Hlava českého státu je jejím šéfdiplomatem
Před necelými deseti lety - po zvolení nynější hlavy státu – proběhla půtka o jmenování velvyslanců. Tehdy akademický právník Kudrna vládní přestřelku analyzoval (Velvyslanci jsou doménou Hradu) - spíše přesvědčivě - takto:
S nástupem nového prezidenta se otevírá celá řada otázek ohledně výkonu funkce hlavy státu a jejího vztahu k vládě...Především Ústava nehovoří o jakékoliv roli ministra zahraničních věcí. Dokonce nic takového nestanoví ani žádný zákon. Dosavadní procedura,kdy kandidáty vybírá ministerstvo zahraničních věcí, jejich jména předkládá vládě ke schválení, ta potom prezidentovi, který je jmenuje a předseda vlády jeho rozhodnutí spolupodepíše, je jistou zavedenou praxí nemající žádný právní podklad...Vzpomeňme si na opakovaná prohlášení premiéra,ministra spravedlnosti i ministra-předsedy Legislativní rady vlády o tom,že kontrasignace znamená pouze „notářské“ schválení rozhodnutí prezidenta ze strany premiéra. Tedy,že kontrasignace neznamená politický korektiv a je-li rozhodnutí prezidenta v souladu s právními předpisy,potom premiér podepsat musí. To je další výhoda na straně prezidenta...Prezident má nyní silnější mandát, z výkonu své funkce je odpovědný politicky i právně a jeho pravomoci Ústava zajišťuje velmi jasně. To vše jeho pozici posiluje. Současný prezident si navíc přeje hrát výraznější roli,jak ostatně předem avizoval. Korektně je však třeba říci, že pravomoc jmenovat vedoucí zastupitelských misí svěřovala Ústava prezidentovi vždy v minulosti. Těžko mu jí tedy náhle odpírat, a dokonce s odkazem na Ústavu...Neměli bychom se divit, pokud kdokoliv chce uplatnit Ústavu. Spíše se můžeme divit,proč ti, kterým to nyní nevyhovuje,neusilovali o změnu Ústavy v tom smyslu,aby v ní výslovně byla zakotveno jmenování velvyslanců na návrh vlády...
K adekvátní novelizaci české Ústavy od roku 2013 nedošlo. Základní zákon je po dodatku (71/2012 Sb.) ještě vágnější,takže sama (ne)registrace ministerstvem pro prezidentskou přímou volbu se hojí soudně !! A především od založení ČR dochází k umenšování výsostné role hlavy státu: notář se „symbolickými“ pravomocemi -,uvažuje i stávající Předseda Ústavního soudu (publikace Diskrétní zóna)...
Základní zákon republiky jasně vyjadřuje,kdo zastupuje stát navenek (Článek 63-1 Ústavy),včetně sjednávání státních smluv a obsazování zastupitelských misí. Jenže tradice Ministerstva zahraničních věcí (MZV - též ZAMINI) a „Kompetenčního“ zákona (2/1969 Sb.) má být silnější než dikce novodobé Ústavy. Prvenství MZV oproti hlavě státu se má odvozovat od ústavního článku 63-3,i když zahraniční cesty,vyjednávání smluv,už vůbec ne jejich ratifikace,nejsou rozhodnutí. Jenom protože kompetence ZAMINI byly do onoho zákona neobezřetně propsány z kompetencí MZV bývalého federálního státu,přičemž v § 6 sousloví prezident republiky dokonce není !!?
Slovensko má role ústavních orgánů v zahraniční sféře pregnantně vyjádřeny v samotné Ústavě. Samozřejmě není potřeba spolupodpisu pro vystupování vně SR a sjednávání smluv !! Cituje se (Články 101-1,102-1a,119-f,g,i):
Prezident reprezentuje Slovenskú republiku navonok i dovnútra a svojím rozhodovaním zabezpečuje riadny chod ústavných orgánov...Prezident zastupuje Slovenskú republiku navonok,dojednáva a ratifikuje medzinárodné zmluvy. Dojednávanie medzinárodných zmlúv môže preniesť na vládu Slovenskej republiky alebo so súhlasom vlády na jej jednotlivých členov...Vláda rozhoduje v zbore...o medzinárodných zmluvách Slovenskej republiky,ktorých dojednávanie preniesol na vládu prezident Slovenskej republiky,o súhlase s prenesením dojednávania medzinárodných zmlúv...na jej jednotlivých členov,...o zásadných otázkach vnútornej a zahraničnej politiky
Vyviklání úlohy nejvyššího činitele ČR obhajuje knižní Komentář Ústavy (vydaný v roce 2015) právě zákonem takzvané nižší právní síly (strana 606 a následující). Prý zahraniční politika je svěřena Vládě v rámci její obecné působnosti...Naprotitomu Komentář nezpochybňuje,že hlava státu je (titulárně) vrchním velitelem ozbrojených sil (Čl.63-1c Ústavy),ač v Česku působí Ministerstvo obrany i Generální štáb Armády ČR !
Prim v zahraniční sféře hraje prezident,což předpokládá nějakou míru součinnosti s ministerským kabinetem (a MZV).Vláda je sice vrcholným orgánem výkonné (správní) moci,ale Prezident republiky je hlavou státu. Premiér vystupuje jménem ministerského kabinetu,nikoli přímo navenek ČR. V diplomacii nadále platí,že hlavě státu není roven Předseda vlády. V EU smějí rovnocenně vystupovat oba ústavní činitelé,poněvadž uvnitř oné «konfederace» ČR jedná coby členská země. Hlava státu je a má být vedoucím činitelem v zahraničním styku ČR (premiér - případně ministr vlády - odvozeně),i protože - narozdíl od členů Vlády - je stíhatelný pro velezradu či hrubé porušení Ústavy,a to se souhlasem týchž členů Vlády v postavení poslance neb senátora (Čl.65 Ústavy).