POHOŘÍ ČERNOTA

Ministr Hladík 16.října osvětlil (v pořadu Dvacet minut RADIOŽURNÁLu),že pro vrácení zálohy na nápojovou plechovku a petku nebude překážkou jejich sešlápnutí neb zmačkání,nýbrž pouze nečitelnost čárového kódu na nich. Přesto nutno mít zato,že stávající exmístopředseda vládní strany se zařadil do houfu demagogických (eko)aktivistů -- šířících poplašnou zprávu,že se plechovky - i petky s víčky - válí na veřejných prostranstvích a ve všelikých škarpách (a zrovna od nápojů !!)...

I připustí-li se,že vyprázdněné nápojové plechovky se odhazují (nesprávně) v odpadkové koše (do směsných kontejnerů),pak poněvadž kontejnery na plech nejsou hustěji rozmístěné v městech (a obcích). V některých sídlech se najde mnohonásobně více „popelnic“ na bioodpad (i v ulicích se záhumenky či zahradami !). Kontejner (koš) na hojný obalový hliník je nutno hledat. A ještě se doposud hliník směšuje s plechem (od konzervovaných potravin) - s dalšími kovy a železným harampádím,ale i s plasty (tetrapaky). (Eko)aktivisté nevolají po kontejnerech toliko pro odběr hliníkových obalů,ač hliník je energeticky velice náročná surovina (jistě oproti bioodpadu). Nevyvrací se troušená rada: klidně vhoďte „plechovku“ do „žlutého“,není-li k dispozici patřičný kontejner,vždyť se vytřídí později. Nevytřídí,protože nejsou lidi pro takovou nízce honorovanou práci,což snad není žádné tajemství. A sběru odhozených „plechovek“ třebas chudobnými brání fakt,že se kovy nevykupují anonymně,ba peníze se musí posílat na bankovní účet (!) sběrače surovin. To že by podniky sběrných surovin nedokázaly rozpoznat hliníkovou plechovku od jiných kovových předmětů je nepravděpodobné,tedy i rigidně formulované zákony jsou odpovědné za tristní stav třídění hliníku v Česku. Avšak nešvary v recyklaci vyhovují (eko)aktivistům,jinak by jejich kaz(r)atelství pozbývalo pozornosti.…

Ke kupování balených nápojů spotřebitelé jsou ponoukáni dvacettřicetlet (začlo to kojeneckou vodou),ač většině obyvatel teče skvělá kohoutková. Málokdo z výrobců nepočal stáčet pivo a různé limonády do petek i plechovek. Snad pivovarník Bernard je výjimkou -- byl-li tázán - v době,kdy už se čepovalo toliko 1/4 vyrobeného piva (dříve polovina) - časopisem Reflex (rozhovor v čísle 43/2022 - pod názvem: Svět se zbláznil...):

Vy přitom nevyrábíte pivo v plechovkách,i když ty tvoří významnou a rychle rostoucí část trhu. Proč? Protože to není ekologický obal ! Někde se vytěží bauxit, z něj se při obrovské energetické náročnosti vyrobí hliník,ten se převeze často přes půl světa a z toho se pak vyfoukne nápojová plechovka,která se jednou naplní, pak se zmačká a vyhodí. Jen malá část se recykluje. Výrobu hliníku provází spousta toxických odpadů. Jde o projev lidské arogance a neúcty k planetě,neekologické chování. Proto do plechovek nejdeme,i když bychom na jejich prodeji jistě vydělali. Vidím v tom jakési odosobnění lidí od reality,někdy prostě v zájmu vlastní pohodlnosti přestáváme používat zdravý selský rozum.

(Eko)aktivisté mají za zlo,končí-li biomasa na skládkách či ve spalovnách (přitom nejméně dvacetlet nacpávaní „popelnic“ biodpadem bylo tolerováno),nikoli nadužívání hliníku pro jednorázové obaly. Kolik procent lidí si nosí z obchodů pivo a (pivní limonády) v láhvi (a kolik v plechu),není známo. Ministerstvo životního prostředí a (eko)aktivisté s oněmi čísly neoperují v debatě o rozšíření zálohování,ač by měli,tedy demagogicky mlží. Velmi pravděpodobně převažuje balení do hliníku - oproti sklu a petce. Energetické nápoje se stáčí do hliníku skoro všechny,nelze si nepovšimnout. A poplatek za navyklé komfortní znehodnocování hliníku se nevybírá,ač již mohl ! Dějiny nápojových plechovek nejsou věkovité. Dostaly se do obchodů poprvé v roce 1959 (v USA). A již tehdy se za vrácení plechovky vyplácel cent,aniž byla vybírána záloha !! Takže potíž není ani tak v konzumaci balených - průmyslově vyráběných - nápojů,nýbrž v tom,že vázne odběr hliníku i jeho recyklace v Česku. Zálohování plechu - a jen od nápojů - jenom učiní třídění velmi složité,takže se neobejde bez sofistikovaného „velkého bratra“...

Nutno mít zato,že nadohled každého obchodu,v němž se prodávají nápoje,mají být nádoby na odběr petek i plechovek,však v některých obcích nejsou vůbec (kupříkladu městys Křemže). Anebo sběrné nádoby nejsou umístěny na „návsi“ (například šumavský Strážný). Případně jsou schovány ve sběrném dvoře (třeba Boršov nad Vltavou),jenž má omezenou provozní dobu. Nutno mít zato,že na vesnicích a městysech,natož jde-li o sídla s rekreačním ruchem neb tranzitní dopravou,má být součástí turistické informační tabule směrovka k nejbližšímu kontejneru na hliník. Pokud dodnes nádoby pro hliník nerozmísťují samy výrobci nápojů,pak nesou zodpovědnost za jeho údajně nízkou míru recyklace. Konzumenti nápojů mají čisté svědomí...