Hlava českého státu je jeho šéfdiplomatem
Před necelými deseti lety - po zvolení nynější hlavy státu – proběhla půtka o jmenování velvyslanců. Tehdy akademický právník Kudrna analyzoval přestřelku s prezidentem Republiky takto přesvědčivě:
Velvyslanci jsou doménou Hradu...Ústava nehovoří o jakékoliv roli ministra zahraničních věcí. Dokonce nic takového nestanoví ani žádný zákon. Dosavadní procedura,kdy kandidáty vybírá ministerstvo zahraničních věcí,jejich jména předkládá vládě ke schválení,ta potom prezidentovi,který je jmenuje a předseda vlády jeho rozhodnutí spolupodepíše,je jistou zavedenou praxí nemající žádný právní podklad...Vzpomeňme si na opakovaná prohlášení premiéra,ministra spravedlnosti i ministra-předsedy Legislativní rady vlády o tom,že kontrasignace znamená pouze „notářské“ schválení rozhodnutí prezidenta ze strany premiéra. Tedy,že kontrasignace neznamená politický korektiv a je-li rozhodnutí prezidenta v souladu s právními předpisy,potom premiér podepsat musí...pravomoc jmenovat vedoucí zastupitelských misí svěřovala Ústava prezidentovi vždy v minulosti. Těžko mu jí tedy náhle odpírat,a dokonce s odkazem na Ústavu...proč ti, kterým to nyní nevyhovuje,neusilovali o změnu Ústavy v tom smyslu,aby v ní výslovně byla zakotveno jmenování velvyslanců na návrh vlády...
K adekvátní novelizaci české Ústavy od roku 2013 nedošlo. Po „dodatku“ (71/2012 Sb.) základní zákon je ještě vágnější. A především dochází - od založení ČR - k umenšování výsostné role hlavy státu. Notář se „symbolickými“ pravomocemi -,uvažuje i stávající Předseda Ústavního soudu (publikace Diskrétní zóna)...
Základní zákon republiky jasně vyjadřuje,kdo zastupuje stát navenek (Článek 63-1 Ústavy),včetně sjednávání státních smluv a obsazování zastupitelských misí. Jenže tradice Ministerstva zahraničních věcí (MZV – též zkratka ZAMINI) a „Kompetenčního“ zákona (2/1969 Sb.) má být silnější než dikce novodobé Ústavy. Prvenství MZV oproti hlavě státu se má odvozovat od ústavního článku 63-3,i když zahraniční cesty,vyjednávání smluv,už vůbec ne jejich ratifikace,nejsou rozhodnutí. Jenom protože kompetence ZAMINI byly propsány do onoho zákona neobezřetně z kompetencí MZV bývalého federálního státu,přičemž v § 6 sousloví prezident Republiky dokonce není !!?
Slovensko má vyjádřeno role ústavních orgánů na zahraničním poli pregnantně v samotné Ústavě . Samozřejmě není potřeba spolupodpisu pro vystupování vně SR a sjednávání smluv !! Cituje se (Články 101-1,102-1a,119-f,g,i):
Prezident reprezentuje Slovenskú republiku navonok i dovnútra a svojím rozhodovaním zabezpečuje riadny chod ústavných orgánov...Prezident zastupuje Slovenskú republiku navonok,dojednáva a ratifikuje medzinárodné zmluvy. Dojednávanie medzinárodných zmlúv môže preniesť na vládu Slovenskej republiky alebo so súhlasom vlády na jej jednotlivých členov...Vláda rozhoduje v zbore...o medzinárodných zmluvách Slovenskej republiky,ktorých dojednávanie preniesol na vládu prezident Slovenskej republiky,o súhlase s prenesením dojednávania medzinárodných zmlúv...na jej jednotlivých členov,...o zásadných otázkach vnútornej a zahraničnej politiky
Hlava SR hraje prim,aniž by muselo jít o takzvaný (polo)prezidenstký systém. U nás vyviklání úlohy nejvyššího činitele ČR obhajuje knižní Komentář Ústavy (vydaný v roce 2015) právě zákonem takzvané nižší právní síly (strana 606 a následující). Prý: zahraniční politika je svěřena Vládě v rámci její obecné působnosti...Naprotitomu Komentář nezpochybňuje,že hlava státu je (titulárně) vrchním velitelem ozbrojených sil (Čl.63-1c Ústavy),ač v Česku působí Ministerstvo obrany i Generální štáb Armády ČR !...Ústavní právníci nás klamou.
Prim v zahraniční sféře hraje vždy prezident. Jistě to předpokládá nějakou míru součinnosti s ministerským kabinetem (a MZV). Vláda je sice vrcholným orgánem výkonné (správní) moci,ale prezident Republiky je hlavou státu. Premiér vystupuje jménem ministerského kabinetu,nikoli přímo navenek ČR. V diplomacii nadále platí,že hlavě státu není roven Předseda vlády,je-li přítomen. V EU smějí vystupovat rovnocenně oba ústavní činitelé,poněvadž uvnitř oné «konfederace» ČR jedná coby členská země. Hlava státu je a má být vedoucím činitelem v zahraničním styku ČR (premiér - případně ministr Vlády - odvozeně),i protože - narozdíl od členů Vlády - je stíhatelný pro velezradu či hrubé porušení Ústavy,a to se souhlasem týchž členů Vlády v postavení poslance neb senátora (Čl.65 Ústavy).