Za domnělou i reálnou mizérii s hliníkem nejsou odpovědní konzumenti
Ministr Hladík,v jehož vládním „portfoliu“ není obchod ani průmysl,až 16.října osvětlil (v pořadu Dvacet minut RADIOŽURNÁLU),že pro vrácení zálohy na nápojovou plechovku a petku nebude překážkou jejich sešlápnutí neb zmačkání,nýbrž pouze nečitelnost čárového kódu na nich. Přesto nutno mít zato,že stávající exmístopředseda vládní strany se zařadil do houfu demagogických environmentalistů - sdílejících i utkvělou představu,že se plechovky i petky s víčky (a zrovna od nápojů !) válí ve všech možných škarpách...
I když se připustí,že vyprázdněné nápojové plechovky nevýjimečně končívají v odpadkovém koši (ve směsném kontejneru),pak poněvadž kontejnery na plech nejsou běžné v obcích a městech,natož v těch na periférii Česka,kterou je i území Národního parku Šumava. Doposud se vlastně směšuje hliník s ryzím plechem od konzervovaných potravin,s dalšími kovy a železným harampádím v kontejnerech,ale i s plasty (tetrapaky). V některých městech (a obcích) se už najde mnohonásobně více kontejnerů na bioodpad (i v ulicích se záhumenky či zahradami) než odpadových nádob na dnes hojnější hliník. Environmentalistům ona anomálie v třídění (a recyklaci) asi vyhovuje. Není známo,že by aktivisté prosazovali kontejnery toliko pro odběr hliníkových obalů,ač hliník je energeticky náročná surovina. Ani environmentalisté nevyvrací troušenou radu,že „plechovku“ klidně vhoďte do plastu,není-li k dispozici patřičný kontejner,vždyť se později vytřídí. Nevytřídí,protože nejsou lidi pro takovou manuální – nízce honorovanou - práci,což snad není žádné tajemství. A sběru odhozených „plechovek“ třebas chudobnými brání fakt,že se kovy vykupují neanonymně,ba peníze se musí posílat na účet sběrače surovin. To že by podniky sběrných surovin nedokázaly rozpoznat hliníkovou plechovku od jiných kovových předmětů je nepravděpodobné,tedy i technokraticky formulované zákony jsou odpovědné za tristní stav především třídění hliníku. Environmentalistům nynější třídící antropie docela vyhovuje,jinak by jejich kaz(r)atelství pozbylo adresáty…
Je příznačné,že dvacettřicet let spotřebitelé jsou ponoukáni ke kupování balených nápojů (začlo to kojeneckou vodou),ač většině obyvatel teče skvělá kohoutková. Málokdo z výrobců nepočal stáčet pivo a různé limonády do petek i plechovek. Snad výjimkou je pivovarník Bernard,jenž byl tázán - v době,kdy už se čepovalo toliko 1/4 vyrobeného piva (dříve polovina) - časopisem Reflex (rozhovor v čísle 43/2022 - pod názvem: Svět se zbláznil...):
Vy přitom nevyrábíte pivo v plechovkách,i když ty tvoří významnou a rychle rostoucí část trhu. Proč? Protože to není ekologický obal ! Někde se vytěží bauxit, z něj se při obrovské energetické náročnosti vyrobí hliník,ten se převeze často přes půl světa a z toho se pak vyfoukne nápojová plechovka,která se jednou naplní, pak se zmačká a vyhodí. Jen malá část se recykluje. Výrobu hliníku provází spousta toxických odpadů. Jde o projev lidské arogance a neúcty k planetě,neekologické chování. Proto do plechovek nejdeme,i když bychom na jejich prodeji jistě vydělali. Vidím v tom jakési odosobnění lidí od reality,někdy prostě v zájmu vlastní pohodlnosti přestáváme používat zdravý selský rozum.
Kolik procent lidí si nosí domů pivo a (pivní limonády) v láhvi (a kolik v plechu),není známo. Ministr Hladík a environmentalisté takovými čísly neoperují v kluzké debatě o rozšíření zálohování. Velmi pravděpodobně již převažuje balení do hliníku - oproti sklu a petce. Energetické nápoje se balí skoro všechny do hliníku,nelze si nepovšimnout. A poplatek za navyklé komfortní znehodnocování hliníku se nevybírá,ač by mohl.
Nutno mít zato,že nadohled každého obchodu,v němž se prodávají nápoje,by měly být nádoby na odběr petek i plechovek,však nejsou v některých obcích vůbec (kupříkladu městys Křemže). Anebo sběrné nádoby jsou umístěny mimo dohled (například šumavský Strážný). Případně jsou schovány ve sběrném dvoře (třeba Boršov nad Vltavou),jenž má omezenou provozní dobu. Pokud nádoby pro sběr hliníku nerozmísťují samy výrobci nápojů,pak nesou zodpovědnost za jeho údajně nízkou míru recyklace. Konzumenti nápojů mohou mít čisté svědomí...