Ústava ČR je 32.rokem textově ubohou listinou
ÚSTAVA vznikala strašně rychle a jako kterákoli jiná ústava má spousty nedostatků,ale současně se jedná o zajímavý výsledek ústavodárné činnosti...profesorsky uvažuje Jiří Přibáň - tázán Karlem Hvížďalou - v publikaci z roku 2013 (Tyranizovaná spravedlnost). Někdejší dlouholetý Předseda Ústavního soudu ČR se před 31lety nepodílel na formulování textu ÚSTAVY,ale výsledný produkt podrobil tvrdé koncepční kritice (shrnuto v publikaci Diskrétní zóna : strana 143). Advokátka Hana Marvanová,která je “spoluautorkou” české ÚSTAVY,se vyslovila velmi kriticky k jejímu textu,přičemž svůj podíl na dikci nezapřela. Parafrázují se pasáže jejího projevu v Senátu v roce 2013 (strany 92-95 publikace Umění přímé demokracie): ÚSTAVA se schvalovala narychlo: není to dílo špatné,není to žádná modla,žádné dogma,jak si myslí někteří ústavní právníci. Dílo zůstalo nedokončené,proto je v něm spousta mezer,děr,které nevznikly náhodně,a my jsme si toho byly vědomi. Nebyly domyšleny vazby jednotlivých institucí,pojistky vyvažující ústavní systém. Jsou v ní slepé uličky,na které ÚSTAVA nemá odpověď…Přesto po třiceti letech od přijetí novodobé ústavní listiny experti spatřují jedinou zásadní vadu v zavedení konstitučně nesystémové přímé volby hlavy státu.
Zesnulý mentor právní nauky Vojtěch Cepl - dotazován týmž ctihodným novinářem v pořadu rozhlasové “Šestky” (Člověk a demokracie) - zasvěceněji a nesuchopárně komentoval novodobou českou ÚSTAVU. Cituje se: je třeba vzít v úvahu,že to je dílo kolektivu dvou set lidí,teoreticky na úrovni konstruování velikého mostu nebo transplantace srdce...Naštěstí jsme měli ten prestižní dokument,listinu z roku 1920,takže ta mohla bý hlavním zdrojem...Přirovnání jsou výstižná,ale nelze nemít zato,že chybou v roce 1992 bylo samotné opisování ÚSTAVY z roku 1920. Česko(slovensko) nepřecházelo od monarchie k republikánskému (parlamentnímu) režimu. Po zkušenostech panování jedné strany (Národní fronty),navazující na poválečné vývoj stranického uspořádání,měly být revidovány mechanismy demokratického zřízení v ÚSTAVĚ. Sama prvorepubliková ÚSTAVA je výtažkem z americké a francouzské,přičemž v USA premiér nedubluje prezidenta - a ve Francii zažívaly málo stabilní (stranické) vlády až do ustavení (polo)prezidentského systému (za DeGaulla).
Česká ÚSTAVA častokrát paralyzuje „vládnutí“ - a stávající senátorka Marvanová příčiny nastínila. Text ÚSTAVY má daleko k povaze,jenž Vojtěch Cepl vyzdvihoval: přesný návod,jak postupovat. (Naopak JUDr.Rychetský mínil,že každá ústavní listina nemusí být co nejobecnější: pro snazší přechod od totalitního režimu.) Novelizaci ÚSTAVY vesměs prudérní a doktrinářští čeští právníci brání s vehemencí,kterou nevěnují revizi textu ÚSTAVY. Obě ústavní parlamentní komise za posledních desetlet nevyprodukovaly ničeho podstatného. Převažující postoj volených reprezentantů lidu - a hlavně od nich neodlučných právníků - se pramálo změnil: v ÚSTAVĚ mají totem. Profesor Přibáň - dlouhodobě působící mimo ČR - k ústavnímu kněžstvu patří. Nakonec se kariérně špičkoví (čeští) právníci neshodnou ani natom,co je to ústavní zákon,jak plyne z kanonické učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR (6.vydání z roku 2022: strany 67,78-79,96). Na blízkém Slovensku ano: ústavní zákon buď mění ÚSTAVU,nebo ji (i) doplňuje.
Neurčité až nonsensuální slovní formulace platné české ÚSTAVY,včetně nejnovějšího sousloví hrubé porušení Ústavy (Článek 65-2 kontra slovenský Čl.107 : výraz úmyselné),ji činí překonanou. Pavel Rychetský máloco by vytkl detailní a přehledné slovenské ÚSTAVĚ,ale o ní se v Česku jaksi nemluví. Slovensko se nemůže pyšnit nějakým svatováclavským pokladem,ale čitelná i srozumitelná ÚSTAVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY je mnohem drahocennějším klenotem. Slovenští ústavodárci třeba nevpasovali do svého základního zákona jednoznačný,však protismyslný,Článek (19-3),že mandát poslance vzniká jen zvolením (u nezvolených náhradníků postačuje slib dle Volebního zákona !!!). Elitní právníci v Česku akorát pozvedávají „obočí“ (naposledy strana 172 učebnice ÚSTAVNÍ SYSTÉM ČR): Mandát obecně vzniká zvolením. Ústava ČR jiný způsob nepřipouští...Vysmívat se totemu se asi právníkovi může vymstít.
Slováci jsou schopni dohodnout se na ústavní novele překvapivě rychle (naposledy 241/2023 Zb.z.) - asi nejen protože ústavodárce nezdržuje v nalezení shody druhá parlamentní komora (Senát). A to ještě v Česku ÚSTAVA nepředpokládá odsouhlasení její novely ve společném shromáždění obou parlamentních komor - jako třeba ve Francii. Vojtěch Cepl,jenž se stal právnickým titánem aspoň pro jednu generaci elit (po jednom judikátu málem i jeho syn),nepřispěl k žádné adekvátní novele ÚSTAVY,ač to považoval za nezbytné: Jsem podezírán a stále napadán,že nechci měnit ÚSTAVU. Od prvního roku ji chci měnit,protože každý složitá agregát když začne běžet,musí se seřizovat. Právnický veleexpert,který však výmluvně svedl vyargumentovat i takovou nejapnost,jakože je správné mít dva premiéry (někdy je to dokonce praktické,protože vláda musí vládnout stále (neděje se tak v USA,ani ve Francii) !! A navzdory tomu,že profesor Cepl za svého života energicky zdůrazňoval,že ÚSTAVA nemá usnadňovat vládnutí (létání): musí být stavěna na ochranu svobodných občanů před státem.
V Česku se upevnila tradice přejmenovávat,obcházet či „očurávat“ normy a instituty: coby projev státotvorné zdrženlivosti volených zástupců lidu. V zákonodárství právní inženýři vypilovaly dovednost napodobovat zákony jiných zemí,čehož ÚSTAVA je nejtristnější produktem. Nehotová ÚSTAVA se proto spiklenecky nastavuje různými zákony,přičemž celostátní referendum je pečlivě tabuizováno totemovým bratrstvem . Právnička Marvanová ozřejmila,proč nedošlo k uzákonění referenda v ÚSTAVĚ: v roce 1992 byl přijat ve spěchu “dobový kompromis”. Česko se po převratu - s „vylitým hrncem“ svobody - neoctlo v konstelaci,jak ji v onom rozhovoru vyložil Vojtěch Cepl(starší): Nejlepší ÚSTAVY jsou...ty,které jsou naoktrojované,které nadiktuje po válce vítězná velmoc nebo na jejichž vytvoření najme osvícený monarcha specialisty. Taková ÚSTAVA je totiž dílo odborníků. Oktrojovaná ústavní listina je pro Čechy od éry Palackého něco jako červený hadr na býka. Nelze nemít zato,ač to zní kacířsky,že i protektorátní nacistický režim,nejen císařský „absolutistický“,by vyprodukoval vynikající ÚSTAVU. Oproti dnes vágní platné.