu,popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění rozhodne PSP hlasováním bez rozpravy. V průběhu schůze může PSP hlasováním bez rozpravy přesunout bod schváleného pořadu,schválený pořad změnit nebo doplnit. Přednesení návrhu nesmí překročit pět minut; toto omezení se nevztahuje na poslance uvedené v § 67...Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze PSP nelze projednat,vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců...

Stěží lze obstruovat schůzi při určování bodů jejího programu. Slovo obstrukce v PSP je nadužíváno českými novináři,ale i stávající Předsedkyní PSP,která za tři roky nenabyla přirozené autority u poslan(kyň)ců. Předsedkyně Pekarová démonizuje „obstrukce“ Vládě nepohodlných,ba uchýlila se k vyvádění sněmovní stráží. Obstrukce se vysloveně démonizují i veřejnoprávními médii. Přitom zásadní potíž stávající PSP je v tom,že opoziční strany nejsou početně slabé - a vládní koalice nem(ěla)á pohodlnou většinu v PSP. Fakt,že čtvrtý rok nej-silnější strana v Poslanecké sněmovně je mnohem početnější než nejsilnější vládní strana,se nebere vážně. Opírá-li se stávající vládní koalice v PSP o chatrnou většinu,pak sama musí „obstruovat“: třebas „obligátním“ neschválením pořadu svolané schůze. Anebo rezignovat na začlenění bodu programu,stačí-li k zablokování kroku dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců. Netřeba dodávat,kolik poslaneckých klubů mají opoziční strany,ba jak jsou početné (celkově). I to odhaluje prekérní slabost vládní většiny...

Chabá sněmovní většina si musí prohlasovávat pracně i program „mimořádné“ schůze,protože je v zajetí téže obskurní praxe,která se příčí JŘPS i zdravému rozumu. Nastolila bizarnost v chodu PSP,svolávají-li se nevýjimečně mimořádné schůze,ba na nichž (půl)den řeční hlavně privilegovaní o jejím explicitním programu,jenž nakonec není schválen ! Každý pořad „mimořádné“ schůze má být dán předem,takže nemá být schvalován,ale projednán. § 51-4 JŘPS zní jednoznačně: Požádá-li o svolání schůze PSP alespoň jedna pětina všech poslanců,svolá předseda schůzi nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání. Po desetiletí se v PSP směšuje přednesení návrhu na plénu s rozpravou o něm !! Jinak řečeno: nemá se řečnit o programu schůze,ale jednat o věci.

Nutno mít zato,že z „pracovní skupiny“ Poslanecké sněmovny pro „vylepšení“ JŘPS nevzejde ničeho kloudného. Omezení řečnění stranickým a parlamentním funkcionářům na 30minut není řešením. Poslan(kyně)ci,kteří dávají najevo,že nebudou znovu kandidovat,a odkazují na parlamenty jiných zemí,nechápou vlastní JŘPS,jenž opozičním stranám dává sněmovní sílu navzdory vládní koaliční smlouvě. Moderní JŘPS je iluze českých furiantů...