POHOŘÍ ČERNOTA

 Novináři nazývají sněmovní volby parlamentními všeobecnými. Naprotitomu volbám do Senátu dávají přívlastek (toliko) senátní - jakoby nešlo o komoru českého Parlamentu a nevolili všichni (ve volebních obvodech). Také nejméně 20let novináři píší o sněmovních volbách tak,že si volíme Vládu. Když má vystřídat Fialovu vládu kabinet „extrémistů“,tak se konečně píše o tom,že lid volí jen poslance,nikoli (deleguje) ministry...!

Expředsedkyně sněmovny,za jejíhož působení ve funkci se schůzovalo nejvíce a snad žádnému poslanci s „přednostním právem“ nebylo odejmuto slovo,nebyla dotázána novináři,proč rozpočet včas podaný ve sněmovně Vládou,jejíž byla součástí v postavení šéfky jedné z partají,byl jí samou „hozen do koše“(prý oficiálně nelze projednat) v příkrém nesouladu s § 101 JEDNACÍho ŘÁDu !! Novináři se dosyta vyžívají událostí,jak se nakládá s rozpočtem pitomě a jiný paragraf JEDNACÍho ŘÁDu to jakoby legalizuje „přebitím“ toho klíčového.

Nakonec nejvýkon(asertiv)nější řečník „staré“ sněmovny byl vybrán za jejího Předsedu. (Paní Pekarová raději otěhotněla,než by se vystavila ponížení výkonu funkce „řadové poslankyně“.) A divže nebyly vypsány sázky nato,zda Předseda SPD obdrží ve volbě šéfa Poslanecké sněmovny 108hlasů budoucí vládní většiny. Posléze novináři spekulovali nepochopitelně,zda příčinou toho,že pro T.Okamuru hlasovalo 107 poslanců nebylo to,že nehlasoval pro sebe. O faktu,který má být v personální volbě normální. Novinářům nevadí dodnes,hlasují-li členové Vlády pro sebe,je-li jim vyslovována nedůvěra. Politologům rovněž ne,jak předvedl profesor Kopeček v ROZHLASovém pořadu Jak to vidí (16.června): zneužíváním nazval nikoli hlasování pro sebe,ale (opětovně opozicí vyvolané) hlasování proti setrvání ve funkcích. Anebo zaběhaná obskurní pravidla přestanou platit už při nejbližším vyslovování důvěry,má-li vystřídat Fialův kabinet právě koalice „extrémistů“ ?! Včetně toho,že budou považováni za vyloučené z hlasování ti,co nebyli zvoleni (“náhradníci”) !!? Nu o tom,kolik náhradníků hlasovalo pro stávajícího šéfa Poslanecké sněmovny (minimálně tři) novináři mlčí zarytě...

Prezident Pavel pověřil A.Babiše sestavením nové Vlády,i protože nikdo jiný se k ujmutí vládní moci neměl. Novináři (i politologové) se těší na senzaci,že po vyjmenování (=designaci) A.Babiše premiérem dojde ke „kompetenčnímu sporu“. Kvůli nejmenování lídra další strany budoucí koaliční Vlády do významné ministerské funkce. Novináři tuší,že se „nominační“ záležitost nevyhrotí,takže se nemohou dočkat (s některými politology) frašky,až stát bude mít dva premiéry. Jenom protože si nepřečtou českou Ústavu pozorněji,ale stereotypně šíří pár vět vytrhaných z jistých publikací. Rozhlasový (vnitro)politický komentátor Hartman vážně referoval na stanici PLUS (6.listopadu),že dublované premiérství máme nadohled letos. Pravděpodobně pod dojmem doktríny: Ústava umožňuje,aby předseda vlády byl jmenován dříve nežli ostatní. Slovutný komentátor dodal: nově jmenovanému náleží pouze pravomoc sestavit vládu novou. Jenže se opomíjí,že A.Babiš obdžel toliko pověření k sestavení Vlády,nikoli jmenovací dekret k řízení Vlády samé. Není designovaným členem Vlády,ani prezident Pavel nemíní to uspěchávat - s ohledem k předpokládanému střetu zájmů a možnému pošramocení vlastní pověsti.

Novináři (a i univerzitní politologové) se zamotali do rozporuplných výkladů Ústavy,takže i jmenovanému premiérovi přisuzují roli sestavovatele ministerského kabinetu,ač ten má být jeho šéfem. A letitý expředseda Ústavního soudu podotýká v Komentáři Ústavy (z roku 2015 - str.689): aby se zamezilo vzniku stavu,za kterého by vedle sebe působily dvě vlády,je žádoucí jmenovat všechny [členy Vlády] současně ve stejný den. Obdobně vyvrací správnost dablpremiérství - poprvé za Tošovského - Zdeněk Koudelka v publikaci Prezident republiky (2.vydání v roce 2018). Žádné dvoj(premiérství)vládí by nastat nemělo,převáží-li zdravý rozum. Samozřejmě pověření vítěze voleb k sestavení Vlády prezidentem republiky nejenže není neústavním krokem,ale i předchází tomu,že by byl vyjmenován premiér beze Vlády. Krok,jenž však předjímá chybně česká Ústava (,bere-li se doslovně),což ústavní právníci zamlčují a (i seriózní) novináři neproblematizují.

Fraška dvojitých premiérů přecejenom je okoukaná,proto „kompetenční“ soudní konflikt by byl pravé terno pro média. (V ROZHLASových pořadech k debatě o soudní dohře navádí dokonce žurnalisté,kteří jsou právníky: S.Witowská,T.Pancíř.) Jenže závisí natom,zda A.Babiš obdrží premiérský glejt,k čemuž dojít nemusí a mnozí by tomu jistě tleskali. Místo senzace soudní tahanice tak novináři (i ve veřejnoprávních médiích) komentují Programové prohlášení Vlády (vlastně projev premiéra ve sněmovně s žádostí o vyslovení důvěry),ač Vláda nebyla jmenována („neexistuje“). A kdovíjak dlouho prohlášení budou uvozovat slovem Návrh,dala-li ustavená Koaliční rada najevo,že se v něm nebude měnit žádné slovo (jde o hotový dokument,sice předčasně zveřejněný)...

Bulvarizace českých zpravodajských médií není děsivá. I média smějí být politicky profilovaná až stranická,ale mlčí-li celý novinářský stav o ústavním článku,jehož „aktivace“ se střetem zájmů A.Babiše je nabíledni,pak panuje (auto)cenzura,která liberální demokracii neprospívá. Novináři (ale i politologové) nemluví (nepíšou) o propustitelnosti premiéra hlavou státu (ústavní Článek 62-a). Donekonečna (vnitro)političtí komentátoři v Česku neopomíjejí připomínat,že hlava státu smí vyjmenovat premiérem „kohokoliv“,avšak jeho (situační) odvolatelnost je tabu. Stejně jako ústavní ostudnost,že ve sněmovně usedají nikým nevolení náhradníci...