O sudičství soudců nepřikrášleně
Otázka soudcovských platů se vrátila letos jako bumerang...a nemohlo se tak nestat,když čeští soudci své funkční požitky opakovaně hájili soudní cestou u českých soudů. A výhradně se přeli o své vysoké platy,nikoli nízké soudních úředníků,na nichž jsou cele při své práci závislí !!!!!
Kolik procent soudců a představitelů soudů se v předešlých 10letech obrátilo na ministerstva,vládu,poslance a senátory,aby upozornili na špatné vyměřování platové základny. Expředseda NSS Josef Baxa se rozpovídal,že stát špatně spočítal průměrný příjem v rozpočtové sféře,až v době poslední „války“ soudců se státem. Nikdo ze SOUDCOVSKÉ UNIE také neusiloval o vystoupení v Senátu při projednávání letošního „zmražení“ platů,jinak by o tom média informovala. Soudci se mají za natolik privilegované,že by bylo pod jejich úroveň,kdyby se musely svých zastupitelů doprošovat,přestože jsou také voliči. Soudci se sebevnímají coby nobilita,proto mohou volat,že návrh zákona nebyl vládou projednán s reprezentanty soudní moci a nebylo vyžádáno jejich stanovisko. Soudci samozřejmě mlží,že nemají silnou páku na Ministerstvo spravedlnosti a předsedy soudů (jeho decentralizované orgány),když si volí Soudcovské rady a můžou prostřednictvím nich do správy soudů,včetně financování soudů,mluvit. Soudci nejvyšších soudů drží dokonce bič v rukou: na jejich návrh může být svoláno plénum soudu,na které smějí přizvat Ministra spravedlnosti. Soudci nemohou stávkovat,ale mohou vyvíjet nátlak na politiky: jejich Rady jsou více než obstojným nástrojem lobyngu. O tučnější funkcionářské platy ve vedení soudů se soudci urputně perou,ale Soudcovských rad si hledí málo.
Platy soudců nejsou dosud upraveny služebním zákonem,takže se soudci pyšně mohou srovnávat se senátory,ministry i hlavou státu. Platy (i poslanců) by asi neměl určovat ministerský kabinet nařízením,i když by nedošlo k výraznému narušení dělby moci či k nátlaku na její opozici. Od roku 2017 však v Česku působí Národní rozpočtová rada (Zákon 23/2017 Sb.),ale nadále se lpí natom,že platy soudcům smí „ukrajovat“ jen Parlament. Poslanečtí matadoři (například Benda) vyzdvihují,že xx-tou novelizací platového zákona 236/1995 Sb. - zavedením „automatu“ do platové základny (316/2018 Sb.) - politici nemají žádný vliv na platy,když i plat soudců se vyvíjí (obrok zpětně) z průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Platová základna je však stěžejní ve sporu o soudcovské platy,čehož soudci lstivě zneužívají,jak v lednu ve veřejnoprávním rozhlase dvakrát prezentoval Prezident SOUDCOVSKÉ UNIE ČR. Soudce Vávra argumentuje,že se platová základna odvíjí od průměrné mzdy za předminulý kalendářní rok,takže „zmrazení“ platů je jenom dočasné: po „rozmrazení“ platy týmž mechanismem naskočí,tedy vymažou „zmrazení“. Poslanci a senátoři,vyděšení povstáním soudců,završeným Rozsudkem Nejvyššímu soudu ČR (21 Cdo 1440/2014)-,tak vnesli do zákona obskurní valorizační mechanismus.
Parlamentem vágně vyřešená otázka soudcovských platů se vrátila jako bumerang...I protože bylo hanebné,pokud ústavní soudci skrytě rozhodovali o svých platech: Nálezy Pl.ÚS 16/2011,Pl.ÚS 33/2011,Pl.ÚS 28/2013,Pl.ÚS 20/2015. Ústavní soudci legitimizovali dokonce i to,že soudci „obecných soudů“ zneužívají procesní řád,aby si mohly vysoudit platy hned na nejvyšší úrovni (právě u Ústavního soudu),ač tím ohrožují důvěryhodnost soud(c)ů. Soudci musí ctít zásadu,že nikdo není soudem ve své věci - každý soudce se má vyloučit z projednání,má-li k právní věci neb účastníkům řízení vztah (přímý neb nepřímý),ale neučinili tak. Stát a jeho organizační složky (soudní správy) zřejmě ani jednou nenamítly zaujatost soudců,včetně ústavních,když se o platech mělo rozhodovat. Jinak by platový spor nedospěl i k Nejvyššímu soudu ČR (21 Cdo 1440/2014)...
V přítomnosti soudci dávají najevo,že onu zásadu budou nadále ignorovat. Prohlášení Republikové rady SOUDCOVSKÉ UNIE - po „zmrazení“ platů zákonem (18/2022 Sb.) - není smířlivé,ale arogantní...Cituje se: v roce 2015 došlo k dohodě reprezentantů soudní moci s vládou,když soudci uvěřili příslibu vlády,že v budoucnu k protiústavním zásahům do platových poměrů nebude docházet a dobrovolně se vzdali části svých oprávněných platových nároků;došlo tak k úspoře takřka 4 miliard Kč ve státním rozpočtu...vyjadřuje podporu soudcům, kteří chtějí využít všech právních prostředků k domáhání se oprávněných platových nároků za rok 2022 a je připravena jim poskytnout veškerou pomoc. Takzvaná dohoda totiž byla stvrzena v dubnu 2015 - v době,kdy byla podána nejméně jedna ústavní stížnost (v březnu 2015). Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán udělal veřejnosti medvědí službu,když nepřipravil služební zákon pro soudce a návrh u ÚS bagatelizoval slovy: ústavní stížností se nic nemění. Jeho předchůdkyně - Helena Válková - na podání návrhu u ÚS apelovala,ač se tomu Předseda Okresního soudu Brno-venkov bránil (hrozilo mu „ukamenování“ od „svých“ soudců). Nakonec Ministr - a v jedné osobě poslanec i advokát - se podílel na platném nynějším nesmyslném nastavení soudcovských platů: Skutečně zvažujeme, zda k celé problematice nepřistoupit znovu například tím, že bychom vytvořili společný mechanismus pro nastavování platů všech ústavních činitelů. Tedy soudců, ale i poslanců nebo členů vlády. A to tak, aby nedocházelo k inherentnímu konfliktu zájmů, kdy poslanci rozhodují o svých platech a soudci soudí otázky týkající se jejich mezd... Čili nějaké úvahy, zda to nově neupravit, existují, ale jsme zatím ve fázi, kdy se vůbec chcete rozhlédnout po Evropě a podívat se, zda to někde nedělají lépe. Ne - soudci nejsou ústavními činiteli - stejně tak ne třeba členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů,i proto je český zákon – prostě řečeno - pitomý. Výsledkem novely v roce 2018 je onen „automat“,nikoli „služební“ zákon pro soudce,jako je tomu na „bratrském“ Slovensku (§ 65 a násl. Zákona o sudcoch a prísediacich: 385/2000 Zb.z.). Slovenský zákon definuje i příplatek za pracovní pohotovost (§ 74),ale čeští soudci se zákeřně,lstivě,hloupě,ale i potajmu,soudili se státem dál i po roce 2015. Nejvyšší soud v prosinci 2016 totiž položil Soudnímu dvoru EU zjevně nepřípustnou otázku,zda je diskriminací,když soudci nejsou placeni za pracovní pohotovost na trestním úseku (okresního) soudu...
Soudci se nejen nesoudně domáhali zachování platové hladiny u soudu,kde samozřejmě o věci rozhodují soudci (slovy exministra Pelikána a dosud člena Legislativní rady vlády: inherentní konflikt zájmů),ať už obecní (Městského soudu v Brně) či ústavní,ale i hbitě předešli výrok ÚS kvazidohodou. Ústavní soud rozhodl sice až v červenci 2016,avšak jednoznačně (Pl.ÚS 20/2015): zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu (21 Cdo 1440/2014). ÚS ČR vyložil,že stát si může určit,že docílí vyrovnání deficitního rozpočtu,ale musí zvolit přiměřené prostředky,jimiž snížení platů soudcům prý není. I to vypovídá něco o zaslepenosti ústavních soudců: jaké asi jiné prostředky než snížení „provozních“ výdajů (platů) stát může mít (daně nebo snížení starobních důchodů ??!). Dodnes se přitom za chabé debaty o soudnictví pomíjí,že český Ústavní soud vyslovil v tomtéž Nálezu Pl.ÚS 20/2015,že soudci Nejvyššího soudu poškodili - nejspíše právě z kolektivní lakoty - český stát !!!! Soudní organizace se stávají jakýmsi státem ve státě,když se kdykoliv pravidla suspendují a logiky nedbá. Soudcovský stav v Česku tím sice výrazně nepozbyl na důvěře,ale ani ji neposílil,ač by měl.
Dvacetiletá hamižnost soudců,podpořená výroky Ústavního soudu a neprofesionální prací legislativců,má své trvalé důsledky v přítomnosti. Soudcovský stav nemusí mít skrupule se o své platy soudit,i když se vládní rozpočet propadá do záporných čísel,ba vláda hospodaří s permanentním deficitem a půjčkami. Je však vysoce nepravděpodobné,že by Parlament vyhlásil referendum,zda voliči souhlasí,aby (vrcholní) soudci nadále měli nárok na minimálně 3násobek průměrné mzdy. Ovšem by šlo o správné a schůdné řešení,když se poslanci a senátoři neshodnou na „služebním zákoně“ pro soudce. Není pravděpodobný vládní konsensus,že by se platy odvíjeli od výše životního minima...