Soudci NSS jsou problémem správního soudnictví
19. 2. 2020
(Stíhaný) premiér vlády s ministryní spravedlnosti v polovině ledna vstoupili do budovy Nejvyššího správního soudu (NSS) v Brně. Členové vládního kabinetu nebyli na soudě přítomni v postavení účastníků řízení či svědků,nýbrž jako vrcholní představitelé státu,však média o jejich „návštěvě“ mlčí. Tiskovou zprávu o „audienci“ nevydalo Ministerstvo spravedlnosti,ale pouze soud: prý ministryně Benešová přislíbila, že podpoří schválení novely SŘS,která od léta roku 2018 leží v Poslanecké sněmovně. Zpráva NSS zamlčuje,že uvažovaná novelizace,která by umožnila vyslovovat nepřijatelnost kasační stížnosti,jež „nepřesahuje svým významem osobní zájem toho, kdo si stěžuje“,byla sepsána soudci NSS. Rozšíření „principu“ nepřijatelnosti na širší okruh věcí než azylové by prý byl nástrojem,jenž by Nejvyššímu správnímu soudu z krátkodobého „pohledu“ pomohl od přetíženosti. Sama slovně nevytříbená formulace tiskové zprávy NSS (http://www.nssoud.cz/Ministryne-spravedlnosti-podpori-novelu-zakona-ktera-by-odlehcila-Nejvyssimu-spravnimu-soudu/art/30746) důvěru v soud nevzbuzuje,však bez povšimnutí médii zůstalo i sdělení,že do budoucna je nutná rozsáhlejší změna soudního řádu správního i celková reorganizace správního soudnictví. Jenže předložená nesystémová jednovětá novela SŘS s krátkozrakým cílem se implicitně opírá o bizarní doktrínu. Soudci NSS vážně rozlišují mezi nepřijatelností a nepřípustností kasační stížnosti,ač jde věcně o totéž. Nepřípustnou kasační stížnost soud nepřijímá a neprojednává,ale odmítá. Je už českou tradicí,že se do zákona vloží nějaký pojem,který je duplicitní a matoucí (např.pracovně-právní vztah versus pracovně-právní poměr),ale soudcům to nevadí,což je tristní. Místo toho si soudci libují ve výkladech SŘS,čemuž věnují možná většinu pracovní doby a tím vykazují činnost bobtnající judikaturou. A zároveň soudci NSS ve svých judikátech fakticky rozšiřují přípustnost kasační stížnosti (například v záležitosti soudních poplatků),takže není ojedinělé,že žalobce obdrží rozsudek o procesní žádosti,nikoli ve věci samé !!!! Soudci rovněž netrvají u kasačních stížností,podávaných většinou advokáty,aby byly vymezeny zásadní právní otázky,které NSS má řešit,ač by to přezkum výrazně ulehčilo. A především kasační stížnosti mohou podávat všechny správní orgány,nikoli jenom žalobci. Vázanost správních orgánů výrokem i odůvodněním rozsudku krajského soudu (KS) je iluzorní. NSS je asi “přetížený” i kvůli tomu,že čeští úředníci jsou “utržení z řetězu” a KS požívají nízké autority u advokátů. Soudci NSS se nepokusili cele přeformulovat ustanovení o (ne)přípustnosti kasační stížnosti,ale hodlají účelově zneužít § 104a,jenž byl vložen do SŘS také jednou novel(k)ou. Soudci neustále kritizují špatné a novelizované zákony,ale samy se podobného legislativního barbarství dopouští. Soudci nepochybně vědí,že by měl vzniknout nový SŘS,protože nynější byl technicistně odvozen od OSŘ,ale místo toho křtí svou knihu komentářů vágního SŘS !!!! To že počet kasačních stížností vzrostl za posledních 6 let o 61 procent je navíc holou polopravdou,poněvadž statistika zveřejňovaná NSS je zavádějící. Statistika má dezinformační povahu,protože soudci NSS zamlčují,v kterých věcech vzrostl nápad nejvíce. A nelze nebrat v potaz to,že soudci dovolili soudní přezkum zajišťovacích příkazů,ale i stanovisek ve stavebních procesech,což je nemalá zátěž pro KS i NSS. Soudci NSS 15.ledna možná vyhrožovali vládě,že kasační stížnosti ministerstev a třeba finančních úřadů budou “ házeny do koše”,proto Ministryně spravedlnosti Benešová “přislíbila”, že podpoří přijetí oné novely SŘS. Soudci NSS tedy nejen podstrčili novelu procesního řádu (SŘS) skupině poslanců (Sněmovní tisk 237),mezi nimiž je syn (donedávna) soudce NSS (Výborný) !!! ale i si soudci troufale dovolují jednat o legislativním paskvilu s vládou,ač ta ji výslovně odmítla ve stanovisku,které Poslanecká sněmovna obdržela !!!!! před více jak rokem. V Česku soudci vystupují panovačně a skrytě jako zákonodárci,což není projev soudcovské rozhodovací nezávislosti. Právnímu státu se nemusí vyplatit intriky a nesoudnost soudcovského stavu. České soudnictví je totiž pomalé a přetížené v důsledku nesoudné činnosti soudců,nikoli nedostatečného materiálního zabezpečení soudů,o čemž vypovídají každodenní kasační nálezy Ústavního soudu.