Česko není regionální říší desítky let
Praha je nejbezpečnějším městem světa (podobně Vídeň),protože i v Česku (libovolně) operovaly tajné služby Ruska (SSSR),což se může změnit. Výbuch muničního skladu ve Vrběticích nebyl toliko projevem gangsterství ruského státu,ale i důsledkem nesoučinnosti tajných služeb západních zemí,pokud se teroristickému útoku nepředešlo. Nu a NATO nepřikázalo Česku,aby muniční sklad byl pronajmut občanovi země,jež není členem obranného společenství...
Rozhlas informoval,že Vláda odvolala velvyslance v Rusku,ač jde o pravomoc hlavy státu (Článek 63-1e Ústavy). Pravděpodobně Ministerstvo zahraničních věcí (ZAMINI) si nadále uzurpuje výsostnou roli hlavy státu v zahraniční politice. Samo ZAMINI způsobilo,že velvyslanec v Moskvě jím byl dvaroky jen formálně. Česko se nakonec octlo v prekérní situaci,neodhodlalo-li se Velvyslanectví v Rusku vyklidit,ale naopak dosadit nového velvyslance. Zřejmě se vůbec neuvažovalo nechat se zastupovat jiným státem (činí tak i velmoc USA kupříkladu v Íránu). Je bizarní zastávat pozici,že je potřeba uchovávat diplomatické styky („na nejvyšší úrovni“) s někým,kdo se dopouští civilizačních zločinů. Česko se v době válečného konfliktu s jadernou velmocí vůbec nemělo ujmout předsednictví „EU“.
I seriózní média až ostentativně kritizují (dřívější) nejednotu zahraniční politiky Česka. Lze mít však zato,že zahraniční politika malého státu přirozeně nebývá jednohlasná. Zahraniční politika velkých států je jednotně formulovaná a prosazovaná,protože je povahy dlouhodobě velmocenské (imperiální). Velké státy vždy ovlivňují politické aktéry v malých státech. Malé státy – obvykle s úzším manévrovacím prostorem na geopolitické šachovnici - nutně podléhají protektorství velkých. Malé státy se stávají vazaly velkých států (nebo nárazníkovými územími mezi planetárními velmocemi),ale není to jejich věčný úděl,poněvadž velmocenské říše se rozpadají. Česko je členem nadnárodních uskupení NATO i EU,ale geopolitické limity malých států se přehlíží.
Diplomacie malého státu nemá být velmocensky robustní. Zahraniční politika malého státu má spočívat prvotně na symbióze s okolními státy. Ne že by tomu tak nebylo v Česku,ale síly se tříští,pokud se ZAMINI nesoustřeďuje na Visegrad,nýbrž operuje po celé planetě. Walter Lippmann ve studii Zahraniční politika a válečné cíle USA (vydané v roce 1943 - přeložené do češtiny o tři roky později) varoval:
SSSR po válce rozšíří panství v Evropě...Středoevropské státy se samy ubránit nedovedou...tyto státy mají životní strategické svazky nikoli s atlantickými námořními mocnostmi,nýbrž s pozemní mocností Ruskem...země střední Evropy mají stavět svou zahraniční politiku na zásadách dobrého sousedství,nikoli na udržování jemně vyvážené mocenské rovnováhy mezi velmocemi...nenabydou své nezávislosti zastaralou politikou rovnováhy sil...nesmíme ztotožňovat práva malých národů s jejich právem mít "nezávislou" zahraniční politiku,to jest politiku,která manipuluje s rovnováhou sil mezi velkými státy...v tomto století jsou malé státy příliš slabé proti velkým,aby mohly provádět jinou politiku než politiku dobrého sousedství...neštvat sousedy proti sobě,nejistit se na obě strany.
ČR se již léta vyhraňuje vůči Bělorusku,Rusku,ale i daleké Číně. Naproti tomu se orientuje na Tajwan,jenž je přitom odnoží starověké čínské velmoci. Je-li Česko součástí EU,nemá překračovat své středoevropské teritorium. Ani větší mimoevropské země si nedovolí zápolit s Ruskou federací. Česko - neadekvátně jeho strategickým potřebám a samozřejmě stálému geopolitickému postavení - se zapojilo do války s Ruskem již před 24.únorem. Dosud ČR nevypověděla ruského velvyslance Zmejevského...a ještě se soudí s Ruským režimem před vlastním soudem !? Česko hodlá jednat s Ruskem - coby rovný s rovným -,přitom vůči Německu vystupuje vazalsky ohnutě. V Berlíně se musely zasmát nad zprávou,že po 30letech český Ministr zahraničí vystoupil v Radě bezpečnosti OSN...a v Moskvě nad fraškovitou akceschopností EU...(k prořídnutí ruské ambasády v Praze došlo také až po třiceti letech).Není netristní,pokud za válečného stavu v Evropě nevystupuje jménem EU její „ministr zahraničí“,ani unijní stálý člen Rady bezpečnosti OSN (Francie) !!!
Zahraniční politika malého státu,jímž Česko planetárně je,nemá mít tak rozsáhlou diplomatickou službu,jak se děje i po sametové revoluci. Česko nemělo ani za První republiky rozdané silné karty. A i tehdejší velmocenská zahraniční politika zbankrotovala. ČR již není maličkou (multietnickou) říší (ČSR či ČSSR)...Mělo dojít k posílení diplomacie v sousedních státech,aby nedocházelo k oddalování zájmů. Jenže Česko se vzdaluje všem,včetně mnohem většího Polska a bohatého Rakouska. To ukazují jednostranně obnovené (přísné) kontroly na hranicích se Slovenskem,ale i skoro nulová kooperace v energetice.
Na pražském Hradě,nikoli v Černíně,má sídlit i „štíhlé“ MZV: desítky ambasád jsou pro malé Česko - 21.rok člena „konfederace“ známé pod zkratkou EU - již přepychem.