Justice bez porot je patologická
Svévolné odsouzení R.Tempela či mladíka Nečesaného - podivné odsouzení na doživotí R.Kramného - letité stíhání šéfky Energetického regulačního úřadu - profláknuté kauzy CASA,OPENCARD – stále protahované Babišovo ČAPÍ HNÍZDO či dodnes fraškovité stíhání Nečasových „a spol“… Justiční případy mají společné to,že se vyvíjí pomalu až nehybně,ba odsuzující verdikty jsou velice nepřesvědčivé či bagatelní vzhledem k mediálnímu obrazu stíháných. V přítomnosti obludné stíhání radního Wolfa kvůli hlasování možná způsobilo povolební pat v hlavním městě. Zabavení počítače adeptovi na ministra v Brně nenápadně destruuje vládní moc. Nu a drsně otevřená,ale již nápadně stojící,kauza Dozimetr směřuje k rozštěpení Pětikoalice po prezidentských volbách. Není v právním státě akceptovatelná taková míra soustavného packalství orgánů činných v trestním řízení (=justice). Prop(í)rané kauzy ukazují,jak českému soudnictví chybí poroty. I v Rakousku,s nímž nás pojí dlouhá historie mocnářství,mají porotní soudy,však s porotami se v Česku nepočítá. Žádná z parlamentních stran nenavrhla vyvolat referendum o otázce porotního soudnictví. Není se co divit,když poslanci a senátoři mají své pseudoporoty (Mandátový a imunitní výbor)...
Kdyby po listopadovém převratu byly obnoveny porotní soudy,tak by Jiří Kájínek nebyl omilostněným doživotním vězněm,ani skoro národním hrdinou. Pokud se Česko vrátilo k Občanskému zákoníku z doby císařství,tak není velké překážky k obnovení porot. Ustavení poroty z vybraného obyvatelstva by mělo následovat každý zrušený rozsudek. Porota by samozřejmě měla vynášet soud nejen o vině obžalovaných,ale i o připuštění stíhání. Soudní porota by autoritativně rozhodla,zda případ vůbec má být předmětem procesu. Není již udržitelné,aby o podezření na trestný čin člena vlády,představitele vládního úřadu,poslance neb senátora,ale i soudce,rozhodoval samosoudce neb "laický" senát okresního soudu. Vznesení obvinění i projednání obžaloby také musí být rychlé,jinak hrozí destabilizace státu,měst,úřadů,organizovanými intrikami,jak se děje. Měl by být určen pro rozhodování jeden z nejvyšších soudů - i bez možnosti podání opravného prostředku. Nešlo by o nerovnost před zákonem,protože zákon určuje,který soud poskytuje ochranu a jaké opravné prostředky jsou přípustné.
Přísedící soudních „senátů“ nejsou miniaturními porotami,ale stafáží soudců. V Česku samy soudní senáty ztrácejí smysl i cíl nejméně 20 let,když sbor rozhodců bývá malý,ba senát nemusí hlasovat jednomyslně. Ze senátů a jejich předsedů se jenom vyvinuly lépe placené funkce soudců,na úkor přísedících. Přísedící nejsou soudci bráni vážně - a ještě mohou být vybráni bez pravidel (bez rozvrhu práce soudu),jak se nevýjimečně stává. Porotní soudnictví v Česku není,poněvadž jeho obnovení soudci bojkotují. Případná změna musí vyhovovat především samotným soudům -,vyřkl dnešní ústavní soudce Šámal v roce 2016 (www.ceska-justice.cz/2016/06/porota-nebo-prisedici-pripadna-zmena-musi-vyhovovat-predevsim-samotnym-soudum-upozornuje-samal).
Poroty do právního státu 21.století patří ,akorát to z pohodlnosti podvědomě popíráme. Rovnost před zákonem a „presumpce“ neviny v Česku budou fikcí,pokud skutečné soudní poroty nebudou zříz(obnov)eny.