POHOŘÍ ČERNOTA

V Londýně letos došlo k jmenování Předsedy Vlády a jeho kabinetu (tradičně již) druhý den po vyhlášení voleb ! Evropská komise s Evropským parlamentem (= „BRUSEL“) daly najevo,že nedojde k jmenování sboru eurokomisařů do půlroku od proběhlých voleb. To i přestože s napětím bylo očekáváno,zda se hlavou USA stane opět „nevyzpytatelný“ Trump. Není se co divit,že Velká Británie vystoupila z EU. Nu předlouhým sestavováním ministerských kabinetů je pověstné Belgické království (= Brusel). Opozdile - po půl roce od voleb - byla ustavena Vláda v Nizozemské monarchii,přičemž se v jejím čele neoctl vítěz voleb (,nýbrž apolitický bývalý šéf jedné tajné služby). A v republikánské Francii se premiéři střídají také s nemalým zpožděním od voleb. Evropa není vzorným příkladem parlamentních demokracií: k výměně vlád má docházet záhy po volbách,nikoli po měsících a letech.

A k tomu šéfkou Evropské komise zůstává občanka Ruskem dobyté země. „BRUSEL“ neprozíravě ignoruje složení a mechanismy Rady bezpečnosti OSN - právě se odvíjející od výsledků druhé světové války. Za nynějšího válečného stavu v Evropě - sice vyvolaného Ruskem - měl být vrcholným představitelem EU občan Francie. V EU jenom Francie je vyzbrojena odstrašujícími jadernými raketami. EU,ač hodlá být rovnocenným geopolitickým partnerem Číny,nejenže si nepostaví do čela administrativy reprezentanta jediného unijního stálého člena Rady bezpečnosti OSN (Francie),ale i ještě měsíce od voleb ponechává ve funkci „Ministra zahraničí“ EU osobu beze patřičného světového renomé. 1.Místopředseda Evropské komise („Ministr zahraničí“) měl být ustaven neprodleně (spolu s Předsedou) po květnových volbách,aby prezident některé z velmocí nemusel volat do EU na několik linek. Do funkce „Ministryně zahraničí“ EU předvybraná estonská premiérka je po měsíce neviditelná pro svět,tudíž „BRUSEL“ je doslova zkostnatělý,jede-li si ve vyjetých kolejích (bez ohledu na prognózovanou geopolitickou konstelaci)...

Prezident Francouzské republiky měl být přetáhnut do čela Evropské komise. Vyřešily by se tím i vleklé vnitropolitické potíže Francie,které evropskou parlamentní (liberální) demokracii rovněž diskreditují ve světě.