POHOŘÍ ČERNOTA

Advokáti (a tím i jejich firmy a firmičky) si mohou „stěžovat“ u českého Ústavního soudu (ÚS ČR) na vlastní pěst (Pl.ÚS-st. 42/15). Naprotitomu ne-právníci ústavní stížnost nemohou ani podat !!! (II.ÚS 141/1997). ÚS ČR setrvale brání exekutory (naposledy I.ÚS 2013/21),ač v exekucích vždy vystupují coby orgán veřejné moci (ne-účastník). „Druhý“ i „třetí“ ÚS ČR běžně chrání - bez adekvátní změny zákona - státní organizace (ministerstva) i soudy !!! (kupříkladu Nálezy: I. ÚS 766/2022,IV.ÚS 3076/2020, Pl.ÚS 20/2015). ÚS ČR vícekrát soudil - bez explicitní vůle Parlamentu - hlavu státu,ba neplenárním rozhodnutím (naposledy IV.ÚS 3076/2020). ÚS ČR začasté „precedenčně“ řeší meritorní otázky,čímž plní nevděčnou sjednocující roli českých nejvyšších soudů (naposledy Nálezy IV. ÚS 3470/2022,I. ÚS 323/2023). Obdobně jako Nejvyšší soud (například 31 Cdo 2805/2011) ÚS ČR zaměňuje Právní věty za nosné odůvodnění Nálezu (například Nález I.ÚS 766/2022 kontra Tisková zpráva k němu). ÚS ČR málokdy přiznává náklady procesu v Nálezu,ale vyžaduje bezvadné a vyčerpávající odůvodnění podaného návrhu,i když jsou fakta všeobecně a detailně známa (třeba nedávné snížení valorizace penzí v legislativní nouzi).

Místo dvou asistentů (v roce 2002) jich soudci ÚS ČR mají až 6,tudíž se předstírá senátní rozhodování - a bryskní odmítání ústavních stížností realizují pro soudce nepostradatelní asistenti. Dr.h.c.Rychetský se nezasadil o vylepšení i vyjasnění Zákona o Ústavním soudu (dva sedmičlenné senáty,třebas interní volby Místopředsedů ÚS ČR,transparentní role asistentů soudců,povinné „právní” zastoupení až po přijetí ústavní stížnosti). Po celých 20let - za šéfování JUDr.Rychetského - ÚS ČR naopak toleruje Parlamentu vágně formulované zákony (Pl.ÚS 21/2014),čímž jim nerozumí ani právníci a spory o výklad neúnosně bobtnají. ÚS ČR zcela výjimečně odmítá návrh skupiny senátorů neb poslanců,takže je nadužíván na úkor individuálních stěžovatelů. Český Ústavní soud se proměnil za JUDr.Rychetského ve třetí parlamentní komoru,čímž má nadějnou budoucnost za sebou.

K dvacetiletému předsednictví JUDr.Pavla Rychetského se pojí rovněž obskurní rozdělování nápadu: ústavní stížnosti se přidělují konkrétním soudcům,ač mají rozhodovat senáty (a soudní plénum). Je-li soudcovská stolice na ÚS ČR (dlouho) neobsazená,tak příchozímu ústavnímu soudci spadnou k vyřízení všechny ústavní stížnosti (až stovky),které by jinak obdržel původní soudce (zpravodaj). Z 15 soudců ÚS ČR má mít čtyři tříčlenné senáty: Předseda a Místopředsedové ÚS ČR nemají být stálými členy senátu,ale smějí v nich „rotovat“. K tomu od napadnutí věci uplynou i léta,tudíž věc projde i jinak složenými senáty !! (například: IV.ÚS 1378/2016,I.ÚS 4178/2018). Předsedové senátů,kteří se mění každý rok,neorganizují úkony senátu,ale spíše čtyři soudci rok pobírají za titulární funkci příplatek. je transparentní a čitelný,když pětina soudců vystupuje v senátech „občas“ (kolují coby dočasní a zastupující soudci). Stěží každý senát ÚS ČR má u „obecných soudů“ neochvějnou autoritu,vystupuje-li pětina soudců v senátech „občas“ (kolují coby dočasní a zastupující soudci) a střídají-li se Předsedové senátů jako „panáčkové na orloji“ ! Místo aby si obecně vážený Pavel Rychetský pospíšil s politicky nevýbušnou novelizací Zákona o Ústavním soudu (§ 15+17),tak se Rozvrhem práce ÚS ČR (Org. 51/22) po desetiletí tříští ustavované tříčlenné senáty.

Změna Zákona o Ústavním soudu je nepravděpodobná v konzervativní české společnosti - navíc s inženýrským přístupem k normotvorbě (i judikatuře). Avšak nadešel čas přetavit Legislativní radu Vlády z poradního (kvazistátního) orgánu v preústavní soud. Není tomu neobvyklé na Západě: ve Francii Conseil constitutionnel zkoumá ústavnost zákonů i předem. Důslednější způsob legislativní práce a dohledu nad jejími „produkty“ je znám i v Asii. Třeba v Íránu 12členná Rada dohlížitelů (Šúráje negáhbán) - v níž nejsou jen experti na „šáriu“,ale i další znalci práva - „automaticky“ prostuduje všechny zákony schválené Parlamentem (Madžles),ba „vetuje“ je. (Na Taiwanu podobně...) Lze mít zato,že nejschůdnější by bylo,kdyby ÚS ČR (snad jeho tříčlenné předsednictvo) měl kompetenci „radit“: vykládat (ústavní) zákony,jeví-li se legislativní záměr sporný. Beztak ÚS ČR fakticky činí v přezkumu na návrh zákonodárců a vydáváním „stanovisek“,ale pozdě. Na Slovensku jde o ústavní pravomoc (Čl.128) - a ÚS ČSFR ji měl taky (Čl.5 Zákona 91/1991 Sb.). Třeba nyní kvapem protlačená „reforma“ valorizace penzí by nebyla předmětem spekulací,jak se zachovají ústavní soudci. Český Ústavní soud by nebyl institucionální “fasádou”.

Ústavní soudce Rychetský (80letý) přes své profesní renomé a celoživotní zásluhy jistě přesluhuje ve stávající (dvoj)funkci. JUDr.Pavel Rychetský z předsednického postu neodstoupil ani po zvolení nové hlavy státu,ač každý je nahraditelný. Snad Pavel Rychetský setrváváním i v předsednické funkci demonstruje svou olbřímí velikost: slouží ve státních funkcích déle než oba charismatičtí exprezidenti ČR. Avšak JUDr.Rychetský nepřímo způsobil odchod soudkyně Šimáčkové: potenciální (první) Předsedkyně českého Ústavního soudu (ÚS ČR) !!! JUDr.Rychetský vahou své osobnosti a reputace opakovaně a včas neurovnal přes Senát cestu adekvátním novým soud(kyním)cům. Pavel Rychetský má žel lví podíl natom,že personální obměna ÚS ČR vázne.

Místopředseda Vojtěch Šimíček si předsevzal,že bude ve svém postavení druhého představitele ÚS ČR organizovat “osvětu” českých soudců (rozhovor v Českém rozhlase 10.května),avšak už je pozdě. Nu příkře negativní postoj k „třetímu“ ÚS ČR přednesl - v rozhovoru pod názvem: Z Ústavního soudu se stala továrna s pásovou výrobou (ceska-justice.cz/2023/03/z-ustavniho-soudu-se-stala-tovarna-s-pasovou-vyrobou-rika-mistopredseda-ns-suk) - stávající Místopředseda Nejvyššího soudu,jehož rozhodnutí ÚS ČR shledává za pitomá a arogantní. ÚS ČR za dvacet let nenabyl patřičné autority u českých soudců (a soudkyň),i protože stereotypně odmítá ústavní stížnosti. ÚS ČR se rovněž podílí na bizarním soudním „pinkponku“ (nejaktuálněji patrné z Nálezu I. ÚS 766/2022),i proto má vysoký nápad každý rok.

Potíž je i v tom,že orgány spravedlnosti v Česku jsou předimenzované: desetimiliónová země si nemůže dovolit natolik rozbujelou soudní soustavu. (K tomu ještě Veřejného ochránce práv.) „Čtyřstupňová“ soudní soustava v malé evropské zemi nemůže nebýt sebedestrukční. České soudnictví formuje nápadem stále přetížený Ústavní soud,proto ústavní stížnosti soudci (a jejich asistenti) „hážou do koše“. Obludným soudním systémem vynucenou abdikaci soudců ÚS ČR na profesionalitu kontextuálně vystihl Tomáš Pecina před 13lety (v prosinci 2009) - v příspěvku na webu JINÉ PRÁVO: S narůstajícím nápadem jsou nůžky mezi "smetanou nálezů" a – prominete-li – "hnojem usnesení" u ÚS ČR stále rozevřenější...současná praxe je nedůstojná jak pro samotný Ústavní soud,tak pro advokáty,kteří musejí svým klientům vysvětlovat,jak je možné,že podání "neumějí napsat. Nu tehdy JUDr.Pavel Rychetský pronesl v pořadu Českého rozhlasu,že Ústavní soud „tu není od toho rušit rozsudky obecných soudů“ pro nezákonnost. ÚS ČR tak činí dodnes: někteří „prostě mají smůlu“,jak to tehdy Pavel Rychetský cynicky nanesl. Žádný advokát a ústavní právník neprotestoval: nekorigoval postoj hlavy českého Ústavního soudu,tudíž soudcovský stav nemá velké zábrany páchat zvůli. A ještě je před ÚS ČR - narozdíl od kupříkladu právního státu Německo - povinné zastoupení: vlastně povinný sepis ústavní stížnosti advokátem !!! (II.ÚS 141/1997).

ÚS ČR se octl v začarovaném kruhu,jenž neroztíná Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud v Česku nemá zářnou budoucnost...