POHOŘÍ ČERNOTA

Článek 62-a ÚSTAVY zní jednoznačně: hlava státu jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Jinému ústavnímu aktérovi základní zákon republiky nesvěřuje kompetenci odvolat premiéra. Zdánlivě kompetence je autokratická,ale cele odpovídá prezidentské funkci v Česku (nekorunovaného panovníka).

Komentář ÚSTAVY (vydaný knižně roku 2015) popírá kompetenci hlavy státu odvolat premiéra. Prý (strana 584): tato pravomoc není blíže rozvedena v žádném dalším ustanovení...vyvstává otázka,zda pro ni uvedená dikce představuje dostatečný právní základ...ustanovení nepředstavuje lex specialis vůči zásadě odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně,neboť by byla popřena,pokud by prezident republiky mohl kdykoliv odvolat jejího předsedu,a tím bez dalšího dosáhnout demise nebo odvolání vlády jako celku. Potenciální soudce Herc překrucuje i zesměšňuje jeden Článek ÚSTAVY. I za pomoci zveličujícího slůvka „kdykoliv“ doktrína anuluje výslovnou kompetenci odvolat předsedu Vlády. Vůbec otázka kompetence tak nestojí: příčetná hlava státu odvolá premiéra jen za jistých naléhavých okolností,nehodlá-li vyvolat ústavní puč.

Doktrínu - tlumočenou asistentem ústavního soudce Rychetského –,zastává,včetně slovíčka „kdykoliv“,i právní učenec Jiří Přibáň (publikace z roku 2013: Tyranizovaná spravedlnost). Cituje se (str.259-260): Z dikce...Ústavy,podle něhož prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády,nelze odvodit,že prezident má pravomoc předsedu vlády kdykoli odvolat. Všimněme si,že zatímco se jmenováním předsedy vlády jsou spojeny zcela konkrétní procedury a ústavní pravomoci,v případě,že by prezident dle vlastního uvážení předsedu vlády odvolal,okamžitě by nastala ústavní krize,protože naše Ústava vůbec s takovou možností nepočítá...taková možnost do našeho ústavního systému vůbec nepatří...naše Ústava kodifikuje režim parlamentní,nikoli prezidentské republiky...vláda musí fungovat na základě důvěry Poslanecké sněmovny.

Profesor Přibáň „vyztužil“ doktrínu úskočněji: se jmenováním předsedy vlády nejsou spojeny “konkrétní procedury” - v tom ÚSTAVA je lakonická. Jiří Přibáň nečte text ÚSTAVY,ale vkládá do něj předsudky právnického bratrstva. Dokonce nevadí učenci,že ÚSTAVA má spousty nedostatků...(str.177 publikace) !!? Ano – jedním z nich je částečná duplicita Článků 62-a,68-2 ÚSTAVY - či spíše nevtělení kompetence odvolat premiéra do oddílu ÚSTAVY nazvaném Vláda („lex specialis“),včetně ústavního důsledku takového kroku !!

Dal-li ÚSTAVodárce prezidentu republiky výslovnou kompetenci odvolat předsedu vlády,a to bez přivolení jiného státního orgánu,tak ji hlavě státu nelze upírat lživě (naše Ústava vůbec s takovou možností nepočítá),nemá-li být právní povědomí veřejnosti destruováno. ÚSTAVA rozlišuje mezi odvoláním (jednoho) člena vlády (ne-premiéra) a odvoláním (celého) ministerského kabinetu (Čl.74+75). Rovněžtak základní zákon zahrnuje rozdíl mezi demisí a odvoláním - obdobně na Slovensku (Čl.102-1g). Nejde o tiskovou chybu v textu ÚSTAVY,ale o ústrojný mocenský mechanismus: prezident republiky je klíčovým personálním arbitrem ve státě. Kupříkladu v Polsku premiér – jmenovaný rovněž hlavou státu - jmenuje a odvolává (jako v USA) všechny vládní úředníky. Panovnické postavení hlavy státu v Česku plyne i z toho,že premiéra nevolí žádná z komor Parlamentu: jako třeba ve Finsku či Německu. V Británii si premiéra vybírá i volí vládnoucí strana (král vybavuje předsedu vlády jen dekretem). V Dánsku či Holandsku král propouští (=odvolává) ministry i premiéra - výslovně jako u nás. V Litvě k odvolání premiéra je potřebný souhlas Parlamentu !!! Interpretace ÚSTAVY příčící se jejímu textu je nefundovanou činností,již hájit není hodno Předsedy Ústavního soudu,ani třeba profesora nejstarší právnické fakulty v Česku.

Avšak učenci v Česku doktrinářský přístup k základnímu zákonu republiky učí i nejmladší generaci. Cituje se z učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (loňské 6.vydání): ...Prezident republiky však nemůže odvolat předsedu vlády,aniž by to znamenalo pád celé vlády...Demise předsedy vlády znamená i demisi celé vlády,která je vázána na jeho důvěru...Již v čl.62-a se odděluje předseda vlády od dalších členů vlády...Na základě systematického výkladu...lze soudit,že prezident republiky nemůže vládu ani jednotlivé členy odvolat z vlastní iniciativy a nemá zde ani dispoziční oprávnění...Prezident republiky je tak v poměrně úzké závislosti na Parlamentu ČR a na Poslanecké sněmovně zvláště...Prezident republiky je poměrně těsně připoután k vládě a osobně k jejímu předsedovi...Je "vtloukáno mladým právníkům do hlavy" nerozlišovat mezi vládou a jejím členem,ba mezi odvoláním a demisí premiéra !!!! Trio autorů oné kanonické učebnice (kvarteto s ústavním právníkem Václavem Pavlíčkem) obrací role premiéra a hlavy státu. Jakoby premiér hlavu státu jmenoval a odvolával,nikoli naopak. Jistěže oba ústavní aktéři nejsou odpoutáni,avšak premiér “velí” jen Vládě a má si určovat i její složení. Článek 62-a ÚSTAVY neodděluje předsedu Vlády od dalších členů Vlády,nýbrž implicitně vyjadřuje odvozenost premiérské funkce od prezidentské. I když se připustí,že se premiér svým "nadřízeným" postavením separuje od dalších členů vlády",tak je nesoudné nerozlišovat právě mezi premiérem a ministry.

Spiklenecké bratrstvo ústavních doktrinářů dláždí dialektickou cestičku k tomu,že populista odvolá „vládu“ rázně ("kdykoliv"). Stávající hlava státu nepřistoupila k odvolání premiéra ani po posledních volbách do Poslanecké sněmovny,ale akceptovala vyjmenování slabého ministerského kabinetu (častá nutnost svolávání „mimořádných“ schůzí ve sněmovně i "stoosmičkou"). V žádné evropské zemi vládní většinu možná netvoří slepenec pěti politických subjektů,přičemž největší opoziční strana má více poslanců než dva kluby vládní. Také - po vypuknutí války na Ukrajině - prezident republiky neprosadil ustavení úřednického (všenárodního) kabinetu. Nynější vleklá energeticko-ekonomická krize proměnu ministerského kabinetu vyžaduje,ale propachtované ministerské funkce i zvyklost hlasovat ze dvou židlí,ji oddalují. S volbou hlavy státu se takový krok ještě více vzdaluje. Není vyloučeno,že se nově zvolená hlava státu - pravděpodobně také neprávník - octne v dusivém objetí doktrinářských právních inženýrů.

Bratrstvo může kázat,že je nutno listovat ÚSTAVOU,pokud se má správně interpretovat,ale je-li vágní,pak nezbývá než náhled zdravého (selského) rozumu - a dřívečipozději svolání ústavodárného „konventu“. Nu 30let nevadí univerzitním učencům - a i soudcům - ,že česká ÚSTAVA je formulována neprecizně,i protože se ta federální „socialistická“ (143/1968 Sb.) propsala v novodobou „havlovskou“. Článek 61-g ÚSTAVY ČSSR zněl totiž skoro totožně jako platný Čl.62-a: hlava státu jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády...Ale aspoň (Čl.60-2) President ČSS(F)R byl ze své funkce odpovědný (skládal účty) Parlamentu !!!! podobně jako v USA,ale i v některých evropských státech. Jistě - každá hlava státu je od novely Ústavy (71/2012 Sb.) odpovědná Parlamentu,avšak neexplicitně (Čl.65 ÚSTAVY). Na Slovensku pravomoce hlavy státu jsou obdobné (Čl.102 ÚSTAVY),ale jejich ÚSTAVA není formulována natolik vágně. Český Parlament,ač v něm působí dvě „ústavní“ komise,však nepřipravuje zpřesnění „pravomocí“ hlavy státu v ÚSTAVĚ !!!