Nepochopení příčiny poslanecké „anarchie“ i soudci
Předseda Ústavního soudu (ÚS) oznámil minulý týden,že bude vyhlášeno rozhodnutí ve věci “důchody I” (Pl.ÚS 30/23). A nepochopitelně před veřejností tutlá,kterému soudci (zpravodaji) věc byla přidělena,byla-li odebrána nejstaršímu (penzistovi !).
I když po dlouhém otálení zítra ÚS vynese verdikt (Pl.ÚS 30/23),tak má “nastole” další návrh „Babišovců“: „důchody II” !!! A zřejmě brzy ÚS obdrží třetí „stížnost“ opozičního ANO,která bude napadat opětovné nedodržení jednacích pravidel české Poslanecké sněmovny (PSP). Ústavní soud se sice nepřikloní k „pozitivistickému“ názoru,že nárok na zvýšení penzí vzniká již před vydáním vládního Nařízení o valorizaci,ale pravděpodobně ÚS nezformuluje klíčovou potíž PSP. Zítřejším verdiktem (Pl.ÚS 30/23) se Ústavní soud možná uchýlí k nějakému „precedentu“...
Opírá-li se stávající vládní koalice v PSP o tuze chatrnou většinu,pak sama musí „obstruovat“: třebas „obligátním“ neschválením pořadu svolané schůze. Třetí rok totiž nejsilnější strana v Poslanecké sněmovně je mnohem početnější než nejsilnější vládní strana. Jistěže není výjimečné v jiných zemích,že se po volbách mandáty větší strana dohodne s menšími na vládní koalici,čímž vytlačí do opozice i tu nejsilnější,avšak poměr mandátů nebývá tak těsný (naposledy v Polsku - 248:201 v okamžiku hlasování o důvěře poslanci Sejmu),aby se dřívečipozději konaly předčasné volby (například Španělsko). Tudíž další (necelé) dvaroky vládní kvazivětšina v PSP bude protlačovat zákony „nasílu“,protože v opozici není jen ANO,ale i druhá nemarginální strana (SPD). 92 poslanců oproti 96 vládním,odečtou-li se ministři a premiér,je onou potíží,a to nezměnitelnou beze nového „rozdání karet“ volbami.
Svým dřívějším alibistickým rozhodováním Ústavní soud legitimizoval praxi „obstrukcí“ a nadužívání Legislativní nouze v PSP,lze mít zato. V Nálezu ze září 2022 (Pl.ÚS 7/22) ÚS nereflektoval absurdní rozložení sil mezi tehdejší (i dnešní) silnou opozicí a vládní koalicí. Nutno se domnívat,že letos jmenovaný ústavní soudce Wintr nepřispěje - přes svou specializaci mimojiné na parlamentní procedury - též k hlubšímu pochopení příčiny četných sžíravých „obstrukcí“ v Poslanecké sněmovně,jimž vládní většina čelí mimojiné pevným časem hlasování (netoliko až) v takzvaném třetím čtení. Vůči profesoru Wintrovi byla namítnuta - ve věci “důchody I” (Pl.ÚS 30/23) - podjatost,kterou ÚS bryskně odmítl. Námitka nebyla vznesena kvůli knižní publikaci Proměny parlamentní kultury (z roku 2021),v níž právník Wintr srovnává chod PSP s činností zastupitelských sborů v západních zemích. A v ní se lze dočíst: PSP je k obstrukcím náchylná od roku 2008 - jsou ještě urputnější od ledna 2010 (za úřednické Fišerovy vlády). Navzdory čtivým rozborům právník Wintr přehlédl,že Jednací řád Poslanecké sněmovny (JŘPS) stanovuje „blokační“ menšinu (například § 54-6 či § 90-3): nejméně dva poslanecké kluby neb 20 (50) poslanců. Okolnosti,že opoziční klub by neměl mít sílu více jak 20 (50) poslanců,ani by neměly být v opozici dva poslanecké kluby,ústavní soudci neporozuměli,jinak by aritmeticky mizivá vládní většina byla jimi demaskována před více jak rokem.
V posledku nutno mít zato,že „díky“ českým ústavním soudcům se sněmovní opozice v Česku směšuje se sněmovní (momentální) menšinou ! Zároveň se konsensuální většina v době sestavení vládního kabinetu považuje za nastolení trvalé (= „pohodlné“ !!) převahy vládních poslanců. Hodnocení „Stoosmičky“ významnými politickými komentátory - jako „velmi výrazné převahy“ (!!!) vládní většiny - odráží zakořeněné nedorozumění.
Zítřejší Nález českého Ústavního soudu (Pl.ÚS 30/23) nebude převratný a přesvědčivý. Česko se sune k budoucnosti institucionálně deformované země...