Jmenování soudce Baxy Předsedou Ústavního soudu neukončilo jeho personální lapálii
Zpráva Ústavního soudu (ÚS ČR) z letošního 16.února (Ústavní soud znovu kompletní...) zastarala brzy. Prodlení ve výměně ústavních soudců panuje i za stávající hlavy státu,ač pro takzvané řízení o ústavních stížnostech je nemalým problémem chybějící i jediný člen ÚS ČR. Má-li mít ÚS ČR (čtyři) trojčlenné senáty,ale jeho tři hodnostáři zároveň nižší nápad,tak jeho oslabení je nepochybné. V současnosti III.senát funguje jen „napapíře“...Média v Česku to však nemají za potíž ÚS ČR a samotných soudců,ale (donedávna) „Hradu“. Samozřejmě soudcovský stav v Česku o trvající personální lapálii na ÚS ČR zarytě vždy mlčí. Soudcům pravděpodobně vyhovuje,že jejich rozhodnutí jsou v menším „ohrožení“,když bude odmítáno více ústavních stížností. Soudcovská unie se toliko ozvala,aby demagogicky obhajovala málo přesvědčivé působení (nedoktora medicíny) Pavla Simona na Nejvyšším soudě (NS). Cituje se: se znepokojením registruje politické zpochybňování konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu...rozhodnutí jsou výsledkem právních názorů všech členů příslušného senátu a jejich ryze politická kritika či mechanické spojování pouze s jedním ze členů soudního senátu podkopává důvěru v principy právního státu. Jde o obludnou demagogii,poněvadž z Rozvrhu práce NS jednoznačně neplyne,ač má,složení i Senátu 30Cdo,ba sám dr.Simon se přihlásil jen ke „svým rozhodnutím“ (coby jejich soudce „zpravodaj“) !!!
Obsazením sebehvězdnější poradní panel prezidenta republiky nemůže vyprofilovat „nominanta“ do 15členného Ústavního soudu,když je (vrcholných) soudných soudců jako šafránu. Poslední soudce NS,který byl jmenován ústavním soudcem,je Pavel Šámal (tehdy Předseda NS)...Nejsou-li soudci “obecných” soudů ctihodní,jak demonstroval soudce Simon,je záhodno,aby se soudci českého Ústavního soudu stávali dosavadní asistenti soudců. Aspoň by bylo zaručeno,že jmenovaný právník bude mít patřičně hlubší vhled do soudcovské práce. Advokáti by - až na výjimky (obecně renomovaní či přirozeně geniální) - neměly být jmenováni ústavními soudci. Učenci a pedagogové právnických fakult do ÚS ČR zapadají,ale nemělo by jim být před padesátkou a měli by nabýt minimální soudcovskou průpravu. Advokátní komora loni protlačovala do českého ÚS ČR advokáta bez právnické erudice i sebemenší soudcovské zkušenosti. (Letos to nějak opakuje...) Ještě tak vyslat do ÚS ČR nějakého exekutora...coby jeho údajné zpestření !!?...ÚS ČR by se stal jakousi Nejvyšší justiční radou.
Předseda Senátu přes svou vysokou autoritu nedoporučil k jmenování asi nikoho. Zákon o Ústavním soudu sice vyjadřuje,že prezident republiky si vyžádá od Senátu „souhlas“ ke jmenování soudce,ale to neznamená,že senátoři mají být pasivní. Na Slovensku k neobsazení Ústavního soudu kvůli odchodu soud(kyně)ce dojít spíše nemůže. Především profil i výběr ústavních soudců (představitelů soudu) je cele zakotven v Ústavě SR (Článek 134). Ke jmenování hlavou státu soudce navrhuje (nominuje,volí !!) jednokomorový Parlament,nikoli hlava státu soudce vybírá (iniciuje) a čeká na politické (ne)schválení. Na Slovensku také hlava státu musí jmenovat soudce nejpozději do půl roku. Ani Národná rada Slovenskej republiky nemůže obsazení funkce obstruovat,když soudce ÚS SR zůstává ve funkci i po uplynutí funkčního období,dokud nesloží slib nový ! Soudci,právníci,zákonodárci i novináři bezmála dvaroky přihlíží paralyzaci ÚS ČR.
Samo plénum ÚS ČR by mělo nominovat adepty do funkce ústavních soudců,ale i vybrat “náhradníka”,když hlava státu se senátory při výběru soudce nápadně dlouze otálí. V Česku však nadále lpíme na zákoně,který umožňuje paralyzovat ÚS ČR.