Soudci všech pater svádí vinu za vágní legislativu na politiky
Na Slovensku i v západních zemích mají Sbírku zákonů,která s časem přerůstá až do rozsáhlé knihovny. Ale advokáti,už vůbec ne soudci,vehementně nevykřikují,že vyhlašovaným zákonům nerozumí. Mezi takové soudce však patří: oba bývalí Předsedové Nejvyššího správního soudu (NSS) !!!! bývalý místopředseda Nejvyššího soudu JUDr.Fiala i bývalý předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Počínání soudců je ostudné,přesto se žádný soudce ani představitel soudu nevzdal funkce,na níž cele nestačí. Kritika právních norem soudci není omluvitelná tloušťkou Sbírky zákonů,rychlostí přírůstku právních předpisů v ní,velikostí písma textů zveřejňovaných norem,ani věkem soudce,poněvadž znalost zákonů je součástí jejich vysoce placené profese po dobu „doživotí“. Cituje se Zákon o soudech a soudcích (§§ 80-2b,82): V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce...je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce...Soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce. Soudce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce...
Soudci svalují vinu za vadné zákony na „politickou reprezentaci“,ale žádný soudce není kárně stíhán. Naopak: JUDr.Šámal - prezentován coby odborník na trestní právo - „povýšil“ do Ústavního soudu. Sám ústavní soudce Šámal byl „spoluautorem“ nového Trestního zákoníku: „tlustý“ kodex (Zákon 40/2009 Sb.),který už byl mnohokrát novelizován,tedy neodvedl dobrou legislativní práci. Stejným právníkům,kteří se nevyznají v zákonech,je právě svěřována legislativní práce: v přítomnosti stále na novém Trestním řádu. Pan Šámal též předsedal soudu,který si sám píše zákony,aniž by byli více srozumitelnější a přehlednější,nad čímž se ÚS ČR podivuje (například: 296/17 Sb. kontra Plenární stanovisko ÚS 45/2016). V době předsednictví NSS JUDr.Baxou,jenž asertivně kritizoval v rozhlase i televizi,že z Parlamentu vychází mnoho nesrozumitelných či odporujících si zákonů,které následně vyvolávají velké množství soudních sporů,soudci NSS také sepsali minimálně jeden zákon. Novelku procesního řádu (SŘS),čímž se JUDr.Baxa netajil,která byla „protlačena“ Parlamentem za JUDr.Mazance (77/2021 Sb.). Mezi soudci jsou i takoví,kteří zákony pod rouškou knižního Komentáře demagogicky převrací naruby: třeba že je správné ustavit tříčlenný senát z pěti soudců a dvou jeho předsedajících (soudce NSS Prof.Kühn).
Stávající ministr „pro legislativu“ - ještě před jmenováním do funkce - v Českém rozhlase ozřejmil zásadní potíže soudnictví...Jsou přijímány zákony,které výslovně stanoví soudní ochranu,ale natolik složitě a nepřehledně,že vlastně brání v efektivním přístupu k soudu. Soudci NSS sice „breptali“,že nejsou první instancí,ale „Pandemický zákon“ (94/2021 Sb.) nadále aplikují (například: 4 Ao 3/2021). Soudci rezignovali nejen na svou profesní reputaci,protože jsou spíše neodvolatelní,ale soudci legitimizují zákony,i když jsou vágní,včetně soudců Ústavního soudu. Soudci uvažují v Nálezu – vydaném dokonce na návrh hlavy státu (Pl.ÚS 21/2014 – bod 181.): soud přitom nepřehlédl,že zákon...stanoví, že se...zákon nevztahuje na náměstka člena vlády,a v rozporu s tímto vymezením ratione personae...postavení náměstka člena vlády upravuje. Tento přístup svědčí o nezvládnuté legislativní technice...Také ústavní soudci vyřkli například Nálezem Pl.ÚS 18/2017,že se zákon nepovedl,ale není to veskrze nesprávné (Byť mohl zákonodárce zvolit vhodnější formulaci, tak...v tom nelze spatřovat porušení požadavků právního státu…).
Není známo,že by soudci byli „donátory“ webu Zákony pro lidi,jenž zákony zpřehledňuje i konsoliduje jejich znění,když to nedělá Parlament a Vláda. Není vyloučeno,že soudci onu webovou službu ignorují,protože není na jejich stavovské úrovni. A zda si platí aparát pro rešerši a srovnávání zákonů ze „svého“,lze pochybovat,když lpí natom,že to musí zajišťovat stát. Není vůbec vyloučeno,že si z náhrad (§ 32 „Platového zákona“) nechávají státem proplácet kupované zákony i internetové připojení. Také výdaje na odborné a administrativní práce,na činnost průvodce nebo osobního asistenta,výdaje na odbornou literaturu,přesto se v zákonech nevyznají...i když si je občas „píší“. To již by byla skandální pravda o společnosti nebezpečné nesoudnosti soudců...