Budiž chváleno neochlazování Gaii
Postaletí lidé všech nadání a profesí brebtí o počasí a jeho rozmarech...V úsilí mladé generace o eliminaci povětrnostní změny - coby vyhnutí se „velké nepříjemnosti“ oteplení až katastrofě vyhynutí lidstva - nelze nespatřovat fanatismus. Před patnácti lety historik Wolfgang Behringer oponoval - ve spise Kulturní dějiny klimatu - klimatickému katastrofismu:
Vinu za rozmary klimatu...připisovali kazatelé lidským hříchům...Dnes se jako hříchy proti životnímu prostředí nazývají prohřešky,které vyvolávají antropogenní změnu klimatu...V dnešní situaci vystupují klimatologové jako proroci katastrofy. Jsme jim vděčni zato,že nás upozorňují na globální oteplování. Nezapomněli jsme však,že nás dlouho varovali před nebezpečím globálního ochlazování...Globální oteplování představuje vážnou výzvu...Účastníci veřejné diskuse by ale mohli přistupovat k problematice klimatických změn kreativněji než dosud...
Již před více než dvaceti lety mentor Václav Cílek přesvědčoval srozumitelnou syntézou poznatků o nynější proměně zemského klimatu (v publikaci Utajené dějiny podnebí):
Je-li mezi rovníkem a pólem malý rozdíl teplot,tak mez nimi vanou slabší větry,a protože větry působí jako jeden z hlavních mechanismů při vzniku oceánického proudění,tak bude slábnout i oceánický výměník. Klima bude v takovém případě teplejší a vyrovnanější než dnes. Zalednění naopak přichází,existuje-li velký rozdíl teplot mezi rovníkem a pólem. Větry jsou silné,teplá voda proniká hluboko na sever. Zde se odpařuje a hromadí v podobě ledu,který se pak rozšiřuje až do střední Evropy či USA. V současně době pozorujeme jisté ochlazování severní Evropy a USA,střed a jih Evropy se (až na Řecko,které se z nějakého nejasného důvodu mírně ochlazuje) spíš otepluje. Tím vzrůstá teplotní rozdíl mezi středními a vysokými zeměpisnými šířkami,což způsobí poněkud silnější proudění,a tím větší transport vody proměňující se na severu v led. Prognózované oteplení naší planety není katastrofa.
Oteplování podnebí nelze nevítat...člověk není teplokrevné zvíře pokryté srstí...A samo lidstvo není gigantičtější činitel než Příroda. Cituje se z téže knihy Wolfganga Behringera:
...Země existuje již po více než čtyři miliardy let a mnohé nasvědčuje,že tomu bude ještě jednou tak dlouho nezávisle na tom,co s ní budou lidé provádět. V průběhu její doby docházelo pravidelně ke klimatickým změnám...Země byla pekelně žhavou planetou (hadaická doba),až po stav,kdy představovala ledovou kouli (Snowball Earth). Po největší část miliardy let trvající existence bylo na Zemi mnohem tepleji než dnes...Život na Zemi je bez výjimky ovlivňován kteroukoli z klimatických změn. Příroda ale nepředstavuje systém založený na "morálce"...Co se týče přírody,jsou změny ekosystémů jevem neutrálním,neboť co škodí jednomu druhu,skýtá druhému výhody. Kdo tu chce soudit ? ...Kulturní dějiny klimatu znají mnoho příkladů toho,že se většími nepřáteli civilizace staly sucho a chlad...Globální oteplování bude vyžadovat jistou míru adaptace a vynutí si změny...v otázce morálky nelze dospět k jednoduchému řešení ani tehdy,když se jedná o dobu antropogenně podmíněného oteplování...Vzhledem k tomu,že nelze zpochybňovat tvrzení klimatologů o setrvačnosti klimatického systému,neměli bychom očekávat zázraky. Země se bude nadále oteplovat...To vše nás může zneklidňovat. Je to ale lepší zpráva než prognózy o nastávající době ledové. Ochlazení vždy vyvolalo těžké společenské otřesy. Naopak oteplení někdy mělo za následek kulturní rozkvět...Lidé jsou sice DĚTMI DOBY LEDOVÉ - civilizace je ale produktem teplé doby...
Žádný klimatolog vývody onoho dějepisce nezpochybnil. Citovaný Václav Cílek toliko v textu pro časopis VESMÍR (číslo 2020/7: Mýtus globálního ochlazování...) ozřejmil,že v 70.letech nepřevládaly vědecké texty o možném světovém ochlazení,však klimaticko-populační paniku vyvolávaly jiní experti (například profesor Ehrlich). I ne-klimatolog,ale ekonom,Václav Klaus,tedy nepřestřeloval,pokud namítal,že ohřátí planety o nějaký stupeň není děsivé. Souběh větší sluneční aktivity (slunce jinak „vychládá“) a skleníkového efektu je lidstvu velice prospěšný. Potíž spočívá - od nepaměti - v odolnosti a přizpůsobení živých bytostí nemilosrdné klimatické oscilaci,včetně přepólování Země.
V jakém krásném světě budou žít naši potomci - a s jakým (vesměs nahodilým) sledem povětrnostních nepřízní se budou potýkat -,nenalinkovává nynější generace,ale diktuje nám vševládný a krutý hybatel planety Země. Úděl lidí a (a ostatních tvorů) na superorganismu - pojmenovaném Jamesem Lovelockem Gaia - až do jeho zmrtvění nutně bude tragikomický. Podnebí je to,co očekáváme - počasí je to,co dostaneme: trefně vystihl aforismem Mark Twain. Novotou je jen to,že lidé - poučeni historickou pamětí - rozmlouvají o trpěném počasí v celoplanetárním přesahu.